Všechny cesty vedou do Edenu. Jak se z Ostrova stát šéftrenérem ve Slavii?

Ostrovskou stopu najdeme ve většině českých a slovenských měst, ve kterých jsou provozovány trolejbusy. Zdejší závod Škoda Ostrov dodával od konce 50. let minulého století trolejbusy značky Škoda do celého východního bloku. Po sametové revoluci byly trolejbusy vyrobené ostrovskou fabrikou provozovány dokonce v americkém San Franciscu. V roce 2004 byla ale výroba zastavena a přesunuta do nynějšího sídla Škody v Plzni.

Významnými rodáky jsou olympijský medailista v běžeckém lyžování Lukáš Bauer, hokejový trenér Radim Rulík, který kromě extraligového titulu s Litvínovem získal jako hlavní trenér Česka U20 poslední stříbro na MS juniorů.

My vám ale představíme jednu neméně zajímavou trojici zdejších rodáků. Hned tři Ostrováci totiž nyní působí jako profesionální trenéři žáků u mládeže Slavie – šéftrenér žákovské kategorie Ondřej Jura, hlavní trenér kategorie U14 Jakub Glanc a také trenér kategorie U11 Tomáš Wolf.

Mladší dvojice Jakub Glanc – Tomáš Wolf se znala už ze svého vzájemného hráčského působení v FK Ostrov. „Já se znám s Kubou vlastně od malička, tím, že je Kuba jen o rok starší, tak jsme spolu hráli a chodili jsme i do stejného ročníku na gymnáziu, jen každý do jiné třídy,“ vzpomíná Tomáš Wolf na své dětství v domovině.

Nejstarší z Ostrováků, Ondřej Jura, hrál kromě Ostrova také například za Most, kde si tehdy zahrál žákovskou ligu. V přípravě také několikrát nastoupil za mostecký dorost nebo druholigový A–tým. Jak sám říká, na profesionální fotbal mu „chyběla troška štěstí“. Vrátil se proto do ostrovského dresu, kde se potkal se svými o několik let mladšími osudovými parťáky.

Právě Ondřej Jura byl průkopníkem naší trojice. Do Slavie přišel v roce 2008, letos tedy oslaví patnáctileté červenobílé výročí. „Oslovil mě můj spoluhráč z Ostrova Jirka Petrovič, který strávil celý dorostenecký věk ve Slavii. Bylo to v době mého bakalářského studia na FTVS, kde jsem potřeboval trenérskou praxi, takže jsem neváhal ani vteřinu Spolu s ním jsem byl u ročníku 2001 sedm let, z toho šest roků jako asistent. Pro Slavii hodně náročná léta, naštěstí do mládeže se to příliš nepropisovalo. Samozřejmě trénovali jsme prakticky zadarmo, na druhou stranu zde působili trenéři s velkou láskou k fotbalu “ vzpomíná na své začátky ve Slavii současný šéftrenér žáků.

Aby Ostrova ve Slavii nebylo málo, tehdy spolu Ondřejem Jurou trénoval tým 2001 také Egon Kunzmann, další ostrovský rodák. Ten se poté z mládeže Slavie přesunul jako kondiční trenér do libereckého Slovanu a nyní působí ve stejné roli v maďarském klubu Puskás Akadémia.

V roce 2015 se pak spolu s Egonem Kunzmannem přesunul k týmu ročníku 2004. „Měl jsem možnost si vybrat třetího trenéra do party, na což mi kývnul Jakub Glanc, čímž jsme zkompletovali ostrovský gang. Po přesunu Egona k dorostu se tak v mém realizačním týmu uvolnilo další místo, na které jsem oslovil Tomáše Wolfa, a ostrovská mise pokračovala dál,“ popsal příchod dalších dvou Ostrovanů Ondřej Jura.

Také Jakub Glanc jako student měl trénování původně jako součást studia: „Trenérskou praxi jsem potřeboval kvůli zápočtům na škole, Ondra zároveň potřeboval záskok za asistenta, který na půl roku odletěl do zahraničí. Za půl rok mého ‚záskoku‘ mě trénování naprosto pohltilo. Po návratu původního asistenta jsme se s Ondrou dohodli, že budu u týmu pokračovat v roli asistenta,“ zavzpomínal na svoje sešívané počátky nynější hlavní trenér kategorie U14.

Třetí do party Tomáš Wolf se od svých kolegů mírně odlišuje. „Když jsem do Prahy odcházel, vůbec jsem nepočítal s tím, že bych mohl být trenér. Až asi po roce, co jsem byl v Praze, jsem začal trénovat ty nejmenší děti v Ostrově, ale pořád to byla spíše doplňková aktivita. V létě 2016 mi pak volal Ondra Jura, jestli bych se nechtěl připojit k jeho realizačnímu týmu. O nabídce jsem nemusel dlouho přemýšlet a naskočil jsem do toho. V té době vstoupil do Slavie nový majitel. Začátky byly pro mě hodně náročné, víceméně pro mě byla většina věcí nová a musel jsem se hodně učit. Kluci mi v začátcích hodně pomohli a já jsem tak měl adaptaci o dost snazší,“ uzavřel návrat v čase Tomáš Wolf.

V roce 2018 se pak Jakub Glanc posunul nejprve jako asistent k týmu starších žáků a poté také dorostu, aby před sezonou 2022/23 zamířil jako hlavní trenér ke kategorii U14. Tomáš Wolf pak putoval k týmu U11, kde se přes roli asistenta stal hlavním trenérem. Ondřej Jura se pak po třinácti sezonách stal šéftrenérem žákovské kategorie.

