Článek
Jindřich Staněk načasoval svůj návrat do branky do ultimátních dvou týdnů. Období, které dává sezoně ráz. Derby, šturmy s AC Milán. „Přišel jsem, abych pomohl týmu. O to se taky snažím,“ pronese po chvilce přemýšlení reprezentační gólman.
Na pohled drsňák, tetované paže složené v klíně. 192 centimetrů a 84 kilo. Když ale promluví, překvapí tichým hlasem. Až se musíte naklonit jeho směrem, abyste dobře slyšeli. Jaký to rozdíl oproti střetu s Libercem, kdy se křikem snažil přehlušit 17,5tisícový dav, aby mohl rozdat pokyny svým zadákům.
„Mám to rád. Ale snad neřvu jako blázen,“ rozesměje se a začne vysvětlovat. „Každý spoluhráč je jiný, potřebuje motivovat odlišným způsobem. Musíte si k nim najít cestu a vybudovat si s nimi vztah, jen tak to bude fungovat.“
V domácí soutěži Staněk s hvězdou na prsou ještě neinkasoval, naposledy vynuloval v neděli Liberec.
Promluvil o tlaku, který vítá, vyhledává. Díky škarohlídům může růst.
Vyznal se ze své vášně k hokeji, hudbě a prozradil, jaký rest musí napravit.
Ocenil parťáky z branky, stejně tak trenéry gólmanů.
A vrátil se ke svým dvěma návštěvám na San Siru, dvakrát obdržel čtyři branky, příběhy to ale byly rozdílné, i k domácí odvetě, po které Slavia zůstala ve hře už pouze v jedné soutěži.
Třetí čisté konto za sebou v lize za Slavii, těší vás to?
„Nevnímám to jen za sebe, ale za celý tým. Do obranné fáze je to výborné teď, zvedá nám to sebevědomí. Je jedině dobře, že góly nedostáváme, musím to hned zaťukat.“
Z tribun znělo vaše jméno, fanoušci vás skandovali. Silný okamžik?
„Jsem za to rád! Všichni čekali, že to tady budu mít trošku těžší. Ale já dál budu dělat pro Slavii maximum. Nechci říct, že se to otáčí pro mě, ale prostě z toho mám radost. Jsem moc rád, velmi mě to potěšilo.“
V prvním poločase jste proti ostrému slunku byl nucen nasadit kšiltovku, jak to v ní šlo?
„Využil jsem penalty, byl tam trošku prostor. Řekl jsem si, že nechci nic podcenit, kdyby tam přišel nějaký centr, moc bych toho neviděl. I při přesunech hry zleva doprava to sluníčko hodně zkresluje, míč skoro nevidíte. To byl důvod, proč jsem si ji vzal, když se sluníčko zatáhlo, zase jsem ji odhodil. Je to možná úsměvná věc, pro někoho vtipná, ale v Anglii se používá běžně. Splnila účel.“
Čí byla a necháte si ji, nebo jste ji vrátil?
„Poslal jsem ji zpátky Milanu Kerbrovi, ten ji potřebuje, nosí ji pořád. Ale Kovymu jsem celou dobu říkal, že ji také chci, nosím kšiltovky rád, třeba na vycházky, ale zatím jsem ji nedostal (smích). Jinak bych měl asi připravenou svou, ale tahle byla Keby.“
Je příjemné vědomí, že máte osud sezony zase ve vlastních rukou?
„Určitě, říkal jsem to už po derby na Letné. Ač jsme směrem do ofenzivy nepředvedli ideální výkon, obrana fungovala perfektně, čehož si po pohárovém nezdaru vážím. Neprohrát tam bylo velmi důležité, protože jsem věděl, že Sparta dříve nebo později zaváhá. My jsme byli připravení, šanci využili. Teď hlavně nepolevit, tlačit dál. Soutěž je otevřená, jednobodová ztráta nic neznamená.“
A svoje dosavadní výkony vidíte jak?
„Když si vezmu, že premiéru jsem si odbyl nejtěžším zápasem, který můžete v Česku zažít, v derby, tak si čistých kont obzvlášť vážím. Start to tedy není špatný, důležité jsou ale výhry. Byl bych radši, kdybychom vítězili 4:3, než remizovali 0:0. V závodě o titul je pevná defenziva klíčová. Když udržíme nulu vzadu, gól se nám podaří dát vždycky. Sílu na to máme obrovskou.“
Po vzoru Manuela Neuera
Přijde mi, že jste v brance dost hlasitý. Rád řídíte obranu?
„Mám to tak nastavené. Jsem za to rád. S klukama máme naučené určité věci, které musí každý dodržovat. Já už si je pak trošku diriguju, třeba při obranných standardkách, které jsou specifické. Že bych ale řval jako blázen? To určitě ne. Vím, že ne všichni spoluhráči by na to reagovali pozitivně, každý je jiný, potřebuje motivovat odlišným způsobem. Musíte si k nim najít cestu a vybudovat si s nimi vztah, který bude oběma stranám vyhovovat.“
Pomůže vám, když na vás letí střela hned v úvodu zápasu? Přijde s úvodním zákrokem jistota?
