Zapomenutí hrdinové titulu po 49 letech. Předčasná smrt, podivný Švéd i kouzlo jednoho utkání

Sešívaní v nezapomenutelném ročníku 1995/96 získali titul po dlouhých 49 letech, nádavkem se probili do semifinále Poháru UEFA. Žádný český klub na stejnou metu od té doby v Evropě nedosáhl.

Výběry Jindřicha Trpišovského třikrát dosáhly v evropských soutěžích na čtvrtfinále, bránu mezi nejlepší čtyřku ale rozrazit nedokázaly. Zatím…

Vraťme se ale v čase o 28 let nazpět do osudů „bezejmenných“ hrdinů, svěřenců pánů Cipra s Pešicem, kterým byla 17. května 1996 na Městském stadionu v Liberci po vítězství 3:2 nad domácím Slovanem pověšena na krk medaile pro tuzemského šampiona.

Text je věnován těm, kteří se jeho zveřejnění nedožili. Děkujeme za vše, co jste pro Slavii udělali. Nezapomínáme, nikdy nezapomeneme!

Ondrej Krištofík, v ligové sezoně 1995/96 24 zápasů

Jako prvního jsme kontaktovali slovenského záložníka a reprezentanta Ondreje Krištofíka. Ten po konci kariéry u fotbalu zůstal. Nejprve jako asistent generálního sekretáře na slovenském fotbalovém svazu, později začal provozovat se svým kamarádem sportovní agenturu, která pořádá eventy pro firmy. „Sport miluju, jsem rád, že jsem u něj mohl nějakou formou zůstat,“ vyprávěl do telefonu. Na obří úspěch ze sezony 1995/96 stále rád vzpomíná. Tým zůstal oproti předchozímu roku pohromadě, Patrika Bergera nahradil Karel Poborský. Kádr byl úzký, na soupisce figurovala řada hráčů z rezervy.

Přestože týmu začátek sezony nevyšel a pohyboval se v polovině tabulky kolem desátého místa, dobré výsledky v Poháru UEFA a výhra v Českých Budějovicích ho dokázaly herně pozvednout. „To nás nastartovalo, obrat i bez vyloučeného Poboráka. Každé mužstvo čeká na nějaký impuls a člověk ani neví, proč to jde, stejně jako občas neví, proč to nejde. Podstata byla hlavně v tom, že jsme si v kabině lidsky sedli,“ říká Krištofík. „Neměli jsme jednoho TOP střelce, góly dávali všichni. Doba dozrála, Sparta na konci sezony vykapala, došel jí dech,“ dodává.

Přestože chuť by měl, do Edenu se v poslední době z časových důvodů podívat nemohl. Když má cestu do Prahy, osobně se občas potká se Suchopárkem, Šmicerem a Vágnerem. Pro své následovníky má ale jen slova chvály. „Musím říct, že Slavia dělá úžasné výsledky a trenéři odvádějí skvělou práci. Můžou být na sebe hrdí,“ říká slovenský fotbalista. A na jaký moment vzpomíná nejraději? Oslav se netýká, Krištofíkovi tehdy bylo 28 let, měl rodinu, nepatřil k hráčům, kteří si chodili po utkáních sednout na jedno.

„Když jsme seděli s Vladimírem Šmicerem na střídačce a prohrávali jsme s AS Řím venku 0:3. Bavili jsme se, že to je škoda, když jsme první zápas vyhráli 2:0 a teď vypadneme, ale říkali jsme si, že to nevadí, že jsme toho dosáhli hodně. Potom dal Jirka Vávra ten gól a my jsme byli v úplné extázi, nevěřili jsme tomu,“ uzavírá.

Tomáš Klinka, v ligové sezoně 1995/96 dva zápasy

Útočník Tomáš Klinka se po konci kariéry vydal odlišnou cestou. Už dva roky se věnuje realitám a správě nemovitostí. Na Slavii ale nezanevřel. Stále ji sleduje alespoň v televizi, protože na stadion to často nestíhá. Chodí ale hrát za starou gardu, a tak je stále v kontaktu s lidmi z klubu, který ho vychoval a kde strávil velkou část mládežnické kariéry. A příležitostně se vídá i se spoluhráči z mistrovské sezony Jiřím Vávrou, se kterým spolu hráli ve Zlatníkách, nebo Jiřím Lerchem. Prohodí pár slov, zavzpomínají.

