Článek
Bohdana, maminka Karolínky, záhy po seznámení s Jaroslavem otěhotněla. Přestože byl její milý výbušné a prudké povahy, provdala se za něj a 4. 9. 1992 se jim narodila Karolínka. Manželství bylo ovšem divoké a hádky se stupňovaly, až po třech letech Bohdana požádala o rozvod. Jaroslav se cítil ukřivděný, na dcerku měl vymezený čas o víkendech a v některé všední dny. Den po jejích 4. narozeninách si Karolínku vyzvedl s tím, že s ní oslaví její narozeniny u svých příbuzných. Do té doby žádné problémy nebyly, maminka dcerce ještě zamávala a to byl poslední okamžik, kdy ji spatřila. Večer už svoji holčičku čekala marně. Až večer se ozvala policie, že ráno se má dostavit na policejní stanici. Nic víc nesdělili a Bohdana musela prožít bezesnou noc. Tak jako každá máma, které se nevrátí dítě domů, ozve se jí policie, ale tváří se tajemně.
Ráno jí bylo na policii sděleno, že dcera je nezvěstná a bývalý manžel ve vazbě. V deset hodin večer jim její bývalý muž v podnapilém stavu oznámil, že dceru mu unesl stopař, kterého nabral cestou ke svojí rodině na narozeninovou oslavu. Jeho tvrzení bylo záhy vyvráceno, ovšem Jaroslav se zatvrdil a policii už nic nesdělil, detektor lži odmítl a vinu svedl na bývalou ženu. Policie se snažila Karolínku nebo její tělo najít, ale nedařilo se. Pátralo se poctivě a důkladně na celé trase mezi Krnovem a Jeseníkem. Ve spolupráci s jeskyňáři byly prohledány i jeskyně, které by mohly sloužit jako dobrý úkryt těla. Pátrali lidé na vlastní pěst, policie pročesávala celé okolí, do pátrání byl zapojen i Interpol.
Ministrem spravedlnosti i prezidentem republiky byla slíbena beztrestnost všem, kteří měli s únosem nebo případnou vraždou holčičky něco společného. Nikdo se neozval.
Na policii se záhy dostavila Jaroslavova sestra se svým mužem. Za nimi právě Jaroslav se svojí dcerkou mířil na narozeninovou oslavu. Švagr předal pistoli, kterou si u nich podezřelý otec holčičky ten den schoval. Sestra vypověděla, že se jim svěřil, že udělal strašnou věc. Expertíza potvrdila, že se ze zbraně střílelo, na Jaroslavově oblečení byly nepatrné stopy krve, ale rozbor nebyl možný kvůli zanedbatelnému množství.
Jaroslav se ocitl za mřížemi za nedovolené ozbrojování na šest měsíců. Poté vyvázl na svobodu. Bylo vytipované místo, kde dcerku zastřelil. Jenže tělo se najít nepodařilo.
Státní zástupce se odvolal na případ z roku 1932, kdy také došlo k odsouzení pachatele za vraždu, ačkoliv se tělo nenašlo.
„Přímý důkaz vraždy nemáme, ale nepřímé důkazy tvoří uzavřený řetězec, který Planého jednoznačně usvědčuje,“ zdůvodnil rozsudek, proti němuž není odvolání, předseda senátu Vladimír Štefan.
Planý byl odsouzen za vraždu a dalo se čekat, že konečně promluví, pokud by se zmizení jeho dcery událo jinak. Bude vyžadovat mírnější trest a vše vysvětlí. Ale on stále mlčel a trest třinácti let přijal.
Maminka Karolínky dlouho věřila, že by její bývalý manžel nebyl schopen jejich dítěti ublížit, že dcerku někde schovává na bezpečném místě. Měli spolu spory, ale že by byl až tak krutý, že by zabil vlastí, nevinnou dcerku, se zdráhala uvěřit. Až po delší době pochopila, že jeho mstivost za rozvod byla opravdu za hranicemi všeho chápání. Že jejich holčičku zabil, aby se jí pomstil.
Tělo Karolínky podle místních znalců spočívá někde v mechových jezírcích.
Odsouzený Planý si po odpykání dvou třetin trestu zažádal o propuštění. Čin nijak nevysvětlil, lítost neprojevil a žádost byla zamítnuta. Zaslal tudíž stížnost, kterou Ústavní soud taktéž zamítl.
Tento kriminalistický případ je unikátní v tom, že pachatel byl potrestán na základě nepřímých důkazů, které hovořily v jeho neprospěch a vypovídaly o tom, že dcera zemřela jeho vlastní rukou. Zde neplatilo pořekadlo, není tělo, není vražda. Karolínka, rozkošná blonďatá holčička se nikdy nenašla. Dnes by to byla dospělá dvaatřicetiletá žena.
Zdroj:
