Článek
Je zajímavé, že na bývalý režim nadávají ti, co ho většinou ani nezažili, nebo pouze jako malé děti. Jak je možné, že se ho zastávají starší, kteří v něm žili? Přiznávám, že jsem nikdy nemusela používat na záchodě noviny, dokonce jsem ani nevěděla, že by byl nějaký papírový výpadek, prostě toaleťák jsme normálně měli, a dokonce to nebyl ani ten skládaný a lesklý, ale běžný. Upozorňuju, že jsme neměli žádné známé ani protekci v drogerii. S nedostatkem léků se potýkám stále a nejsou to léky nahraditelné, jak píše autorka článku, na který reaguji. S nahraditelným lékem bych si hlavu nedělala. Ovšem blahořečím, že mám mobil a než začnu obcházet všechny lékárny ve městě, tak je prostě obvolám. Ten nenahraditelný lék objevím třeba až ve dvacáté lékárně a ještě třeba 50 km daleko, takže je nutné si ho rezervovat a ihned pro něj dojet. Kdo není vážně nemocný, nebo o někoho takového nepečuje, tak ví houby. Raději bych se utírala měsíc Rudým právem, než takto potupně shánět životně důležitý lék. Ale pryč od toaleťáků a léků.
Křiváctví, podlézání, úplatkářství nebylo pouze doménou minulého režimu. Je tu i dnes. Také se leze po zádech lepších, také se krade a já nevím co ještě. Rozdíl je v tom, že se krade ve větším. To znamená více lidí a více krade a škodí. A pionýr? Zpolitizoval se vesměs až po revoluci. Většina dětí šla do pionýra, nijak jeho politické pozadí neřešili ani rodiče. Těch bylo pár. Kdo chodil, chodil, nevím o nikom, že by byl nějak trestán a vyloučen. Chodilo se ven a plnili se bobříci odvahy. Stejně jako skaut. Politické pozadí jiné, ale to ty děti neřešily. Měly zábavu jako dnešní skauti.
Ale vrátím se k jádru pudla: Jak je tedy možné, že ti, co tuto dobu zažili, na ni vzpomínají v dobrém a ti mladší jsou z ní znechuceni a zhnuseni? Kde je ta většina, která tak trpěla, byla tak strašně ustrkovaná a pronásledovaná? Nebo byla většina těch prohnilých? Je ovšem pravda, že postupem doby se to špatné zapomíná, jenže jsou tu takové věci, které se prostě zapomenout nedají. V tomto s autorkou článku souhlasím, ovšem, kde jsou ty davy lidí, kteří nezapomněli, kde jsou? Jsou už senilní nebo dementní, že se nedokážou vyjádřit a musí za ně mluvit někdo, kdo tuto dobu ani nezažil?
