Článek
Nad klubovou kronikou se s Václavem Petrákem sešli tehdejší útočníci Ivo Lubas a Robert Segmüller a lovili v paměti nezapomenutelné historky z exotické cesty.
Text byl publikován v magazínu HALFTIME při příležitosti 130 let od založení klubu. Robert Segmüller zemřel 17. července 2023 ve věku 78 let. Čest jeho památce, děkujeme za všechny zážitky!
Jak velká exotika pro vás zájezd byl? Do zahraničí jste se předtím podívali i v rámci Interpoháru.
IL: „Vím přesně, že jsem přišel do Slavie v červnu 1974, a 19. prosince jsme letěli do Ameriky. Takže po půl roce v klubu to bylo něco úžasného, už jen letět jumbem, možnost sledovat za letu filmy.“
VP: „Počkej, tady v kronice se píše, že jste odletěli 21. prosince letadlem do Kodaně a z ní pak do New Yorku.“
IL: „Fakt? Já celý život žiju v tom, že to bylo už 19. prosince, tak to vidíš.“
RS: „A vrátili jsme se na začátku února a šli jsme hned na slávistický karneval, to si pamatuju.“
Vítali vaši výpravu na letišti v New Yorku čeští imigranti?
IL: „To si ani nemyslím.“
VP: „V kronice se píše, že jste se po zápase setkali s Čechy v restauraci Praha.“
IL: „A to je pravda!“
RS: „Ta restaurace patřila krasobruslařce Áje Vrzáňové.“
IL: „A pak jsme měli den na prohlídku New Yorku, to byl úplně jiný svět.“
V New Yorku jste odehráli jedno utkání, které jste prohráli.
IL: „Turné jsme začali zápasem v New Yorku, proti místnímu výběru. Ale hráči byli hlavně Italové, Skotové, prakticky všichni cizinci. Nehráli jsme ani na travnatém hřišti, ale na nějakém červeném hrbolatém písku, na malém hřišti, to vůbec nebyla regulérní hrací plocha.
RS: „Jojo, strašný.“
IL: „Neměli jsme se ani kde převléknout, to si dobře pamatuji. A možná, že tam ani nebyli rozhodčí. Prostě jak zápas v Horní Dolní.“
RS: „A prohráli jsme 1:3.“
IL: „Vidíš, ty si pamatuješ i výsledek… Říkal jsem si, že to je teda pěkné nadělení, že jestli takhle budeme na zájezdu pokračovat v dalších zápasech, tak nás čekají pěkné věci.“
Před prvním utkáním na turné v New Yorku. Duel s místním výběrem Slavia prohrála 1:3.
Po zastávce v New Yorku jste letěli do Kostariky na hlavní turnaj?
IL: „Letěli jsme se dvěma mezipřistáními, přes Miami a na letišti v Panamě nám nějak zapomněli přeložit kufry, takže jsme se tam museli zdržet.“
RS: „Vzpomínám si, že tam nebyl úplně dobrý hotel.“
IL: „A byli jsme se podívat na Panamský průplav.“
A pak už jste letěli do San José…
IL: „Jo, na ten turnaj, to si dodneška pamatuju soupeře.“
První utkání jste hráli s CS Herediano 1:1.
VP: „V 5. minutě dal Segi gól.“
RS: „No vida!“
VP: „Stárek chytil penaltu a domácí srovnali pět minut před koncem.“
Druhý zápas jste odehráli proti America Mexico, výhra 2:0. Nějaké vzpomínky k tomuto utkání?
IL: „Pozor, America Mexico byl tehdy v regionu Střední Ameriky jeden z nejlepších týmů, vyhráli Středoamerický pohár mistrů.“
RS: „A já dal zase gól. A první vstřelil Peter Herda.“
VP: To byl ten zápas, ze kterého máme někde v archivu fotku, na které dal Peter pěstí nějakému protihráči s afrem.“
RS: „Smrkáč, ještě mu nebylo ani 18 a už mlátil soupeře (smích).“
IL: „Hráli jsme v poledne a ve stínu bylo 35 stupňů, šílené. A ono to bylo celkově zajímavé utkání (smích).“
Jak to?
IL: „Po utkání na nás čekali před kabinou místní, špatně nesli, že jsme vyhráli, a chtěli nás sesekat. Manažer zájezdu, Ital Magnozzi, vzal v kabině do ruky nějaký klacek, rozkopl dveře kabiny a zavelel ‚Hurá na ně!‘ A ubránil nás.“
Kolik na zápasy chodilo fanoušků?
IL: „Koukali jsme jak blázni, všechny naše zápasy byly beznadějně vyprodané. Na všechna naše utkání přišlo minimálně 35 tisíc diváků, někdy i 40 tisíc. To byl masakr. A oni byli takoví divočejší.“
Cestovali jste po Kostarice?
VP: „Tady v kronice se píše, že jste 30. prosince měli volno a cestovali jste překrásnou krajinou plnou palem. Vystoupili jste na sopku Irazú do téměř 3,5 kilometru.“
IL: „To byla nádhera!“
RS: „To teda, skvělý výlet.“
IL: „A byli jsme až nahoře u kráteru a dívali jsme se dolů do něj na sirné jezírko.“
VP: „A tady je fotka jako důkaz, že koukáte na jezírko. Všichni koukají na jezírko, jenom Boby Zlámal kouká po vás. A ty jsi na kraji, abys nespadl dolů, to je správný, byl jsi takový opatrnější.“
RS: „Tak (smích).“
IL: „A pak jsme bydleli v přepychovém sportovním areálu, všechno oplocené, obrovský bazén. A první, co nám průvodce říkal: ‚Kluci, nemočte do bazénu. Fakt tam nemočte. Tady je to ošetřené tak, že za vámi bude modrý pruh, když se vymočíte.“
Tým zdolal 3432 m vysokou sopku Irazú, která se nachází nedaleko kostarického hlavního města San José.
A 1. ledna se hrál poslední zápas proti CD Saprissa, který skončil remízou 1:1.
IL: „Ano, Saprissa. Tu později trénoval Josef Bouška.“
Vy jste byl v tomhle zápase vyloučen.
IL: „Tak to už si nevzpomínám.“
VP: „Lubas byl hrubě napaden na zemi, a přesto byl vyloučen.“
IL: „No vidíš to.“
RS: „Hrálo se tam každý s každým a my jsme se po tomhle utkání stali vítězi celého turnaje a přivezli pohár. Do Ekvádoru do Quita jsme odletěli nějak hned po finále turnaje přímo ze San José. Ještě za námi v tu dobu přiletěl z Prahy spoluhráč Tichý s vedoucím týmu Huptychem.“
V Quitu jste hráli proti komu?
IL: „Proti Aucas Quito 1:1. To si dobře pamatuju, my tam nastoupili prakticky bez nějaké aklimatizace a tam jsem v 15. minutě myslel, že umřu. Člověk lape po dechu, snaží se dýchat, ale není co. Fakt průšvih.“
RS: „Nám kuřákům to nevadí (smích).“
IL: „Vím, že všechny kvalifikace se hrají v Quitu, protože tam porazí i Brazílii díky nadmořské výšce.“
Další utkání bylo až za sedm dnů, co jste dělali?
RS: „Trénovali jsme, cestovali.“
VP: „V kronice se píše, že jste si prohlídli i americký obchodní dům.“
IL: „Jeli jsme se podívat i na rovník. Mám doma fotku s pohárem z turnaje v Kostarice, kdy jsme jednou nohou stáli na severní a druhou nohou na jižní polokouli.“
RS: „Všechno to tehdy fotil spoluhráč Bohouš Smolík, to byl náš fotograf, měl všechny fotky z výpravy. Dokonce je pak chtěl i vydat jako knihu.“
Tým Slavie na rovníku v Ekvádoru.
Pak jste hráli s El Nacional Quito a vyhráli 2:1.
VP: „Utkání jsme nesměli vyhrát. Dali jsme branku, ale rozhodčí místo gólu pískal konec zápasu. Vedoucí branku dal překvapivý střelec Jan Mareš.“
IL: „(smích) Prosím tě, neříkej mu, že dal v Americe gól. Já bych to pak poslouchal dalších pět let.“
VP: „A to já se vsadím, že si pamatuje.“
A pak už jste směřovali do Kolumbie, do Bogoty.
