Článek
Navzdory dechberoucí bilanci zemi neopouští. Nechce, nemůže, tak vychován nebyl. Byť by si jeho okolí rádo povídalo o nominaci na Euro, spřádalo plány na korunu pro Krále střelců…
„Kdybych létal v oblacích, táta by mě hodně rychle srovnal,“ rozesměje se 24letý reprezentant. „Nejsem individualista, pro to fotbal nehraju. Góly jsou super, hlavní ale vždycky bude být platný pro tým. A to jde i bez čísel, tím se řídím.“
Vyjma rodiny Chytila formovala i zranění, operace. V Olomouci byl chvíli nechtěný, mazal na hostování do Pardubic. A teď mu tleská vyprodaný Eden, v červenobílém dresu čelil a čelí italským gigantům, rve se o titul. V mobilu mu přistávají stovky zpráv. Po výhře, po prohře, vyřazení z MOL Cupu. Tak je to ostatně v červenobílém světě zvykem.
„Víte, fotbal je v tomhle neuvěřitelný, věci se mění strašně rychle. V časech dobrých i horších se ale snažím být pořád stejný. Jedna vteřina může všechno změnit, už jsem to ostatně zažil. Jsem Slavii strašně vděčný, že tohle všechno můžu prožívat,“ přemítá.
V exkluzivní zpovědi, která vznikla pro klubový magazín Poločas na víkendový domácí ligový střet s Teplicemi (4:0, Chytil zůstal na lavičce) promluvil o věcech vážných, dvojím derby namátkou, i tématech úsměvných, třeba jak si dopisoval s Ondřeje Novotným z Oktagonu a proč by nemohl jít do extrémní reality show Survivor. A také dal obrovský kredit sešívaným fans. „Každý zápas mám už od rozcvičky husí kůži, nejde se toho nabažit.“
Vypadá takhle životní forma?
„To nevím (smích). Vždycky to může být ještě lepší. Ale daří se mi, branky padají, jsem za to rád. Nejdůležitější ale je, že dokážu pomoct týmu. Branky beru, ještě radši ale jsem, že to generuje body.“
Čemu vaši jarní fazonu přičítáte?
„Přípravě. Byla náročná, jsem rád, že jsem ji mohl projít celou. Byl jsem zdravý, zranění se mi vyhnula. V přípravě to mám většinou tak, že chodím na doraz, jsem zatavený, ale pak se mi to vrátí, profituju z toho. Zažil jsem to už několikrát, že mi to po konci přípravy lepilo. Pro mou hru je nezbytně nutné být stoprocentně fyzicky připravený, jinak se trápím.“
To platí pro celý slávistický tým, že?
„Je to tak, naše hra je na tom založená. Běhání, souboje, běhání, souboje. Na hřišti se vždycky po přípravě cítím výborně. A taky je to o štěstí, to musím určitě zmínit. Dáte jeden gól, druhý, povede se vám i týmu zápas, mentálně jdete nahoru. A je to o tom v tom pokračovat, přenést si to do dalších zápasů, být pořád pozitivní.“
To jako čerstvý vítěz ankety Hráč měsíce února teď můžete být. Jak si toho považujete?
„Jsem za to moc rád, kor když hlasují fanoušci. Nijak zvlášť velkou váhu tomu ale nedávám, bez spoluhráčů bych nic nedokázal. Góly, které jsem dal, nejsou situace, které bych si sám vypracoval. Za to velké díky klukům, kteří mi to chystají, já jen musím proměňovat, což se mi na jaře daří. Takže tohle ocenění je vizitka celého týmu.“
Hráčem měsíce jste už podruhé, stejně úspěšný je jen Marek Havlík ze Slovácka, láká vás ho předstihnout?
„Bylo by hezké být třikrát hráčem měsíce, ale není to nic, pro co bych fotbal dělal. Nehoním individuální statistiky. Děláme to všichni proto, aby byl náš tým úspěšný. Z dobré týmové práce vylezou jednotlivci, kteří pak mohou dostat nějaké ocenění.“
Tlak na vaši osobu tohle zvyšuje, nebo ne?