„Tohle neřeším. Když hrajete za Slavii, musí vám být jasné, že nebudete čelit deseti střelám za zápas. Byl jsem na to zvyklý i v předchozím působišti, takže s tím nemám problém. Snažím se být nachystaný na cokoli, co přijde. Klidně to může být v poslední minutě. Od toho se pak odvíjí síla a kvality brankáře. V takové momenty vás tým nejvíce potřebuje a musíte ho podržet.“
Zranění hlavy vás už tedy nelimituje?
„Jsem prostě takový, helmu jsem odložil velmi rychle. V podobných situacích nad možnými konsekvencemi nepřemýšlím, jdu do nich po hlavě. Zpětně si třeba řeknu, že jsem tam vletěl zbytečně nebezpečně, svou povahu na hřišti už ale asi nikdy nezměním. Primárně mě těší, že mě ty rány do hlavy, a že už jsem jich dostal hodně, nijak nepoznamenaly. Pořád jsem to já, pořád můžu chytat na sto procent.“
Gólmansky vás někdo formoval, nebo jste si našel svou vlastní cestu?
„Vždycky jsem se hodně díval na Ikera Casillase, později na Davida de Geu. Ten mě bavil hrozně, do United šel jako mladý, hrozně je pak táhnul, vždycky ho vyhlašovali nejlepším hráčem týmu v sezoně. A pak Neuer.“
Neuer se toho taky nikdy nebál, nebojí.
„Přesně, líbily se mi jeho situace 1 na 1, neuhnul nikdy. Nesnažím se ho kopírovat, ale svým stylem se mu trošku blížit. Neuhýbat, to je taková moje gólmanská mantra. Vždycky se mi vybaví jeho zákrok proti Ronaldovi, Bayern vs. Real. Rána jako z dělala, on zůstal stát, jen vytasil pravou ruku. Tu bombu prostě vystál. Vypadalo to strašně jednoduše, ale vím, jak tohle je těžké.“
Neudělat ten první pohyb.
„Jo, to si pouštím pořád, fakt skoro každý den. Jen se o tom spolu bavíme a mám husinu. To je masakr prostě.“
Rihanna i ACDC
Když není fotbal, co vás naplňuje?
„Netajím se tím, je to hokej. Mám spoustu kamarádů hokejek, můj nejlepší kamarád je Dominik Pavlát, který teď přestoupil z Plzně do Pardubic. Jsem na ně v play off strašně zvědavý, doufám že mi to vyjde, budu se na něj moct jet na nějaký zápas podívat. On už byl v Edenu dvakrát, musím mu podporu trošku vrátit.“
Hokejovou brankářskou výstroj jste na sobě někdy měl?
„Zkusil jsem si to, Pavlas mi právě půjčil svou. Masakr, je strašně těžká, už jenom ta maska (smích). Byl jsem hned zafoukanej, jezdili jsme na sebe nájezdy. Hokej jsem ale spíš do pole, levé křídlo.“
Co hudba? Ví se o vás, že řádku let nazpět jste rapoval.
„Není to tak, že bych měl jen jeden žánr. Mám rád dobrou hudbu, když mě song chytne, poslouchám ho. Roky mám svůj playlist, kam si všechno ukládám. Rap mě samozřejmě baví hodně, teď si jedu anglický. Někdy dám ale šanci i Rihanně, je to píseň od písně prostě. A nechci zapomenout ACDC, to je klasika moje.“
Jste Jihočech, je něco, co v hlavním městě postrádáte?
„Mám výhodu v tom, že jsem v Praze vyrůstal, byl jsem tu od deseti do sedmnácti. Mám tady mamku, která zde celou dobu bydlí. V tomhle žádný problém není, do Plzně jsem první rok taky dojížděl ze Zličína. Je to změna, ale nijak mě to neovlivňuje, jsem zvyklý.“
Návrat jsem uspěchal
Někde jsem četl hezkou formulaci, že vás živí tlak, nabíjí vás. To byste podepsal?
„Nechci znít, aby to znělo moc sebevědomě. Ale co mám hodně rád, když můžu někoho přesvědčit o opaku. Ukázat, jak se spletl, spletli. Že mi křivdili třeba. To mě žene dopředu, to máte pravdu. To mám rád.“
Jak se to projevuje teda?
„Tlak ve mně vyvolá ještě větší koncentraci. Ještě větší touhu něco dokázat, překonat se. Když je na mě velké očekávání, dokážu si to v hlavě správně nastavit, být mentálně silný. Mám rád velké zápasy. Velké výzvy.“
Rád bych se vrátil do Portugalska. Jak těžké bylo se hned na druhém tréninku zranit, nemoci se hned předvést? Na showtime jste si musel počkat.
