Eden černozelený. Za kulisy největší akce, kterou domov Slavie hostil. Když UEFA neuznává NE

„Slavia dokázala extrémně náročné požadavky naplnit bezezbytku,“ smekl Yoann Gallet, šéf projektu za UEFA.

Pojďme po stopách jedinečné akce, v rámci které se „domů“ vrátili Tomáš Souček a Vladimír Coufal, opory West Hamu, aby svedli souboj s Fiorentinou dalšího exslávisty Antonína Baráka.

Když FAČR předloni na jaře uspěla v konkurenci pěti dalších zemí a získala pořadatelství finále druhého ročníku Evropské konferenční ligy UEFA, bylo jasné, že organizační tým lidí z fotbalové asociace čeká hromada práce. Stejně tak zaměstnance Slavie, finále se totiž mělo konat v Edenu.

Ačkoliv má slávistický domov zkušenosti s pořádáním zápasů evropských pohárů, zažil několik velkých akcí evropské úrovně, v takovém měřítku to bylo poprvé. Zápas mezi West Hamem a Fiorentinou si tým pořadatelů bude pamatovat hodně dlouho – tím spíš, že se finále jedné z evropských soutěží zřejmě hrálo v České republice na dlouhou dobu naposledy.

V květnu předloňského roku uspěla Fotbalová asociace České republiky v konkurenci Izraele, Kypru, Řecka, Severního Irska a Slovenska a získala pořadatelství finále Evropské konferenční ligy UEFA. V tu chvíli bylo jasné, že o rok později, konkrétně 7. června 2023, se v Edenu, největším fotbalovém stadionu v zemi, budou dít velké věci. FAČR se ještě před podáním kandidatury musela dohodnout s pražským magistrátem, bez jehož podpory by pořadatelství nebylo možné. Ten vytvořil zvláštní pracovní skupinu a město se zavázalo, že poskytne plnou kooperaci.

„Na organizaci zápasu se podílela celá řada subjektů, bez kterých by takto hladce finále proběhnout nemohlo – Magistrát hlavního města Prahy, městské části Praha 10 a Praha 7, policie a další složky integrovaného záchranného systému, dopravní podnik, letiště a další. S těmi jednala hlavně FAČR, která byla hlavním spolupořadatelem zápasu a která přihlášku na UEFA podávala. Všem těmto subjektům je zapotřebí ještě jednou poděkovat, protože bez této spolupráce by se finále v Praze hrát nemohlo,“ uvedl koordinátor finále za FAČR Michal Zajac.

FAČR musela s UEFA vyjednat výjimku na kapacitu stadionu. Do Edenu se vejde 19 370 sedících diváků, pro účely finále byl počet snížen na 18 000. V zahraničních médiích se objevovaly kritické hlasy, že se finále bude konat na příliš malém stadionu. Jak ale uvedl předseda FAČR Petr Fousek v květnu na tiskové konferenci, UEFA se snažila najít rovnováhu mezi různě velkými členskými asociacemi a umožnit pořádání finále i menším zemím.

Česká republika navíc zvítězila ve volbě s velkým náskokem a hned v prvním kole.

Celý proces začal pro zaměstnance Slavie už v únoru 2022, kdy do Edenu přišly dotazníky z UEFA, které bylo potřeba vyplnit v rámci kandidatury. Do nich se uváděly základní informace jako rozměry místností, počet sedaček, možnosti parkování, vybavenost šaten či VIP prostor. Samotné přípravy se spustily 10. května 2022 a trvaly až do finále. Tedy více než rok.

S dostatečným předstihem dorazil do Edenu balík informací, co všechno budou zástupci UEFA na stadionu chtít vidět a co musí být připraveno před jejich příjezdem. Určitou výhodou byla pro zaměstnance Slavie zkušenost z evropských pohárů, díky čemuž se dalo předjímat, jak přísné bude mít UEFA požadavky.

„S ligovými zápasy, ale i s těmi klasickými evropskými, se to špatně porovnává. Každá akce je náročná a má svá specifika. U tohoto finále to bylo spíš náročné v tom, jak dlouho přípravy probíhaly. Máte strach, že na něco můžete zapomenout a něco špatně naplánovat,“ říká k dlouhodobému procesu Jan Vonášek, který má ve Slavii funkci hlavního kontaktu pro UEFA a celou akci měl na povel.

V září 2023 proběhla první takzvaná „Site visit“ – osobní návštěva týmu z UEFA, který celou akci připravoval ve spolupráci se Slavií a s FAČR. Návštěva trvala týden a zahrnovala kompletní prohlídku stadionu.