„Nemyslím si, tlak je na každého z nás pořád stejný. Musíme vyhrát každý zápas. Já vážně chodím zápas od zápasu, v každém chci předvést co nejlepší výkon. Výkon třeba ne vždycky vyjde, ale já pokaždé odevzdám všechno, co ve mně je. Takhle prostě hraju.“
Vraťme se ještě k přípravě. V Portugalsku jste se během tří utkání neprosadil ani jednou, nebyl jste z toho nervózní?
„Vůbec ne, já jsem v přípravě góly nikdy nedával, ani v Olomouci, ani tady. Váhu tomu nepřikládám, jsou to jen zápasy k tomu, abychom si vyzkoušeli co nejvíc věcí na mistrovská utkání. Tam se to počítá, tam jsou branky důležité. Tam se rozhoduje o tom, kdo je pro tým platný.“
Většina hráčů to má možná naopak, ne? Že si potřebuje přenést pohodu, gólovou produkci, z přípravy do sezony.
„To nevím… Jak už jsem řekl, v přípravě jsem vždycky ve velké únavě, necítím se tak komfortně. Když se blíží start soutěže, náročnost tréninků jde dolů. Je lehčí dávat góly, když nemáte pořád jazyk na vestě (smích). Co ale chci říct, týmu můžete pomáhat i herně, nejde jen o góly. Když dáte branku, jste opěvovaní, ale někdy se třeba podíváte zpětně na to utkání a zjistíte, kolik chyb jste tam nasekal. Je to dvojsečné, jsou hráči, kteří odehrají každý zápas TOP, ale čísla prostě nemají, nepotřebují je.“
Vaše království je v pokutovém území, přijde někdy nějaká pumelice z dálky?
„To si upřímně nejsem vůbec jistý (smích). Pořád jsem zády k brance, takže to půjde těžko (smích). V derby jsem to v poháru zkusil, hned to bylo zblokované, stejně by to asi nebyla úplně úspěšná střela. Uvidíme, třeba se někdy zblázním a prásknu do toho za vápnem. Taková typologie útočníka ale asi nejsem.“
Když mám hlad…
Co se vůbec dělo ve vašem telefonu po rekordním hattricku do sítě Pardubic?
„Bylo tam rušno (smích).“
To by mě nenapadlo.
„Všichni mi gratulovali. Na hřišti mi vůbec nepřišlo, že to bylo takhle rychlé, měl jsem za to, že to bylo třeba 20, 25 minut. Gratulací bylo fakt hodně. Od kamarádů, taky hodně hezkých zpráv na Instagramu od fanoušků Slavie. Je to moc hezké, když vám tohle vyskakuje na mobilu. Bylo toho moc, nestíhal jsem odpovědět všem, zkoušel jsem to i dva tři dny potom, ale neubývalo to (smích). Vím, zažil jsem to, jednou přijdou horší dny, takže je potřeba si to tak úplně nebrat, neprožívat to. Zůstat nohama na zemi.“
Blížilo se to teď kadenci ohlasů, která jste zažil, když jste třikrát skóroval v reprezentaci?
„Tehdy to asi bylo ještě trošku větší. Byl jsem nějaký kluk z Olomouce, „no name“, všichni si říkali, co tam dělá. A najednou jsem dal hattrick. Co do objemu zpráv to bylo ještě horší (smích). Vypnul jsem telefon, zapnul ho za dva dny, jinak bych se nevyspal. Teď už jsem byl připravený, došlo mi, že nemusím odepisovat všem, to ani nejde. Obou hattricků si ale strašně vážím, beru je úplně stejně, protože pomohly týmu, přinesly body.“
Jaká gratulace vás teď nejvíc potěšila?