„To asi hezky navazuje na mojí předchozí odpověď. Očekávání byla veliká, obrovská, pak se stalo tohle. A celé se to zdvojnásobilo… Byly pochyby, lidi mě hodně řešili. Pokazil jsem si to trochu sám, uspěchal jsem návrat. Nedal si říct.“
Litujete toho?
„Ne, takový prostě jsem. Zkušenost se svalovým zraněním jsem prostě neměl, pořád to u mě byly úrazy, nalétnutí hlavou do tyčky, ramenem, zásahy do hlavy. Jen kvůli tomu jsem chyběl v zápasech. Ten sval jsem neodhadl, chtěl jsem se vrátit co nejdřív. Neměl jsem, teď už to vím. Ale jestli lituju? To ne, cenná zkušenost.“
Díky za gólmanské parťáky
Ve výsledku jste ty zásadní bitvy stihnul.
„Ne asi nejdůležitější, ale určitě jeden z těch hodně důležitých zápasů, derby, které nás mohlo udržet v boji o titul, jsem stihl. Takže vlastně proč ne… Já jsem to směřoval k tomu zápasu na Letné, zátěž jsem stupňoval, na hřišti jsem se cítil dobře. Tak jsem si řekl, že není na co čekat. Přišel jsem sem, abych týmu pomohl, šel jsem do toho.“
Servis dvou trenérů brankářů, Radka Černého a Štěpána Koláře, vítáte, rostete pod jejich rukama?
„Zažil jsem to v Anglii, kde je to běžné, v Plzni to tak nebylo. V nároďáku jsou taky dva. Je to super, už jen když jsem byl zraněný, ale mohl už trochu na hřiště, Štěpán a Radek se dohodli, kdo půjde se mnou, kdo s klukama. V tomto směru je to fantastické. Když máte jen jednoho trenéra, nemá tolik času sledovat detaily ve cvičeních. Jaké máš postavení, jak máš nohy… Druhý tě může sledovat, opravovat tě. A hlavě i variabilita cvičení, které můžeš dělat se dvěma trenéry, je mnohem větší.“
S Alešem Mandousem a Ondřejem Kolářem si vyhovíte?
„Ano, už jsem to říkal, když jsem přicházel, neměl jsem o tom žádnou pochybnost. S Mandym jsme spolu byli v nároďáku, funguje to dobře. Myslím si, že jsem s oběma i na kamarádské úrovni. To je fantastický, za to jsem vděčný.“
Neschovávám se
Když se vrátíme k vyřazení od AC Milán z Evropské ligy, nejprve na San Siro, mrzela nějaká z těch čtyř branek obdržených víc?
„Mě hlavně mrzel celý závěr prvního poločasu, hráli jsme skvěle, ale pak jsme to pokazili. Dostali dva góly ze standardek, což je ohromná škoda. Dostali jsme tři góly za jedenáct minut myslím. Ale k otázce… Hodně se řešil druhý gól, to vím.“
Reijndersova rána na bližší tyč.
„Vždycky řeknu, že pro gól, který jsem dostal, můžu udělat víc. Nikdy se nebudu schovávat za to, že jsem to nemohl mít. Takový nejsem. Když jsme to rozebírali na videu, zjistil jsem, že jsem balon hledal, snažil se ho najít, když vypálil, zrovna jsem koukal na druhou stranu. Utažená střela, škoda. Měl jsem to řešit jinak.“
Na San Siru jste byl podruhé, pomohla vám zkušenost z Ligy mistrů, kdy jste čelil Interu?
„Určitě ano. Tyhle zkušenosti z velkých zápasů vás posouvají dál. Pomohlo mi to extrémně, byl to můj druhý zápas za Slavii, další velké utkání, jedno z největších. Tušil jsem, co bude, dodalo mi to sílu. Díky tomu jsem si tom mohl extrémně užit. A co chci říct, jako mladý jsem tohle neřešil, ale jak jsem starší, vím, jak jsou tyhle zkušenosti nenahraditelné. Díky nim můžete předvést lepší výkon, než kdybyste tam chytal poprvé.“
Domácí porážka 1:3 už přebolela?
„Ne. Nebudu lhát, je to obrovské zklamání. Bohužel přišla červená karta v téměř totožném čase jako v prvním zápase. AC je pak vepředu natolik kvalitní, že si s tím dokážou poradit. Na druhou stranu jsem rád, že jsme se za nepříznivého stavu semkli, o půli jsme si něco řekli a šli jsme do druhého poločasu s tím, že chceme pro fanoušky dát gól. Převládá ve mně ale obrovské zklamání. Měli jsme na to, abychom postoupili. Je to obrovská škoda.“
S čím pojedete na sraz národního týmu?
„Těším se na to, reprezentace se neodmítá, já jsem ji nikdy neodmítal. Jsem zdravý, připravený pomoct nároďáku v jakékoliv roli bude potřeba.“