Testovala se světla, zvuk, zavlažování, vzduchotechnika. Počítaly se schody, židle, květiny i obrazy na zdi, jejichž poloha musela být přesně zaznamenána. Musely se uvést rozměry oken a veškerých prostor. UEFA poté na základě prohlídky vypracovala dvousetstránkový report a zaslala ho zpět do Edenu. K tomu se vázal ještě action point report, kde bylo uvedeno, jaké úpravy a kde se mají provést, souhrnně to bylo asi osmdesát úkolů. To celé si vynásobte čtyřmi, protože „site visits“ byly celkově čtyři a vždy trvaly týden. Následovaly ještě dvě doplňkové návštěvy, jedna pro účely televize a jedna s finalisty utkání. Sečteno a podtrženo, pokaždé, když přišel report z UEFA, tak smích přešel a nastal pláč, jak se tradovalo mezi zaměstnanci.

„Asi nejhorší pro nás bylo, když přijel jeden člověk z UEFA, který pro nás byl něco jako Voldemort z Harryho Pottera. Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit. A ten člověk po nás chtěl trafostanice, aby v případě blackoutu mohl zápas pokračovat. Já osobně nerozumím elektrikáři ani v češtině, natož v angličtině. A bavte se na úrovni s člověkem, co měl na starosti jaderné elektrárny v Evropě. To jsme se opravdu zapotili. Naštěstí u dalších schůzek byli kluci z Equans (firma, která dodala trafostanice, pozn. red.) a už to bylo v pořádku,“ přidává Vonášek jednu ze svých početných historek.

Organizace finálového zápasu se od běžného ligového režimu Slavie velmi lišila. V rámci zápasů Slavie jsou už dlouhodobě nastavené standardy a každý z týmu pořadatelů má svou jasně danou agendu. Pro účely finále UECL bylo všechno jinak. Největší rozdíly při pořádání UEFA zápasu jsou jejich interní směrnice a manuály, kterými se musí všichni řídit. Například jen manuál o přesunu nábytku měl 70 stran.

Při jedné návštěvě například přijela zástupkyně UEFA a chtěla projít kompletně celé zázemí stadionu. Vyfotila, změřila a zaevidovala každou židli, stůl, věšák, květinu. Pak přišel dokument o přesunu těchto věcí z bodu A do bodu B, a to se dělo prakticky ve všech oblastech. Řešila se síťová infrastruktura, stavební úpravy, srovnání prostoru parkoviště P2 do roviny, branding.

Zásadní rozdíl byl v uspořádání stadionu. Ze skyboxů byly najednou sklady nebo ošetřovna. VIP prostory ve 3. patře se vyklidily a přeměnily se na media working area, protože běžné tiskové centrum pro ligové zápasy na západní tribuně bylo kapacitně nedostačující.

A ačkoliv se v Edenu konal v roce 2013 Superpohár a v roce 2015 zde probíhal finálový turnaj mistrovství Evropy do 21 let, s pořadatelstvím finále UECL se to co do náročnosti příprav podle pamětníků nedá srovnat, přesto vedoucí organizačně provozního oddělení Jiří Nerad přiznal, že mu zkušenosti z těchto akcí pomohly.

„Dá se říct, že od října 2022 neuběhl den, kdy by do Edenu nepřišel email nebo telefonát k finálovému zápasu. S blížícím se termínem se práce a intenzita zvyšovala. V závěrečné fázi příprav se najednou chystaly zápasy posledních kol ligové sezony, finále UECL, akce Eden žije a navíc koncerty, které se v Edenu měly odehrát hned po finále, což kladlo na pořadatele obrovské nároky,“ popisuje Nerad.

Ze Slavie byl na akci vyčleněn šestičlenný tým lidí, kteří dobře znají stadion a kteří se účastnili všech „site visits“. Jeho členové po celou dobu fungovali také jako komunikační uzel pro všechny další zaměstnance, brigádníky a dobrovolníky, kterých s přibližujícím se finále skokově přibývalo. Pro představu, jenom za Slavii bylo na akreditační listině okolo 400 lidí – všichni dodavatelé, lidé na úklid, brigádníci, zaměstnanci, catering. A akreditaci musel mít každý, kdo pracovně vstoupil na stadion.

„U FAČR bych řekl, že ani s rodinou člověk nebyl nikdy takhle v kontaktu jako s nimi během toho roku příprav. Jakmile bylo jasné, že budeme hostit finále, tak se rozjel kolotoč videohovorů, telefonátů, emailů. Michala Zajace (project leader FAČR, pozn. red.) mám rád a je to dříč. Ale i moji kolegové potvrdí, že když ho nějaký ten pátek neuvidíme, tak budeme nejšťastnější. Bohužel zase přijede s repre,“ směje se Jan Vonášek, když popisuje intenzivní komunikaci s fotbalovou asociací.