„Napadá mě Ondra Novotný z Oktagonu. Sice fandí Baníku, ale potěšilo mě to (smích). Psal mi hezkou zprávu, že sleduje, jak se mi daří, že je dobře, že jsem konečně protrhl smůlu asi tří neuznaných branek, že mi gratuluje.“
Zrovna moderuje další řadu Survivor, sledujete ji?
„Bylo to zrovna po prvním dílu, co byl vysílaný. Koukám, mám pár favoritů. Fandím Mikýřovi, sleduju jeho pořady, jeho humor je mi hrozně sympatický. Ocenil jsem, že když je Ondra tak daleko, že si našel čas se podívat na zápas, nebo alespoň na sestřih.“
Vy osobně byste do takhle náročné reality show šel?
„Minulý rok tam byl Švanci, tomu jsem taky fandil. Lákalo by mě to, ale myslím si, že bych měl velký problém s jídlem. Sním toho hodně, hlad by byl utrpení, asi bych byl na ostatní lidi hodně nepříjemný. Když má hlad, tak se mnou ani přítelkyně šťastná (smích).“
I špatné věci pomohou
Zpět k fotbalu. Kolik doteků s míčem jste na tři branky vlastně spotřeboval?
„To netuším (smích). Moc ne, ještě předtím jsem měl jednu šanci, ale tu jsem neproměnil. Říkal jsem si, jaká to je škoda, že jsem mohl přijít ze střídačky, hned dát gól. A nakonec z toho byly tři kusy. Stejně to bylo i v repre, taky jsem první situaci rovněž zazdil. To mě hned napadlo, že jsou to takové totožné situace, hattricky.“
Kdy jste se dozvěděl, že to je nejrychlejší hattrick v novodobé historii?
„Po zápase od vás (smích). Říkal jsem si, to přeci není možné. Nevěřil jsem tomu.“
Překonaný Horst Siegl se neozval?
„Kdepak, ten nenapsal. Ale je mi ctí, že jsem ve skupině tak velkých fotbalových jmen. Před pár lety jsem hrál za Pardubice…“
Pohádka, že?
„Fotbal je v tomhle směru strašně rychlý. Jednu chvíli jste zlomený z toho, že jste neuspěl v Olomouci, jdete hostovat, pak zažijete v Pardubicích euforii. Hrál jsem tam úplně všechno. Pak jsem se vrátil do Olomouce, prosadil jsem se, přišla Slavia. Je to obrovský skok. Zase se ukázalo, jak vám špatné věci mohou pomoci do budoucna.“
Co cítíte? Vděk?
„Vděk, dojetí. Jsem strašně vděčný Slavii, že můžu hrát tak velké zápasy. Že mě chtěla, že si mě do týmu trenéři přivedli. Že můžu hrát TOP utkání jak doma, tak na evropské scéně. Hrozně si to užívám.“
Aktuálně máte už deset přesných zásahů, ale jak jsem vás poslouchal, koruna pro Krále střelců asi není a nebude téma.
„Přesně tak. Individuální ocenění neřeším, nikdy jsem se na ně nezaměřoval. Ani v Olomouci, ani v Pardubicích, ani tady. Tým je důležitější než já. Když se to mně nebo Vencovi podaří, budeme jeden za druhého rád, na hřišti si dokážeme vyhovět.“
Nejnáročnější zápas v životě
Pobavme se o derby, nejprve o tom pohárovém. Jak bolelo vyřazení?
„Na začátku to bylo super, potom mi ale hodně zhořklo. Ani jeden z týmů nechtěl si myslím jít do prodloužení, hlavně vzhledem k náročnému programu. Obě strany to chtěly urvat. V prodloužení jsme byli o trošku lepší, nakonec se to ale naklonilo na stranu Sparty. Kousalo se to těžko, navíc v domácím prostředí. Ztratit vedení 2:0 je špatně, náročné na hlavu.“
Šance na obhajobu loňského triumfu je pryč.
