Článek
Při povídání často propuká v hlasitý smích. S takovou partnerkou se Lukáš Masopust rozhodně nenudí. Však se přesvědčíte sami.
Zpěvačka, která se své velké vášně vzdala ve prospěch rodiny. Vtipná a veselá žena s jiskrou v oku, maminka dvou malých dětí a manželka záložníka Slavie a národního týmu. Tím vším je Hanka Masopustová, kterou si můžete pamatovat z podzimního domácího derby se Spartou v loňské sezoně. Tehdy svým hlasem okouzlila zaplněný Eden, když zazpívala českou hymnu před úvodním výkopem.
Rozhovor byl publikován ve slávistickém magazínu HALFTIME v září roku 2023.
Vzpomínáš často na své vystoupení před derby? Zpívat před 19 tisíci lidmi se podaří málokterému profesionálnímu zpěvákovi.
„Vzpomínám na to strašně ráda. Bylo to moje poslední veřejné vystoupení, velký den.“
Když jsi ten den vstávala, jaké to bylo?
„Od rána jsem byla nervózní, ale ve chvíli, kdy jsem na trávník vstoupila, to ze mě spadlo. A šla jsem si to prostě užít. Euforické pocity byly úžasné.“
Navnadilo tě tvé vystoupení, abys zase začala zpívat?
„Vlastně jo. I z toho důvodu, že děti už povyrostly. Najednou jsem si uvědomila, že mi zpívání před lidmi chybí, do té doby mi ani nedošlo, jak moc.“
„Křivda“ na konzervatoři
Zpěv jsi studovala na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, věnovala ses mu odmala?
„Samozřejmě. Vždycky mě bylo všude plno, chodila jsem do sborů, do ZUŠky, měla jsem dvě zábavové kapely, ve kterých jsem se hrozně vykřičela, protože jsme zpívali klasický rock, což mě hrozně bavilo a naplňovalo (smích). Nemyslím, že jsem se tam naučila nějak zvlášť zpívat, spíš jsem získala sílu do hlasu (smích).“
Jaké byly rockové koncerty v tvém podání?
„Vystupovala jsem s nimi už od čtrnácti let, takže mě na koncerty musela doprovázet mamka. Dovezla mě na místo a pak to tam celé odseděla, načež mě zase pohodlně odvezla domů do postele. Musím říct, že byla hodně obětavá. Až na konzervatoři mě naučili opravdu zpívat, do té doby jsem vážně spíš křičela. V prváku nám zakázali všechny podobné akce, právě proto, abychom se zbytečně nevyřvali nebo si hlas dokonce nepoškodili.“
Neříkej, že tě to nemrzelo…
„A jak… Já to vnímala jako křivdu, ale časem jsem to pochopila. Potřebovali nás zklidnit, abychom pracovali s hlasem v poklidu, učili jsme se zpívat úplně jiné písničky a postupovali jsme od jednoduchých věcí k složitějším.“
Na konzervatoři jsi studovala muzikálový zpěv, musíš mít tedy i značné pohybové nadání.
„Ano, muzikál je v tomto ohledu velmi komplexní. Tanec, zpěv a herectví. Bavily mě všechny tři složky, ale obzvlášť mě chytlo herectví, protože vám pomůže písničku lépe prodat a procítit. Nikdy mi nevadilo, když zpěvákovi někde trochu ujede hlas, ale potřebuju mu jeho projev věřit, a k tomu každý interpret potřebuje být i trochu herec.“
Hana Masopustová při návštěvě Edenu.
Oblíbený muzikál mi prozradíš?
„Já teď na muzikály chodím málo, děti jsou ještě poměrně malé a hlídání v Praze k dispozici nemáme. Ale během studií jsem jich nakoukala hodně. Moje srdcovka je Chicago, mám ráda Carmen a spoustu dalších. Jednou bych se ráda zajela podívat na nějaký muzikál na Broadway.“
Proč jsi vůbec se zpíváním přestala?
„Zpěv byl moje velká láska, ale jak už to bývá, přišla ještě větší láska.“
Fotbalista Lukáš Masopust.