„Za UEFA byl hlavní šéf projektu Yoann Gallet, měl to celé na starosti. Skvělý chlap, nemám co víc dodat. S ním jsme byli v kontaktu každý týden a byl osobně na každé návštěvě. Taky si občas dokázal vymyslet nějakou fantasmagorii, ale na něj se člověk nikdy nemohl zlobit. Alespoň ne dlouho,“ dodává Vonášek.

Kevin Dostál, který ve Slavii v té době zastával post hospitality manažera, měl mimo jiné na starosti občerstvení, které museli lidé z UEFA vyzkoušet, ochutnat a schválit. „Z mého oboru mě nejvíce překvapila ta důslednost. Proběhly dvě ochutnávky občerstvení pro VIP a ochutnávka pro stánkový prodej. Každý jednotlivý výdejový bufet musel být nafocen a pak musel každý z personálu dodržet set-up dle fotodokumentace. VIP alokované pro UEFA jsme museli celé kompletně vyklidit i přes to, že je součástí Slavia Museum. Přivezli si vlastní nábytek. Cateringová společnost musela extra objednat nádobí. Jejich produkce celé prostory přebrandovala. Vše bylo zbaveno log, zůstal pouze Heineken. Rozhlédněte se po stadionu na stáncích nebo ve VIP. Kolik vidíte log? Všechno muselo být překryto,“ řekl k procesu, který celý tým zaměstnával během posledních dní před zápasem.

„Nezvyklé také bylo všechno komunikovat v angličtině s lidmi, kteří stadion vůbec neznají a snaží se prosadit svou vizi o uspořádání, aniž by brali v potaz určitá místní specifika. Není se ale čemu divit, finále je produkt UEFA a samozřejmě ho chtěli mít podle svých představ,“ uznává Dostál.

Zajímavou zkušenost má Jiří Nerad, který se podílel třeba na přípravě zázemí pro hráče. „Byl zde jednoznačný požadavek UEFA na sblížení podmínek zázemí pro oba týmy. Samozřejmě na žádném stadionu nemá hostující šatna stejný komfort a vybavení jako šatna domácího týmu. V našem případě to znamenalo v šatně domácích vyblokovat především regenerační linku a posilovnu, naopak v šatně pro hosty udělat menší rekonstrukci, která spočívala v instalaci nové podlahové krytiny shodné s krytinou v zázemí domácí šatny a montáží nových šatních skříněk ve stejném módu jako máme taktéž v domácí šatně. Ve finále to došlo tak daleko, že muselo být vyměněno i osvětlení, aby bylo v obou šatnách stejné. Dalším úkolem, na kterém jsem se podílel, byla příprava hřiště na finálové utkání. Vzhledem k neutěšenému stavu v podzimní části loňské sezony a následné pokládce nového trávníku na konci listopadu 2022 byl stav hřiště samozřejmě velkým tématem návštěv UEFA po celou dobu příprav finále. Pro nás to znamenalo od listopadu každých čtrnáct dní odeslat report o stavu hřiště včetně veškerých dat naměřených na trávníku. Hřiště se nám nakonec podařilo připravit dle požadavků a bylo v perfektním stavu, o čemž vypovídá i ocenění trávníkářů ze strany UEFA. Pro zajímavost, hřiště dostalo od UEFA 92 %, což je maximum pro přírodní trávníky, 100 % dnes dostávají jen hybridní trávníky.“

Provozní manažer Slavie Petr John se staral o technicko-organizační záležitosti a jeho úkolem bylo zajistit, aby stadion splňoval všechny parametry a požadavky ze strany UEFA. „Vždy dostanete na výběr, buď požadavek splníte podle jejich představ, nebo ho splníte podle jejich představ, jen si odjedete „trestné kolečko“ pokusů, vysvětlování, argumentování, rozčilování a pláče, než se vrátíte na správnou cestu. UEFA nezná slovo NE. V prvních měsících jsme plánovali únikový plán, kdy zakážeme všem z UEFA přístup na stadion, přestaneme odepisovat na emaily a budeme dělat, jako že se nikdy nic nestalo,“ vypráví nyní už zvesela John.

„O to milejší byl časový vývoj, kdy jsme si nakonec vypracovali kamarádské vztahy a nad výsledkem nám UEFA složila poklonu.“

Branding byl kapitolou sám o sobě. Pro účely jediného zápasu musela ze stadionu zmizet veškerá slávistická loga, barvy a znaky, stejně tak jako loga partnerů a sponzorů. UEFA si od Slavie vyžádala kontakt na dodavatele a řešila si branding stadionu sama. Na týmu z Edenu pak bylo zakrývání log uvnitř stadionu, což zahrnovalo skyboxy, VIP prostory, značení, výlohy a podobně.