„Bylo mi sedmnáct a všechno pro mě bylo nové. Byl to vstup do profesionálního fotbalu, takže na to vzpomínám velmi rád,“ říká o sezoně 1995/96. Že odehrál jen dva zápasy mu nevadilo, byla to pro něj velká zkušenost. „Byl jsem vděčný za tu příležitost, kterou jsem dostal. Byl jsem mladý zobák. Sice to jsou dvě utkání, ale napsaný tam jsem, že ten mistrovský titul mám, což se většině hráčů ani nepodaří. Ostatní udělali skvělé kariéry, já to v sobě prostě neměl,“ říká Klinka.

Klíčem k úspěchu podle něj byla skvělá parta, výborní fotbalisti a trenér Cipro, který týmu naordinoval přesně to, co potřeboval. „Ten fotbal byl na tehdejší dobu krásný, hrálo se svižně. Úplně něco jiného, než tenkrát hrála Sparta. Slavia měla odlišný způsob hry. Bylo to krásné období,“ vzpomíná Klinka. K postupu do finále Poháru UEFA už prý týmu scházelo jen trochu sportovního štěstí a maličkosti, které se bohužel nesešly. „Když postoupíte mezi poslední čtyři, tak už to je o maličkostech, které se buď sejdou, nebo ne,“ má jasno.

„Když mi bylo sedmnáct, tak si ze mě dělali srandu, že mi pan Knoflíček může dělat tátu, říkal mi synku,“ směje se při otázce na zajímavou historku.

Martin Pěnička (†53), v ligové sezoně 1995/96 24 zápasů

Zkraje roku 2023 se Slavia zahalila do smutku, červenobílé barvy ustoupily té černé. 7. února po dlouhé nemoci zemřel František Cipro, 25. února jej do fotbalového nebe následoval jeho svěřenec Martin Pěnička. V sešívaném dresu strávil sedm sezon, zlatý ročník 1995/96 nevyjímaje…

V jednom z posledních rozhovorů byl Pěnička zpovídán pro klubový magazín HALFTIME. Téma? Právě dechberoucí tažení za mistrovským grálem…

Část pokariérního období strávil výrazný obránce, který nasázel za Slavii ve 185 zápasech 22 gólů, dvě branky si připsal i při slavném tažení do semifinále Poháru UEFA, jako trenér v Českém Dubu, pak dělal ostrahu na vrátnici. Na klub svého srdce ale nikdy nezapomněl…

„Bylo to nejlepší období mé kariéry. Byli jsme parta a drželi jsme spolu,“ vzpomínal pro HALFTIME Pěnička na legendární ročník. Mrzelo ho jen, že EURO, kde se hráči předvedli a následně odešli do Evropy, nebylo o rok později a celý tým tak nezůstal pohromadě déle. Právě týmový duch byl podle něj klíčem k úspěchu. „Hlavně tam byli výborní trenéři pan Cipro a pan Pešice, takže tam byla taková pohoda. Když se drží za jeden provaz, drží parta a trenéři vás podporují, tak je skvělá atmosféra a jde to samo.“

S úsměvem vzpomínal i na neúspěšné semifinále Poháru UEFA. „Chybělo nám trochu štěstíčka. Měli jsme vykartované hráče a byli jsme unavení. Ale byl to obrovský zážitek hrát proti Zidanovi a dalším. Byli to světoví hráči, později se dostali na úplný vrchol.“

Nejvíc si ale užíval postup přes AS Řím v italské metropoli. „Fandili nám fanoušci Lazia, že jsme porazili jejich konkurenta. Oslavy jsme si opravdu užili. To byl nejlepší zážitek kariéry, když jsme byli v Římě a bylo tam 70 tisíc fanoušků, a my jsme tam i se štěstím dokázali postoupit, prostě neuvěřitelné. Pak jsme slavili s klukama, s manželkami a fanoušky Lazia ve městě a užívali jsme si to hodně vesele.“

Roman Hogen, v ligové sezoně 1995/96 osm zápasů

Útočník Roman Hogen odehrál v sezoně 1995/96 za Slavii jen osm zápasů, dosažených met si ale nesmírně váží. „Bylo to krásné, byla super parta a všechno to šlapalo,“ říká Hogen. S fotbalem pokračoval i po čtyřicítce v pražských Satalicích. Po úrazu kolena se ale musel vydat jinou cestou a dnes má s bratrem stavební firmu. Přesto se ale stále stará o satalický fotbal, kde se občas potká i se svými bývalými parťáky Vladimírem Šmicerem nebo Patrikem Bergerem.