„Bolí to hodně, chtěli jsme ve všech soutěžích jít co nejdál, v MOL Cupu jsme ze hry už po čtvrtfinále. Mrzí nás to, jak jsem řekl, hlavně po tom průběhu, kdy jsme kontrolovali hru, pak jsme vypadli z role na chvilku, končíme. Tohle se nesmí stávat, kor ve velkých zápasech s velkými týmy. Stojí to vítězství bez šance na opravu.“
Byl double nevyřčený cíl?
„Určitě ano.“
Spolu s Oscarem jste za výkon dostal od fanoušků obrovský kredit, posloužil jako náplast?
„Ano, sešlo se mi toho v mobilu podobně jako po Pardubicích. A víte co? Tyhle zprávy mi udělaly ještě větší radost. Potěšilo mě, že navzdory vyřazení si fanoušci dali tu práci mi napsat, našli si na to čas. Ocenili můj výkon i hru kluků. Ocenili bojovnost, viděli, že jsme se dopředu rvali, zkusili se dostat alespoň do penalt. Moc si toho vážím, díky tomu se porážka kousala o malinký kousek snáz. Zápas jsem opravdu končil úplně fyzicky vyčerpaný, tak náročný duel jsem nikdy nehrál. Nechal jsem tam všechno, prodloužení bylo úplně na morál. Hlava chtěla, nohy už vůbec, přestaly fungovat.“
Trenér říkal, že vás chtěl tak šestkrát střídat.
„To je pravda, vždycky se mi ale ještě podařilo nějak vyhrát souboj, takže jsem se zachránil (smích). Ale braly mě křeče do lýtek, dával jsem si magnesium, snažil se to vydržet. Dalších deset minut bych ale určitě nedal. To už bych byl úplně hotový.“
Co ligová odveta, ve které branka nepadla?
„Úplně jiný zápas, opatrný. Chtěli jsme vyhrát, remíza je asi spravedlivá. Moc šancí nebylo, snad jen tři střely na branku celkem. Velká poklona pro naši obranu, kluci zahráli skvěle, Jindra v brance taky.“
Ve Slavii jsem se strašně zlepšil
Co reprezentace, snažíte se myšlenky na blížící se evropský šampionát vytěsnit?
„Ano, přesně tak. Prostě buď to přijde, nebo ne. To neovlivním. Já můžu ovlivnit jen svoje výkony na hřiště, zbytek bude na trenérech. Třeba na mě ukážou, třeba ne.“
Jste nohama na zemi, kdo vám s tím pomáhá nejvíc?
„Mám to z rodiny, drží mě hodně zkrátka (smích). Kdybych se dopustil nějaké eskapády, táta by razantně zakročil. Tak jsem to měl odmala, taky mi pomohly operace, zranění. Tam si člověk uvědomil, co má, co může ztratit. Všechno velmi rychle. Ty operační zákroky mě formovaly, ukázaly mi směr. Za vteřinu může být všechno jinak ve fotbale, takže tyhle moje životní zkušenosti mě určitě taky drží na zemi.“
Zmínil jste tatínka, připomínkuje často vaše výkony?
„Dřív to tak bylo hodně, řešily jsme hodně fotbalové věci. Teď už méně, vždycky mi poví, co se mu líbilo, co ne, vyslechne si můj názor. Chápe, že mám svoje trenéry, které musím poslouchat. Je tomu trošku dál, sám ví, že musím poslouchat jiné. A myslím, že je to takto ideální.“
Daří se vám, přesto na čem pracujete v tréninku?
„Na všem (smích). Ale vážně, zápasy jdou v tak rychlém sledu, že je člověk rád, že zregeneruje a zvládne se připravit na další utkání. Teď se zdokonalovat v jednotlivých věcech úplně nejde, času je minimum. Snažím se ale nějak pracovat na všech aspektech své hry. Ve Slavii jsem se opravdu strašně zlepšil, hru levou nohou například, i hru zády k brance. Už v Olomouci to bylo dobré, teď jsem ale ještě dál. Makám na věcech, co mi jdou, i těch, kde je potřeba se ještě posunout.“
Nepřipadáte si trochu jako v NHL? Tam hráči absolvují letní přípravu a pak už hrají prakticky jen zápasy.