VP: „Proti Santa Fé Bogota chytil Stárek už třetí penaltu během turné, docela vás tam řezali, co?“
IL: „Jo, často rozhodčí ukončil zápas dřív, abysme nemohli dát gól a vyhrát.“
IL: „Pamatuju si, že jsme hráli s Millonarios Bogota, hrál tam pravý křídlo nějaký Ortiz, ten si nás tam vodil jak slepý koně. Úžasný fotbalista. Pak ten rok skončil v jihoamerické anketě o nejlepšího hráče na třetím nebo čtvrtém místě.“
VP: „Já jsem slyšel, že Honza Mareš říkal, ať mu ho naženete, že ho trefí.“
IL: „Trenér Jareš už se na to nemohl koukat, říká na střídačce sedícímu brouskovi Pepíkovi Bouškovi: ‚Pepíčku, běž tam a zahraj si podle chuti, jak to umíš!‘
VP: „A mně Franta Cipro, který seděl na střídačce vedle něj, vyprávěl, že Pepík říkal: ‚Trenére, pusťte mě na něj!‘“
IL: „No každopádně nerozcvičený Pepík vyběhl na trávník, při první akci zvedl nohu až někam na prsa, chytl se za sval a šel dolů. Prdl mu sval a od tý doby už se nikdy ve Slavii nechytl. A Franta Cipro tehdy moc nekopal, pak začal hrát, až když odešel Bohouš Smolík, do té doby moc nenastupoval. Pak přešel ze zálohy a hrál levého beka.“
Tým Slavie před zápasem proti Santa Fé. 40 tisíc diváků vidělo bezbrankovou remízu.
A z Bogoty jste přeletěli do Hondurasu, poslední štace na turné.
RS: „V Hondurasu měli poměrně specifický způsob střídání, do hry zasáhlo všech 22 hráčů z týmu, vždycky měli dva stejné číslo, jeden nastoupil, druhý seděl u hřiště v trávě a střídali se jak v hokeji.“
VP: „Hráli jste proti mistru Hondurasu El Espaňa San Pedro a vyrovnávací gól jste dostali dvě minuty po konci utkání, pak rozhodčí zápas ukončil. A jediný gól Slavie vstřelil Lubas.“
IL: „No vida!“
RS: „Pak za námi přišel ještě Magnozzi, jestli nechceme odehrát ještě jeden zápas. Nabízel nám 50 dolarů na osobu. Ale my jsme řekli, že už chceme letět domů.“
IL: „Ono pak v závěru, když je člověk pět nebo šest týdnů pryč, tak je ponorková nemoc, i tréninky byly vyhrocené, kopali jsme se navzájem.“
IL: „A Franta Cipro byl hodně fixovaný na rodinu. Někde jsme bydleli v hotelu, který procházel rekonstrukcí, všude prach, cihly. A na zdi mezi tím vším visela krabice s telefonem. A Franta ho zkusmo zvedl, vytočil číslo a dovolal se do Prahy. Neuvěřitelné.“
Získaný pohár je netradiční, je to největší trofej, kterou máme v muzeu. Jak probíhal jeho transport domů?
RS: „Na místě se o něj starali mlaďasové, žádného kustoda jsme tenkrát s sebou neměli. A pak v letadle už nevím.“
IL: „Vídám ho ve vitríně, když jdu na fotbal, je to hezký pocit.“
Ve Střední Americe jste strávili i Silvestra, jak probíhaly oslavy?
IL: „Měli jsme mezi tréninky, vzhledem k časovému posunu jsme si spočítali, že v 5 odpoledne je v Československu půlnoc, a připili jsme si colou.“
VP: „Tady na fotce to vypadá, že nejvíc cola šmakovala Honzovi Marešovi. A pak jste hráli zápas staří proti mladým.“
Novoroční přípitek colou mezi tréninky během turnaje v San José.
