Jak se staví sen. Eden jako unikát s minimem chyb

Vystudovaný stavební inženýr v oboru Statika a konstrukce byl externím pracovníkem firmy Arcadis, když jmenovaná firma dostala od investora stadionu zakázku, aby poskytla stavební dozor na dílo budované stavební společností Hochtief. V té době už měl Čestmír Brožek spoustu pracovních zkušeností s prováděním stavebního dozoru. Úplně první stavbou byl hotel Savoy na pražském Pohořelci, pak se k nim přidal Akvapark v  Čestlicích, budova Filadefie na Pankráci, centrála Mercedesu na Chodově…

„Byl jsem tehdy v Arcadisu jediný, kdo se specializoval na statiku, na konstrukce. Když dostali zakázku, tak mi řekli, že půjdu dělat na Slavii. Kontroloval jsem materiál, vzorky a vše zapisoval, dohlížel jsem na to, aby vše proběhlo, jak má. V Edenu se nestalo, že by se něco pokazilo, se stavbyvedoucím Michalem Přibilem jsme skvěle spolupracovali, vlastně to byla nejlepší pracovní souhra, co jsem kdy zažil jako stavební dozor. Pokud se vyskytla nějaká chyba, tak se hned řešila,“ vzpomíná na „podřízené“ Čestmír Brožek.

Během stavby objektu se vede stavební deník, do kterého se zapisuje veškerý postup prací, čísla komponentů. Stavební dozor má nad tímto deníkem dohled a může do něj psát své připomínky. „Při stavbě Edenu jsem do něj nic nenapsal, že by se mi něco nelíbilo nebo že něco vytýkám. To jsem na jiných stavbách udělal. Stavbyvedoucí Michal Přibyl i další mistři byli fakt dobří, byl jsem rád, když jsem je všechny mohl veřejně na konci stavby pochválit.“

Brožek upřesňuje, jaké postavení na stavbě technický dozor vlastně má. „Má největší pravomoc, kdykoliv může zastavit stavbu. Jednou jsem takhle přišel do Edenu, seděli tam všichni vedoucí a zvláštně se na mě dívali. Řekl jsem jim, že okamžitě zastavuji stavbu. Ani jsem je nenechal se zeptat proč a zeptal jsem se jich, jestli má cenu postavit Slavii stadion po tom, co předvedli předchozí den v zápase,“ usmívá se při vzpomínce, jak tehdejší mistry stavaře „vypekl“.

Stojíme před Tribunou J. W. Maddena, naproti vstupu č. 4 v místech, kde kdysi stál „tesko“ objekt. „Stará dřevěná tribuna zasahovala až sem, jak je prakticky nyní vstup č. 4. Plot byl až někde támhle, ne jako teď, je to celé předělané kvůli parkovišti,“ ukazuje doprava k valu pod železniční tratí. „A za starou tribunou měli ještě halu házenkáři, jen jsem si na to vzpomněl, protože jsem u nich pracoval jako vedoucí,“ vybavuje si.

Jako Pražan na stavbu každý den dojížděl autobusem, někdy v Edenu trávil celý den, někdy jen půl dne. „Neměl jsem danou pracovní dobu. Chodil jsem většinou nepravidelně, bylo to lepší, aby se na mě dělníci nepřipravovali,“ usmívá se Brožek. Stavební dělníci v Edenu přespávali. „Na místo staré tribuny a hřiště se nejdříve umístila jedna buňka a postupně se přidávaly další. Když se začalo stavět, tak se buňky přesunuly až k tréninkovému hřišti.“

Čestmír Brožek přestal v Edenu pracovat v momentě, kdy byla dokončena hrubá stavba a začalo se pracovat na instalaci elektrorozvodů, osazování sedačkami, zhotovování interiérů. Na zápase byl od té doby jen na otevíracím duelu s Oxfordem, když tedy procházíme útrobami stadionu, nestačí se divit, jak vše nyní vypadá.