„Když jsem studovala na konzervatoři, chodila jsem do školy od pondělí do pátku do večera. Lukáš tou dobou hrával v Jablonci a já za ním jezdila jen na víkendy. Moc času jsme na sebe neměli. Když měl venkovní zápas, tak jsme se skoro neviděli. Já jsem doma poklidila, v neděli večer nebo ve tři ráno, když zrovna přijel ze zápasu v Ostravě, jsme si dali pusu a já v pondělí ráno zase frčela pryč.“
A to ti nevyhovovalo, že?
„To mi vůbec nevyhovovalo. Pralo se to ve mně. Škola mě hrozně bavila, ale věděla jsem, že i kdybych ji úspěšně dokončila, stejně bych si nehledala muzikálové angažmá v Praze, šla bych za Lukášem. Maturitu jsem nepotřebovala, tu jsem měla z předchozí školy, takže jsem udělala asi nejtěžší rozhodnutí ve svém životě. Uvědomila jsem si, že bez zpívání žít můžu, ale bez Lukáše ne, a rozhodla jsem se se školou skončit.“
Jak to pozdější manžel vzal?
„Lukáš mi později řekl, že je hrozně rád, že jsem se tak rozhodla. Ale předtím mě nechtěl nijak ovlivňovat. Věděl, že si tím musím být jistá já sama. Dodnes jsem mu za to vděčná, nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala.“
Jak přijali tvoji rodiče, že jsi se vzdala velkého snu kvůli klukovi?
„Taťka mě přemlouval, ať školu dodělám. Mamka za mnou ještě ten den přijela, aby se mnou všechno probrala. Mně ale připadalo, že ztrácím čas. V tu dobu už jsem toužila po rodině a nechtěla jsem její založení oddalovat. Vnitřně jsem cítila, že dělám správnou věc. Takže se mnou nic nesvedli, ale nezlobili se na mě a nic mi nevyčítali.“
Zahrada je Lukášova parketa
Dovedeš si představit, jak by vypadala domácnost vrcholového sportovce a aktivní umělkyně?
„Neříkám, že není možné to skloubit. Ale já mám vnitřní nastavení takové, že k dětem nechci žádnou chůvu, já si je chci rozmazlit sama (smích). Nedovedu si představit, že bych jezdila na koncerty a moje děti by byly s cizím člověkem. Jsem samozřejmě ráda, když jedou jednou za čas na prázdniny k babičce, ale dokud jsou malí, chci být hlavně s nimi. Kariéra by mi za to nestála, navíc věřím, že se k ní vrátím, až nastane správný čas.“
A kdy to bude?
„Už se to blíží! Ještě musím zjistit, jak se nejlépe takové hudební angažmá hledá.“
Bude asi potřeba obcházet castingy.
„Určitě. Na návratu taky budu muset zapracovat pohybově a pěvecky. U nás už je téma na stole, ale Lukáš je teď na vrcholu kariéry a není schopen se zapojit do péče o děti v takové míře, v jaké to dělám já. Nemohl by to stihnout. A jak už jsem řekla, chůva pro nás nepřichází v úvahu. Takže ještě chvíli počkám.“
Když je konečně volno, jak to tedy u Masopustů doma vypadá?
„Jsme co nejvíc venku, pokud to počasí dovolí. Bereme děti na kolo, na koloběžku, chodíme na hřiště. Hodně času trávíme na zahradě, tu si Lukáš vysloveně hýčká. Bohužel, když je delší dobu pryč, třeba na soustředění, tak nám všechno zahyne, protože já se o rostliny vždycky zapomenu starat (smích). Zahrada je Lukášova parketa, to mě nějak nechytlo. Sobotní rána zase patří televizním pohádkám, ty milujeme, a Lukáš by na ně koukal i bez dětí.“
Tvůj manžel je poměrně často pryč z domu a když se hrají evropské poháry, nevidíte ho i několik dní. Jak to snášíš?
„Zvykla jsem si, že jsem s dětmi hodně sama. Jsou chvíle, kdy je mi trochu smutno, že u toho není.“
Kdy třeba?