„To, co budeme muset překrýt, strhat nebo odstěhovat a co má na sobě slávistický branding, jsme řešili v pracovní skupině už asi měsíc a půl dopředu. Museli jsme sundat naše slávistické bannery na stadionu, což zabralo přibližně den a půl. Následně si veškerý branding zajišťovala UEFA, měli dopředu zaměřené všechny plochy, které chtěli obrandovat zvenčí i uvnitř stadionu. Uvnitř měli na několika místech vyrobené dřevěné bednění, na které natahovali bannery, jednalo se třeba o zakrytí celé stěny dresů a pohárů ve skleněných vitrínách v 1. patře, které by se jinak dost špatně stěhovaly. Stejně tak se v přízemí muzea posouvaly vitríny ke zdi a opět to překryla stěna z bednění. Podobně byly zakryty stěny s naším brandingem v prostorách domácí kabiny, mix zóny, tak, aby nikde nezůstalo nic slávistického. Na schodiště vyrobili desky s brandingem UECL, kterými zakryli každý jednotlivý obraz s dresem hráčů, nezakryté zůstaly jen fotky českých finalistů Vladimíra Coufala, Tomáše Součka a Antonína Baráka a takhle to udělali po celém stadionu. To si vyměřovali a instalovali sami, část brandingu si přivezli, část jim vyráběla firma, u které děláme branding i my jako Slavie,“ přibližuje těžko představitelný proces marketingová specialistka Slavie Jana Kaufnerová.

„Když vezmeme v úvahu, že v závěru příprav se ještě hrála liga, ale pro účely finále nesměla být na stadionu jediná zmínka o SK Slavia Praha, probíhalo přebrandování ve velké časové tísni. Na nás bylo zakrýt branding našich partnerů, což byla akce na několik dní, protože jsme museli jít box po boxu a vyměřit každé logo, přičemž každý partner má samozřejmě box jinak udělaný a vyzdobený, takže loga měla různé rozměry a museli jsme přemýšlet, zda zvolený lepicí materiál na překrytí nepoškodí původní výzdobu. Někdo má logo na skle, někdo na klasické omítce, někdo na papírové tapetě. Všechny lednice ve stáncích s občerstvením, kde je polep Pepsi, všechna loga firem ve VIP boxech v 1. a 3. patře se musela zakrýt, dále strhat pár slávistických polepů. Po skončení akce jsme museli objednávat nové polepy za ty stržené, zmizelo nebo se zničilo pár sektorových cedulí, v prostorách kabiny a ve 2. a 3. patře byly zničené tapety, na kterých byl branding uchycený, takže se dávaly znovu vyrobit. Nicméně UEFA byla na podobné škody pojištěna, takže jsme dávali dohromady seznam poškozeného vybavení stadionu a brandingu a řešili jsme náhradu na opravu nebo vyrobení nových.“

Zápas mezi West Hamem a Fiorentinou skončil vítězstvím anglického týmu 2:1. Do Prahy dorazily tisíce fanoušků (u West Hamu se hovořilo o dvaceti tisících fanoušků, u Fiorentiny to bylo asi o polovinu méně), kteří cestu na finále pojali i jako výlet za krásami českého hlavního města.

Ti, kteří se nevešli na stadion, se shromažďovali ve fanzónách, které Praha zřídila na Letné (pro příznivce West Hamu) a na holešovickém Výstavišti (pro fanoušky Fiorentiny). Tam se shromažďovali už od dopoledních hodin a večer sledovali zápas na velkoplošných obrazovkách.

Ani tam to neprobíhalo zcela bez problémů. Den před finále začalo pršet a Letenská pláň, kam mělo přijet dvacet tisíc fanoušků West Hamu bez vstupenky, byla pod vodou, vypadalo to špatně. Organizační tým ale odvedl přes noc skvělou a bleskovou práci a fanoušci anglického týmu si podle reakcí zápas i na dálku užili.

Slova chvály měl pro organizátory i Yoann Gallet, který měl celou akci na starosti jako zástupce UEFA.

„Je třeba si uvědomit, jak vysoké nároky jsou na pořadatelské kluby kladeny při organizování akce UEFA a jak moc se liší od jejich běžných zápasů, Slavia je ale dokázala naplnit bezezbytku. Náročné je to i pro pořadatelské město, které si musí poradit s návalem zahraničních fanoušků. Praha měla například spoustu práce se zajištěním bezpečnosti a navýšením kapacit městské hromadné dopravy. Bylo to teprve podruhé, kdy se konalo finále Evropské konferenční ligy UEFA a my ho považujeme za velký úspěch, pro který bylo klíčovým faktorem vysoké nasazení organizačních týmů ze Slavie a z FAČR. Praha jako město je navíc velmi návštěvnicky atraktivní a byli jsme nadšeni z fanzón, které byly připravené na Letné a v Holešovicích.“

„Takže velké díky, Praho. Díky Edene, díky Slavie. Bylo nám ctí,“ uzavírá Gallet.