Po dvou letech společného působení u jednoho týmu se sice jejich trenérské cesty rozešly, spousta společně strávených hodin na trénincích, zápasech anebo třeba oblíbených vícedenních turnajích ale stvrdila ostrovské přátelství. „Jsme si dost blízcí. Když to čas dovolí, scházíme se i mimo fotbal s rodinami, přítelkyněmi. Slavíme společně narozeniny, potkáváme se o vánočních svátcích. Důvěřujeme si a jsme k sobě upřímní, což je ku prospěchu i v pracovním prostředí, kde si dokážeme někdy i dost syrově sdělovat kritiku,“ potvrzuje Jakub Glanc.

Také pro Tomáše Wolfa jsou více než jen trenérskými kolegy. „Ondru s Kubou už nevnímám jen jako kamarády, ale vlastně jako svoji rodinu a neřešíme spolu jen fotbal, ale vlastně všechno, co se nám životech děje.“

„Jsem šťastný, jak jsme se dokázali všichni posunout a že se náš velký koníček stal naším zaměstnáním. Je samozřejmě radost pracovat s lidmi, kteří se znají dlouho a maximálně si důvěřují. Nyní mám Jakuba i Tomáše ve svém žákovském trenérském týmu na hlavních pozicích. Naše životy jsou značně propojeny i mimo pracovní náplň,“ potvrzuje jejich šéf Ondřej Jura.

Že toho bylo málo? Určitě vás nepřekvapí, že všichni tři se spolu potkávají v jednom dresu také na hřišti. Svou ostrovskou enklávu díky nim mají v Rapidu Psáry.

Na svůj mateřský klub ale ani jeden z nich určitě nezapomněl. Trenérský časový rozvrh je ale náročný, obzvláště když se k němu připojí ještě příjemné rodinné povinnosti. I tak si ale trenéři snaží najít volnou chvíli, aby se do Ostrova podívali. Pro Jakuba Glance ale zůstává Ostrov stále významným.

„Já v Ostrově bydlím, takže tam jezdím pravidelně 2× týdně. Výsledky klubu stále sleduji. Většinou stihnu během sezony zajít i na nějaké zápasy A–týmu. Jsme malé město, takže spoustu lidí působících v klubu znám osobně. Stále tam hrají i kluci, se kterými jsem tam začínal nebo se s nimi potkal v áčku. V Ostrově je o fotbal velký zájem, a to vnímám jako nejdůležitější faktor. V době, kdy se spousta menších klubů musí spojovat, aby dali v kategorii žáků dohromady alespoň 11 hráčů, tak Ostrov tento problém nemá a děti tady na fotbal chodí rády.“

Ostrov je jeden z největších týmů v kraji s jednou z největších základen mládežnického fotbalu. „Mládežnickému fotbalu přikládají velkou váhu a věnují velké úsilí, aby děti chtěly hrát fotbal, a aby vychovali hráče jak pro svůj A–tým, tak i pro mužstva ve vyšších soutěží. Z Ostrova chodí hodně hráčů do Karlových Varů, Sokolova a také do Plzně nebo Teplic. Je tam hezké zázemí, jedno travnaté hřiště, jedna umělá tráva a jeden travnatý vytěžovák. Odchovancem Ostrova je například Kuba Zeronik, který dlouhé roky působil ve Slavii,“ přiblížil Tomáš Wolf aktuální stav ostrovského fotbalu, který se těší velké popularitě.

Ostrovsko-slávistická trojice je příkladem toho, že nezáleží, odkud jste. Šanci stát se trenérem má každý. „Je jedno, z jak velkého města nebo klubu pocházíte. Důležitá je vášeň k té práci, ochota věnovat jí čas, chtít se zlepšovat. Pro mě je také důležité mít okolo sebe respektující lidi, v čele s mojí manželkou, kteří mě v práci stále podporují i přesto, že to je častokrát na úkor jejich pohodlí,“ dodal návod všem mladíkům Jakub Glanc.

Jak dodává, začátky jsou někdy náročné, ale díky odhodlání a také svým trenérským kolegům se jimi prokousal od dobrovolnické role asistenta až k pozici profesionálního trenéra.

„Začínal jsem bez smlouvy, bez jakékoliv odměny za práci – prostě mě to bavilo. Realizační týmy byly tehdy u žáků trojčlenné – hlavní trenér a dva asistenti. Za bývalého majitele byla v tomto směru situace ve Slavii hodně obtížná. Asistenti měli pár stokorun, hlavní trenér jednotky tisíc korun. I přesto se kluci z realizačního týmu dohodli mi přispívat z vlastních odměn, abych měl alespoň něco málo. Složili se na klubové věci – jeden mi půjčil tričko, druhý kraťasy, třetí mikinu. Trénování mi bralo veškerý volný čas. Výdaje spojené s trénováním dalece převyšovaly odměnu. Ale mě to strašně bavilo a naplňovalo. Po roce se u Ondry v realizačním týmu následkem posunu asistenta uvolnilo místo a já tak mohl začít trénovat ve Slavii oficiálně. Než jsem dostal profismlouvu na Slavii, našel jsem si práci, kterou jsem mohl vykonávat v noci, abych přes den mohl trénovat. Nyní mohu říci, že to vše za občasné utrpení stálo. Vše jsem zvládl také díky pomoci kamarádů Ostrováků,“ uzavírá Jakub Glanc.