„Měli jsme mít oslavu 100 let založení Satalic, takže jsem pozval pana Cipra a všechny kluky, ale pak přišel Covid a bohužel to nevyšlo. Tak snad oslavíme 105 let, kluci mi slíbili, že přijedou,“ těší se Hogen. I podle něj stála za úspěchem týmu a otočením nepříznivých výsledků v lize na začátku sezony především skvělá parta. Z prvních sedmi zápasů došly tříbodového zisku jen tři… „Když ve fotbale ta parta nefunguje, tak to nejde. Tenkrát se to nějak semklo, šlo se za jedním cílem a pak se to udělalo.“

Slavii stále sleduje a rád vzpomíná i na týmové oslavy po vyhraných zápasech. „Byly to skvělé akce, vždycky jsme to hezky oslavili. Ne nějak divoce, ale stejně by to nebylo do novin,“ směje se Hogen.

Dick Lidman, v ligové sezoně 1995/96 tři zápasy

Švédský útočník Dick Lidman přišel do Slavie v rámci spolupráce mezi kluby z AIK Stockholm na hostování v listopadu 1995 po skončení švédské soutěže. V klubu ale zůstal jen několik měsíců, na jaře se zase vracel na sever. Sešívaný dres oblékl třikrát v utkáních domácí ligy a vstřelil jeden gól. Po návratu do své rodné země ukončil o dva roky později kariéru ve svých 31 letech kvůli zranění kolena a přesunul se do vedení AIK Stockholm. Kariéru ale obnovil v roce 2003, když si ještě na rok šel zahrát do švédského Storskogens SK.

Potom Lidman pracoval jako CEO u sponzora AIK, společnosti Konferensskräddarna. Ve Švédsku už zůstal, a kromě podpory klubu, kde strávil nejúspěšnější část své kariéry, rád hraje i golf. Na úspěch se Slavií ale vzpomíná rád. „V týmu byli skvělí a známí hráči, velmi silné individuality,“ říkal Lidman po návratu z hostování.

Václav Spal, v ligové sezoně 1995/96 jeden zápas

Tenkrát teprve dvacetiletý obránce Václav Spal odehrál v sezoně 1995/96 v sešívaném dresu jediné utkání. Po skončení profesionální fotbalové kariéry hrál futsal na ligové i reprezentační úrovni, věnoval se stále také hraní fotbalu a plážového fotbalu alespoň na amatérské úrovni. V české lize odehrál na nejvyšší úrovni právě jen jeden zápas za Slavii v mistrovské sezoně. Následně nastupoval v nižších soutěžích za Most nebo Duklu. V roce 2002 přestoupil do slovenského Trenčína, za který v nejvyšší lize nastoupil do 29 utkání a vstřelil čtyři branky. Kariéru ukončil v roce 2011.

Leoš Mitas, v ligové sezoně 1995/96 jeden zápas

Tehdy dvaadvacetiletý mladý obránce Leoš Mitas v sezoně 1995/96 odehrál za sešívané jen dvě utkání, z toho jedno v Poháru UEFA, druhé v lize. Ve Slavii působil až do roku 1997, kdy z klubu odešel do Dukly. Odtamtud o rok později přestoupil do Vítkovic. Následně působil ještě v Českých Budějovicích, Třinci, slovenském Tatranu Prešov a také v Hostivaři, Neštěmicích, Žirovnicích a Pelhřimově. Divizní Pelhřimov následně a Žirovnice také trénoval, naposledy v roce 2016.

Bohuslav Pixa, v ligové sezoně 1995/96 dva zápasy

Záložník Bohuslav Pixa odehrál v památné sezoně jen o jedno utkání více než Leoš Mitas, jedno v Poháru UEFA a dvě v lize. Oba hráči dostávali prostor především, když ze sestavy vypadl někdo kvůli zranění nebo kartám. Po sezoně 1995/96 Bohuslav Pixa ze Slavie odešel do FK Chmel Blšany. V následující sezoně ještě hostoval v divizním klubu Sokol Libočany.

Mistrovská soupiska ze sezony 1995/96

(Hráč, zápasy v Evropě, zápasy v lize)

Ondrej Krištofík 12 24

Martin Pěnička 11 24

Roman Hogen 3 5

Luděk Vyskočil 0 3

Dick Lidman 0 3

Bohuslav Pixa 1 2

Leoš Mitas 1 1

Tomáš Klinka 0 2

Václav Spal 0 1

Jan Stejskal 12 23

Jaromír Blažek 1 7

Jiří Lerch 6 19

Jan Suchopárek 7 22

Radek Bejbl 9 28

Luboš Kozel 8 13

Tomáš Hunal 8 20

Martin Hyský 11 17

Jiří Štajner 3 3

Vladimír Šmicer 11 28

Jiří Vávra 11 26

Pavel Novotný 10 27

Robert Vágner 11 28

Daniel Šmejkal 8 24

Jindřich Jirásek 3 3

Lukáš Jarolím 3 11

František Veselý 0 1

Karel Poborský 11 26