Co ve vás celé turné zanechalo za vzpomínky?
IL: „Bylo to už hodně dlouhé, šest týdnů. Ale kromě fotbalu jsme viděli strašně moc věcí, dodnes třeba vzpomínám, když jsme byli v kolumbijské Bogotě a máme odtamtud fotku. V Bogotě to bylo úžasné, i když jsme viděli kontrasty, zmrzačené žebrající děti, které rodiče zmrzačili, ale vyvolávaly soucit a lépe se jim žebralo, to bylo strašné. To si člověk pak říkal, když už byl zpátky v Praze, zaplaťpánbůh za to, kde žijeme my. Ale bylo dobré to všechno vidět, protože pak nebrečím kvůli kdejaké ptákovině. Ještě horší bída byla v Guatemale a Hondurasu, v Bogotě to ale taky nebylo nic hezkého.“
Nebáli jste se, že vás někdo přepadne?
IL: „Báli.“
RS: „Říkali nám, ať chodíme minimálně po skupinách pěti lidí a jen po hlavní ulici, žádné boční uličky.“
IL: „Já měl vystrčenou ruku z okýnka autobusu a náš průvodce mi říkal, ať ji rychle dám dovnitř, že když mám na ní hodinky, tak jsou schopní mi uříznout ruku.“
RS: „V Bogotě jsme na kruhovém objezdu viděli, jak policajti sebrali nějakého zloděje, nacpali ho do auta a za půl vteřiny už s ním jeli pryč.“
IL: „Mám z Bogoty nádherný zážitek. Zlatnictví se pozná podle toho, že je to kamenný barák, a před ním stojí policajt. Všechny ostatní šperky jsou vyrobeny z mědi, cínu a nevím čeho ještě. Před pravým zlatnictvím mi pouliční prodavač prodával zlatý prsten. Původně chtěl padesát dolarů, já to usmlouval na deset. Prodavač mi prodal ten prsten, byl krásný, velký, těžký a jakmile dostal peníze, tak zmizel. A na schodech stál majitel zlatnictví a smál se a říkal: ‚No oro, no oro.‘ Ale mám ho dodneška doma a dal jsem ho ocenit zlatníkovi. Ten mi řekl, že je to slitina mědi a ještě nějakého kovu, ale zpracování hodnotu deseti dolarů má. Takže jsem vlastně neprodělal (smích).“
Fotbalový stadion v kolumbijské Bogotě, na kterém slávisté hráli zápas.
Cesta zpátky do Československa asi byla dlouhá a náročná?
IL: „Ano, nakonec jsme přijeli do Prahy 1. února autobusem z Drážďan z Východního Německa.“
RS: „Stáli jsme čtyři hodiny na hranicích kvůli nějakým Kubáncům, kteří neměli víza. A my všichni v krátkých rukávech, krátkých kalhotech, venku minus 15, to byl supr závěr.“
IL: „A z letadla jsme hned šli do Holešovic na slávistický karneval ukázat vyhraný pohár.“
Pohár pro vítěze turnaje z Kostariky je vystavený ve Slavia Museu.
Odehrané zápasy během turné:
22. 12. 1974 Výběr New Yorku – Slavia 3:1
25. 12. 1974 CS Herediano – Slavia 1:1
29. 12. 1974 America Mexico – Slavia 0:2
2. 1. 1975 CD Saprissa – Slavia 1:1
5. 1. 1975 Aucas Quito – Slavia 1:1
12. 1. 1975 CD El Nacional Quito – Slavia 1:1
19. 1. 1975 Independiente Santa Fé Bogota – Slavia 0:0
23. 1. 1975 CD Millonarios Bogota – Slavia 1:0
26. 1. 1975 El Espaňa San Pedro – Slavia 1:1
28. 1. 1975 CD Olimpia Tegucigalpa – Slavia 0:3
Složení týmu na turné:
Biroš, Bouška, Cipro, Grospiš, P. Herda, Jebavý, Lubas, Luža, Mareš, Ondrášek, Peclinovský, Segmüller, Smolík, Stárek, Tichý, Veselý, Zakopal, Zlámal. Trenér Jareš.