„Třeba když se dětem něco povede, udělají pokrok, řeknou něco legračního. A já bych to s Lukášem hrozně ráda sdílela, jenže to jde jen zprostředkovaně, přes mobil, a to už není takové.“
Chápu…
„Co je horší, když onemocním já, a musím se k tomu postarat o dvě malé děti, protože babičky jsou daleko. Něco podobného zná každá máma. Ale máme super život a máme se rádi, a když jsme pak všichni spolu, snažíme se si čas vynahradit.“
Jak ses smířila s tím, že musíte rodinný program plánovat podle rozpisu zápasů?
„Těžce! Já jsem přirozeně plánovací typ, jenže teď vím jen přibližně, který den se bude hrát a kdy bude konec sezony. Na rodinné oslavy s námi Lukáš nejezdí, nebyl dokonce ani na svatbě vlastní sestry, všechna rodinná setkání doháníme o Vánocích.“
Přes zápasy prostě nejede vlak.
„Je to tak. Dovolené hledáme na poslední chvíli, plánování společného času je náročnější. Dost často o víkendech jezdím s dětmi za svou rodinou do Jihlavy, to je fajn. Dochází mi, že jsem vlastně hodně samostatná a ve spoustě věci si poradím sama. Když je Lukáš s námi, tak to ale ráda nechávám na něm.“
Stihnout to všechno
Vyrazili jste letos někam na společnou dovolenou?
„Protože je starší Kuba předškolák, letos jsme měli poslední možnost zařídit si červen ještě podle sebe, takže jsme toho využili a během prvního Lukášova soustředění jsem s dětmi vyrazila do Jihlavy za rodinou. Příští rok to bude samozřejmě o něčem jiném, ze školy ho brát nebudeme. Navíc volno mají fotbalisti krátké, takže jsme potřebovali stihnout všechno. Nejdřív Turecko a moře, to byla klasická odpočinková dovolená s koupáním, lenošením a dobrým jídlem. Akorát Lukáš chodil každé ráno běhat, a all inclusive se mu taky ani nevyplatí (smích).“
V Česku jste byli na vodě, že?
„Byli jsme na Otavě a přespávali jsme v kempech pod stanem, cestou jsme se zastavili u Michala Býčka (ředitel marketingu a tiskový mluvčí Slavie, pozn. red) na chatě v Katovicích, to bylo fajn. Vtipné je, že prázdniny nebyly ani v půlce, ale my už měli vzhledem k dovolené odbyto.“
Lukáš v červenci cestoval na tradiční kempy do Rakouska.
„Ano. To už jsem s dětmi jezdila spíš na výlety, na návštěvy za rodinou a kamarády, proběhly nějaké spontánní akce, ale nic velkého. Prázdniny jsme si udělali moc hezké.“
Jak jako rodina zvládáte situace, kdy se ve fotbale nedaří?
„Naučili jsme se poradit si s tím. Snažíme se Lukášovi dělat co nejlepší zázemí, podporovat ho a ukazovat, že jsou i jiné věci než fotbal.“
Konečné druhé místo v minulé sezoně už Lukáš vstřebal?
„Asi ne. Bral to hořce. Upřímně, nečekala jsem, že to bude až tak hořké. Ani teď, když už uběhl nějaký čas, si to v něm ještě nesedlo. Myslím, že je pořád vnitřně naštvaný a odhodlaný to v letošní sezoně napravit.“
Muselo být pro něj těžké, že kvůli zranění přišel nejen o ligový finiš, ale i vítězné finále MOL Cupu na Letné.
„Trápilo ho to hodně, asi jako každé zranění. Lukášovi je jedno, o jaký zápas přijde, chce hrát všechny, ale jelikož šlo o všechno, nesl to daleko hůř. Musel pracovat s psychikou a srovnat se s tím.“
Ty jsi mu určitě pomohla, ne?
„Doma už jsme na podobné situace zvyklí, snažíme se zlepšovat náladu, to je náš úkol (směje se). Skvělá reakce přišla od staršího syna – když se Lukáš zranil a přijel domů, Kuba mu spontánně řekl, že je to super, že se zranil, protože teď bude s námi hodně doma. Aspoň nějakou výhodu to mělo (smích). Ale stejně šťastný je s tátou na stadionu.“
Lukáš si obě děti rád bere na děkovačky, viď?
„Je to pro Kubíka i Káju super zážitek. I pro Lukáše. Vždycky mě to trochu dojme. Jednou na to budou vzpomínat.“
