Článek
Stalo se tak pro klubový magazín HALFTIME.
Když byl tehdy pobídnut, aby vybral jedno slovo, kterým svou optikou podzimní část sezony 2022/23 definuje, řekl „hojdačka“. Česky houpačka. Bingo.
Toto slovo krásně ilustruje vlastně všechny Hromadovy sezony v sešívaném. Bylo jich šest, ale jen pro 106 soutěžních startů a bilanci 3+4.
Hromada byl opěvovaným hrdinou 304. derby i hráčem, u kterého se nabízelo vyslat jej okamžitě na hostování. Křepčil s trofejemi, vysedával na střídačce. Zubil se do objektivu při podepisování nové smlouvy i se rozpačitě usmíval, když spoluhráči v kabině diskutovali evropské bitvy, ke kterým nebyl přizván, protože se zase nevešel na soupisku. Hrál si doma s malou dcerkou Sofií a pár hodin nato trnul strachem o nejbližšího člověka z kabiny Ivana Schranze, který byl během utkání s Ballkani v září 2022 s nepřítomným pohledem přikurtován na nosítkách a odnášen z placu.
Hojdačka. Emoční, výkonnostní. Čtěte vzpomínky Jakuba Hromady, muže vzestupů i pádů. A DĚKUJEME za všechny společné chvíle, Hromadič!
Na mě se můžete spolehnout
„Když na mě ukázali, já byl připravený. Musel jsem… Někoho by to možná zlomilo, mě ne. Proč? Asi je to moje dobrá vlastnost, jsem za ni rád. Často to vypadalo s mojí budoucností všelijak, hrával jsem sporadicky, seděl na lavičce. Občas jsem se tam dostal, občas ne. Není to jednoduché. Za ty roky ve Slavii se to pořád střídalo, lepší a horší období, pak zranění, hostování. Z těch let jsem rok a půl nehrál kvůli zranění a rok jsem hrál v Liberci. Pořád jsem v sobě musel hledat sílu. V každém tréninku musíte dávat najevo, že to chcete zvrátit, i když vám trenéři třeba šanci nedávají.“
Maximum pro tým. Vždycky
„Když je člověk na dně, bez formy nebo po zranění, tak si tu šanci musí o to víc zasloužit. Já to tak měl. Já se ale pak dokážu vyhecovat k dobrým výkonům. Nejsem ten typ fotbalisty, který obejde tři hráče nebo dá gól z dálky, ale vždycky se snažím dát do toho maximum pro tým.“
„S“ jako Sofie a Slavie
„Není nic krásnějšího než přijít z tréninku a moct být s rodinou. V nějakém momentě života se to zlomí. Hrajete fotbal a děláte pro to všechno, ale víte, že jsou v životě i důležitější věci. Je ze mě táta. Na hřišti udělám pro tým všechno, ale vím, že doma mě čeká ještě něco důležitějšího než na hřišti. Proto se domů vždycky těším. Když se zápas nepodaří, tak ta rodina dokáže člověka dostat z negativních emocí. Když jsme fotili gólové oslavy, skládal jsem prsty do písmena S. S jako Sofie a S jako Slavie. Obě mám v srdci. Mělo by to znamenat oboje. I po gólu v derby jsem to ukazoval manželce s dcerkou na stadionu.“
Gól v 304. derby
„Bylo to povedené razítko na to, že jsem opět nepřízeň osudu zlomil. Asi nejen v mých očích, ale i v očích vedení klubu. Tam se sezona zlomila a začalo se nám i mně dařit. Bylo to vyvrcholení výborného období. Moc gólů nedávám, takže pro mě to mělo větší význam. Měl jsem z toho ještě větší radost. Samotná výhra byla fantastická a být součástí týmu, který porazil Spartu 4:0, bylo senzační. Měl jsem z toho obrovskou radost a budu na to dlouho vzpomínat.“
Zapovězená Evropa
„V Evropě jsem na tribuně proseděl asi 25 zápasů. Viním sám sebe, nikoho jiného. Ty zápasy mi utekly hlavně kvůli mé blbosti po zápase na Legii. Vnímal jsem to hned na stadionu. Trenér se se mnou o tom bavil, nezlobil se, ale říkal, že pokud dostanu trest na dva nebo tři zápasy, tak musím počítat s tím, že na soupisce nebudu. To jsem respektoval. Co se tehdy stalo? Vystřídal jsem a byl jsem naštvaný. Celý tým byl zklamaný. Pekhart mi dal šlapák před šestnáctkou a oni dali z následného centru gól. Cítil jsem velkou křivdu, protože jsem věděl, že přehlédli faul na mě. Byl tam čtvrtý rozhodčí. Bez nadávek a klidně jsem šel za ním po zápase a zeptal se ho, jak je možné, že jsou tam čtyři a ani jeden nevidí jasný faul. Následně z jeho strany přišla strašně arogantní odpověď. Popřál mi pěkný večer. Řekl to posměšně, s arogantním úsměvem na tváři. Tak jsem mu odpověděl, že jsem nezažil arogantnější rozhodčí, než byli oni. I během zápasu mi to tak přišlo. To bylo všechno, co jsem mu řekl. Odpověděl mi úplně stejně s ještě větším úsměvem na tváři. Mávnul jsem nad tím rukou a řekl mu f**k off. To už bylo přes čáru… Ale myslím si, že to hráči říkají po sporných rozhodnutích normálně a rozhodčí za to nedá ani žlutou kartu, protože to je v zápalu emocí. Pak za mnou přišel Standa Vlček, že na mě čtvrtý žaloval, že jsem se choval nevhodně a že mi má dát červenou kartu. Nevěděl jsem, jak to bude, ale po zápase už tam svítila červená karta za nesportovní chování. Pak jsme čekali týden na rozhodnutí komise, která mi dala stopku na tři zápasy. Trenér Trpišovský mi pověděl, že na soupisku kvůli tomu nepůjdu, protože to jsou tři zápasy. Hodně mi to uškodilo, ale hodně mi to i pomohlo. Věřím tomu, že mám před sebou ještě pár let kariéry a jsem přesvědčený, že už se mi to nestane. Můžu dokázat krotit emoce svoje i týmu.“