Procházíme Slavia Museem, kolem základního kamene, vyjíždíme výtahem do prvního klubového patra a zastavujeme se v jednom ze 42 VIP boxů, které lemují Tribunu J. W. Maddena a prohlížíme si interiér boxu. „Dodavatelé pracovníků byli původně z okolí Českých Budějovic, takže ke Slavii blízko neměli. Ty, co to tady vyzdívali jako první, vyhodili. Poté přišlo asi 10 Vietnamců, kteří zde pracovali jako zedníci. To byli machři, že jsem před nimi smekal. Zdili vlastně i celou východní stranu,“ vypráví.

Velmi palčivým tématem se pro fanoušky stala díra ve východní tribuně, která v původním projektu nebyla. „Tu díru jsem projektoval já. Architekt Martin Kotík mě tu měl zároveň jako autorský i technický dozor. Až v průběhu stavby se zjistilo, že je potřeba udělat pořádný vjezd na stadion, že nejde používat severozápadní roh kvůli nízkým stropům v garážích a zároveň velké vzdálenosti od vjezdu do garáží. Takže vjezd ve východní tribuně se dodělával až dodatečně,“ ukazuje Čestmír Brožek na místo ve východní tribuně, které už zaplnila mobilní tribuna se sedačkami.

A když už jsme zabrousili na téma sedaček, tak i k nim má Brožek historku. „Původně se měly udělat sedačky tvořící na tribuně nápis, ale to se zamítlo. V době stavby se stal masakr na stadionu v Ostravě, kdy fanoušci trhali sedačky a házeli je po sobě. Řekli jsme si, že musíme koupit takové sedačky, aby vydržely přidělané na místě. Přivezli nám čtyři nebo pět sedaček do buňky, abychom je vyzkoušeli. Každý to zkoušel různě – skákali jsme po nich, snažili se je vyrvat, ale naštěstí vydržely.“

Přesunujeme se na kamerovou lávku, nejvyšší místo na stadionu přístupné veřejnosti. Právě z úrovně kamerové lávky vede žebřík, po kterém se dostanete až na střechu. A střecha jako taková je podle Brožka také velice zajímavým prvkem stadionu.

„Je to krásná záležitost, kterou nevím, jestli najdete někde jinde. Když ji architekti navrhovali, tak se inspirovali na zahraničních stadionech. Hlavním autorem střechy je inženýr Michal Trnka. Když jsem s ním mluvil, tak jsem se ho ptal, jak ji dokázal udělat takhle dobře. Odvětil, že projekt dělali už na počítači, kde vše bylo přesně na milimetr, takže nemuseli nic opravovat a sedělo to. Když se podíváte na tribunu, tak ta stojí na 6 sloupech, které vedou nahoru a na nich je usazená střecha, která ale stojí vahou za tribunou, kde je betonový špalek. Je to krásná konstrukce, která není vidět a výhledu na hřiště tak nebrání žádné sloupy,“ líčí nadšeně Brožek. A zavzpomíná i na samotnou výstavbu střechy.

„Na místě hřiště bylo hlavní skladiště stavebního materiálu, přivezli sem například konstrukce pro stavbu střechy. To byly obrovské díly, sešroubovávali je a dávali dohromady až tady, protože během převozu to nemůže být tak velké. Stál tu těžký jeřáb „derik“, který má rameno, pomocí kterého lze s velkými konstrukcemi pracovat.“

Unikátní jsou i střešní podhledy ze dřeva kanadského cedru, který se dovezl přímo z  Kanady. „Nad dřevěnými podhledy jsou takové příhradové nosníky, které jsou propojené. Panovala obava, že by na konstrukci sedali holubi a mohli by je zničit, takže se architekti rozhodli je zakrýt. Na konstrukci byly přidělané dřevěné trámky, každé prkno je připevněno dvěma vruty.“ Dřevěné podhledy tak mají nejen praktickou funkci, ale navíc jsou ještě připomínkou staré edenské dřevěnky. I dnes je poměrně problém, když se mají opravit uvolněná prkna, střecha je hodně vysoko nad tribunou. „Při stavbě tady byla postavena velká lešení, ze kterých dělníci pracovali. Na zemi měli srovnané štosy dřeva, které si vytahovali nahoru a na lešení s ním pracovali.“