„Začíná to vypadat hodně podobně, zápasů je opravdu příliš (smích).“
Přál byste si volnější tempo nebo vám tento sled vyhovuje více než trénink? Jaký jste typ?
„Určitě mám radši ostré zápasy, často mi ale trvá déle, než se z nich dostanu. Oproti ostatním klukům bývám o něco víc okopaný, soubojů svedu na hřišti opravdu hodně. Většinou bych potřeboval alespoň jeden den navíc oproti pauze, která mezi zápasy v současnosti je.“
Oddanost fanoušků? Neskutečná
Během zimního soustředění přišel do Slavie Milan Kerbr, váš starý známý z Olomouce. Už se do Slavie stihl propsat jeho rukopis?
„Určitě. Jaroslav Köstl mu dal nějaké rady, které doplnil o své taktiky. Zapadl mezi nás skvěle.“
Trávíte s ex-olomouckými i čas mimo hřiště?
„Určitě to není tak, že bychom byli jen spolu. Do Slavie jsme přicházeli postupně a každý si v kabině našel spoustu dalších kamarádů. Občas si samozřejmě zavzpomínáme, Olomouc sledujeme. Pro každého je ale fajn, že tady má kluky, které zná z dřívějšího působení, aklimatizace je pak daleko jednodušší.“
Jak byste si přál, aby dopadla letošní sezona?
„Jasným cílem je ligový titul, nic jiného nepřichází v úvahu. Chtěli bychom vyhrát i Evropskou ligu, to bude ale velmi náročné. Uvidíme, jak dopadne odveta s AC. V obou soutěžích necháme na hřišti úplně všechno.“
Fanoušci vás poženou. V Miláně jich bylo 4,5 tisíce, každý domácí ligový zápas je vyprodaný. Jaké to je?
„Znamená to pro nás, že fanoušci s námi žijí a chodí na Slavii, nikoli na soupeře. Toho si všichni v klubu neskutečně vážíme. Podporu cítíme každé utkání a věřím, že se nám podaří dosáhnout společného cíle. Oddanost slávistů je neskutečná, je to pro ně životní styl. Dostat se na domácí zápasy začíná být výsadou a my jsme na hřišti od toho, abychom se lidem za důvěru odvděčili. Poděkovat musím zejména Tribuně Sever, jejich chorea jsou neskutečná, stejně jako neutuchající podpora. Klobouk dolů, zaslouží si obrovský kredit.“
Tribuna Sever byla zařazena mezi TOP 6 fanouškovských táborů na světě, jakou prezentaci máte od ní nejradši?
„Všechny, těžko vypíchnout jednu. Co každý domácí i venkovní zápas předvádí je světová extratřída. Každé choreo je jiné, tvůrčí, je za ním skvělý nápad. Jejich tvorba je naprosto dechberoucí. Já byl ve výtvarné výchově úplně šílený, o to víc to tedy dokážu ocenit.“
Připravují neuvěřitelné věci.
„Ano, už při nástupu i po zápase na ně koukám s otevřenou pusou. S klukama se o tom bavíme i v kabině, sdílíme fotky na Instagramu. Jsou to mistrovská díla, kterých si ohromně ceníme. Všichni hráči, kteří do Slavie přijdou, jsou z nich úplně nadšení. Ještě když jsem tady hrál v dresu Olomouce, tak to bylo hrozně nepříjemné, kotel dokáže soupeře uvařit. Jsem moc rád, že máme takovou sílu na své straně, po přestupu jsem se na fanoušky moc těšil. Každý zápas mám už od rozcvičky husí kůži, nejde se toho nabažit.“
