Článek
V posledním rozhovoru Mick van Buren zbilancoval svou veleúspěšnou osmiletku v červenobílém dresu, vypíchl nejsilnější okamžiky i nastínil očekávání od polského angažmá.
„Budu si pamatovat spoustu vzestupů, spoustu pádů. Osm let tvrdé práce, překvapení. Také řady úspěchů. Budu si to pamatovat jako krásnou část svého života, fotbalové kariéry. Takhle budu na Slavii vždycky vzpomínat,“ loučí se Mick van Buren.
Součástí Slavie byl osm sezon, putoval po hostováních, ale cestu zpět do Edenu si vždycky dokázal najít. Z Budějovic i Liberce si znovu „vyboxoval“ své místo v kabině A-týmu.
Aby střílel góly. Těšil se z trofejí, devět jich ze současného týmu mají ve sbírce jen van Buren a Jan Bořil. Slyšel Tribunu Sever, jak skanduje jeho jméno. Jeho novým působištěm bude účastník Ekstraklasy Cracovia, která v uplynulé sezoně horko těžko udržela příslušnost mezi polskou elitou, na sestupové příčky měla náskok dva body.
„Je to něco, o čem si myslím, že to v současné fázi kariéry potřebuju. Chci si v 31 letech vyzkoušet novou ligu, novou výzvu,“ zamýšlí se nizozemský útočník, majitel 159 startů za Slavii. Další nepřidá…
Končíte s bilancí devíti získaných trofejí, jste pyšný?
„Bylo to osm dlouhých let, která jsem částečně strávil na hostování, pak se vracel. Vždycky jsem ale tvrdě bojoval o to, abych se mohl vrátit, mohl znovu hrát za Slavii. Úspěchy, na které jsme dosáhli, byly překrásné. Devět trofejí je opravdu hodně, můžu být a jsem spokojený.“
To naprosto chápu…
„Teď jen doufám, že se Slavia v příštích letech vrátí na první místo. A přidá další trofeje nad rámec těch, které jsme získali společně.“
Prozraďte mi ty nejpamátnější a nejsilnější chvíle.
„Vypíchl bych více silných okamžiků, pojí se s nimi různé pocity. Samozřejmě gól Seville, celý ten zápas, to je pro mě číslo jedna. Jako malé dítě sníte o Lize mistrů, takže nesmím zapomenout ani na svou premiéru v této soutěži.“
Ještě něco?
„A jako třetí určitě můj comeback z Liberce do Slavie, to mi vlilo na celou sezonu neskutečné množství energie. Byl to skvělý pocit zase zažít fanoušky Slavie. Pro mě opravdu úžasná chvíle. Takže tyhle tři momenty si budu navždy pamatovat.“
Pobavme se o fanoušcích, těšila vás jejich přízeň? Byl jste jejich oblíbencem.
„Myslím si, že moje propojení s fanoušky začalo už při mé premiéře. Od první chvíle, co jsem začal hrát, jsem tu synergii cítil. Uvědomoval jsem si, že to, co jsem předváděl na hřišti, oni oceňují.“
Váš herní styl a nasazení se trefily do jejich DNA.
„Přesně tak. Uvědomovali si, že tím týmu pomáhám. Měli to rádi. Cítil jsem jejich přízeň i poté, co jsem se zranil, podporovali mě. To můj vztah k nim ještě posílilo, bylo to vzájemné. A krásné.“
Jste rád za způsob, jakým jste se rozloučil? V předposledním zápase přípravy jste pomohl k výhře 4:2 nad Podbrezovou gólem.
„Byl to přípravný zápas, samozřejmě dát gól bylo fajn. Ale v posledním půl roce jsme si přáli získat nějaké trofeje, více úspěchů, než kterých jsme dosáhli. Tohle mohlo být určitě lepší. Celkově jsem ale šťastný za všechny věci, které jsem tady ukázal. Myslím si, že můžu být na těch osm let pyšný. A že fanoušci ocenili, co jsem tady odvedl. A já jsem samozřejmě také za všechno moc rád.“
Jaké si přejete, aby to v Cracovii bylo?
„Od svého polského dobrodružství očekávám novou ligu, nové město. Na novou soutěž se po osmi letech v Česku těším. Je to něco, o čem si myslím, že to v současné fázi kariéry potřebuju.“
Rozumím.
„Je mi 31 let, fyzicky se cítím výborně. Chci odehrát hodně zápasů a snad v polské lize ukážu věci, o kterých vím, že jich jsem schopný.“
Vaše slovo závěrem?
„Chci poděkovat všem, kteří mi těch osm let pomáhali. Hlavně se zraněními. Fyzioterapeuti, kondiční trenéři, bez nich bych se nikdy nedostal na úroveň, kde teď jsem. Hrozně mi to pomohlo. Nikdy jsem nepotkal kluky, kteří by pracovali tak tvrdě jako oni. Cestují s týmem, nejsou se svými rodinami, extrémně tvrdě makají. Všichni ti, kteří ví, o kom mluvím, budou navždy se mnou. Vždycky si je budu pamatovat. Moc vám děkuju!“