Celkově hodnotí Čestmír Brožek projekt stadionu jako špičkový jen s minimem chyb. „Našel jsem nějaké drobné nesrovnalosti ve statice, ale to nebyla chyba pana Kotíka. Vím, že když jsem sám projektoval, tak inženýr, který mi dělal dozor, mě vždy upozornil na moji chybu. Je to jiný pohled, vždy, když se inženýr postavil za záda projektanta, viděl chyby lépe, ale to se stává a může se to opravit. Dnes se vše projektuje na počítači, kde máte pouze výřezy, není to kompletně nakreslené, takže ledacos lehce přehlédnout.“

„Fasáda měla původně být úplně jiná, ale nelíbila se. Architekt Martin Kotík nakonec tedy vymyslel tu, co vidíme teď.“

Rukama mu prošly stovky součástek nového slávistického svatostánku. Obrovská zodpovědnost kontrolovat, jestli jsou všechny v pořádku. A ne všechny díly byly použitelné. „Měl jsem papír, podle kterého jsem vše kontroloval. Prohlížel jsem obrazně všechno. To, jestli je díl v pořádku, už poznáte od pohledu, ani ho nemusíte víc zkoumat.“ Velká část dílů se dokonce upravovala.

„Lavice ve tvaru L, které vlastně tvoří tribuny a jsou na nich namontované sedačky, byly usazeny na tvárnicích z liaporu. Ten se na stavbu dovážel od Karlových Varů a z panelárny Malešice. Bohužel ten z Malešic byl samá bublina, a to jsme nechtěli a nemohli použít. Okamžitě jsem svolal poradu a poslal zpětnou vazbu do Malešic. Tam nedostatky padly na hlavu hlavního technologa, který dal formu při výrobě opačně, takže v ní zůstávala voda a vytvářely se tam bublinky. Vzniklo tak asi 250 vadných kusů. Museli do Edenu poslat četu, která bubliny vyfukovala a vybrušovala. Když byla v liaporu díra o průměru 2 mm, tak pod ní ale mohla být klidně centimetrová bublina, ta se musela zatmelit a zatřít stěrkou. To byl velký problém,“ líčí Čestmír Brožek.

Poměrně problematickým místem byl prostor hřiště, které se postavilo na stejném místě, jako dříve hřiště starého Edenu. Ale už u něj se objevovaly problémy s kvalitou trávníku, protože dříve v Edenu stával lunapark a hřiště se vybudovalo na místě bývalého rybníku s loďkami.

„Už když se stavěl původní stadion, tak se zjistilo, že tady mezi Vinohrady a Bohdalcem je podzemní řečiště. Půda tady byla neustále promočená. Stará tribuna byla dřevěná, měla takové čtyřhranné sloupy zasazené hluboko do země. To se zjistilo až při demolici tribuny a vrtání a bagrování. A pak aby se udržely sloupy v takto špatném podloží, musely se opět zasadit hluboko. Stadion je postavený na 605 pilotách, piloty, které fungují jako protizávaží střechy, měří v průměru asi 180 cm a jsou zasazeny 6 metrů pod zemí, aby střechu udržely. Ale všude pod stadionem je udělané odvodnění,“ přidává Brožek další zajímavosti ke konstrukci Edenu.

Ne každý architekt má sen naprojektovat fotbalový stadion, a ne každému, kdo po něm touží, se toto přání splní. A podobná situace je i pro technický dozor. „Nikdy by mě nenapadlo, že se k něčemu takovému dostanu. Fotbalový stadion je oproti běžným stavbách jiný. Eden se dělal pokrokově. Martin Kotík a další architekti objeli stadiony v Německu a v Anglii, kde postupně získávali informace. Na vyřízení stavebního povolení pracoval můj syn ve spojení s ostatními, vytvářeli projekt na počítači a žádali o něj. Takže Eden je vlastně taková naše rodinná záležitost,“ zakončuje Čestmír Brožek své vyprávění.