Hlavní obsah
Lidé a společnost

Záhada trpasličí mumie aneb Neznámý druh rodu homo

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Jan Hrdina

Socha trpaslíka jménem Bes z egyptské mytologie ve Vatikánských muzeích.

Podivné nálezy, mumie neznámých bytostí, mýty a pověsti o trpasličích tvorech z celého světa či objev kostí neznámého druhu člověka. Je možné, aby vedle lidí v minulosti žili, či stále žijí i jiné bytosti, kterým říkáme trpaslíci nebo skřítkové?

Článek

Skotský folklor zná tzv. brownie, kteří žijí v blízkosti lidských obydlí. Jsou prý hnědí, ne příliš hezcí, velmi šikovní a jejich výška se pohybuje mezi 60 a 90 cm. Jejich příbuznými jsou pixiové, žijící na severu Anglie. A prastaré irské kopce obývají leprechaunové. Jsou všichni příslušníky možná už vymřelého druhu? Britské ostrovy jsou jen špičkou pomyslného ledovce. S podobným popisem vzhledu i vlastností bytostí malého vzrůstu se setkáváme ve folkloru prakticky celého světa. Roztodivní trpasličí tvorové nechybí ani ve folkloru slovanském.

Svědkové pravěku

Na mnoha místech České kotliny se tradují pověsti o trpaslících, jakýchsi zmenšených obdob lidí, nikoliv liliputech, kteří obývali méně přístupné či odlehlé oblasti, hory nebo lesy, a jen občas navštěvovaly venkovany. Ti je naopak chovali ve velké úctě a vážnosti. Často jim připisovali magické, ba nadpřirozené schopnosti a věděli, že je lépe s nimi vycházet po dobrém. Proto je dodnes znám zvyk, a nejen od nás, dávat malým bytostem dary v podobě misky mléka nebo jiné stravy. Známé jsou například pověsti o populaci malých bytostí na Černém vrchu v povodí Ohře nebo na Boží hoře u Ústí nad Labem. Společným slovanským domácím človíčkem je domovoj, u nás známý jako hospodáříček.

U Lužických Srbů se tradují pověsti o ludcích, malých lidech, mnohem starších než kam sahá lidská paměť. V pověstech jsou také označováni jako strážci podzemních pokladů, to zřejmě díky zvyku zakládat svá obydlí v zemi. Jejich domy byly normálně v krajině nepostřehnutelné, tvořily jen jakési zvlnění. O existenci tohoto lidu však máme i hmatatelný důkaz, totiž jejich žárové hroby. Pohřební ritus žehem bohužel nezanechává kosti, a tak nemůžeme s jistotou určit výšku těchto bytostí. Byli ludkové pozůstatky neolitického lidu, mnohem menšího než příchozí Indoevropané? Nebo to byli příslušníci zapomenuté trpasličí rasy?

Podivná trpasličí mumie

Indicie, naznačující existenci jakéhosi pradávného národa malých lidí, přicházejí i z Nového Světa. Jedním z nejznámějších případů, kdy byla posílena domněnka v existenci trpasličí rasy, je nález z roku 1932. Tehdy hledali Cecil Main a Frank Carr na úpatí hory San Pedro ve státě Wyoming zlato. Při jednom z odstřelů skály objevili malou jeskyni a v ní značně neobvyklou mumii podivného stvoření. Byl jím sedící mužíček o celkové výšce 35 cm, se značně zvrásněnou kůží žlutohnědé barvy, úzkými rty, placatým nosem, velkýma očima a plnovousem. Jeho hlava byla podivně zploštělá, pokrytá ještě měkkou houbovitou hmotou.

Mumie trpaslíka vyvolala senzaci, ale vědci byli skeptičtí a celou záležitost považovali za podvrh. Opak však dokázal Dr. Henry Shapiro, který zařídil prozkoumání mumie rentgenovými paprsky. Ty odhalily plně vyvinutou mužskou kostru i končetiny a také prokázaly poškozenou páteř a zlomenou klíční kost, což mohlo naznačovat násilnou smrt. Tento předpoklad posílilo zjištění, že zploštělá hlava trpaslíka byla vlastně roztříštěnou lebkou s vyteklým mozkem a zaschlou krví. Bytost měla všechny zuby, zajímavé jsou především vyvinuté značně ostré špičáky a na základě celkového stavu bylo odhadnuto stáří tvora na cca. 65 let. Je zajímavé, že mnoho indiánských kmenů pevně věří v existenci agresivního trpasličího národa, který prý dosud žije v odlehlých oblastech USA.

Foto: Neznámý autor, Wikimedia Commons

Mumie trpaslíka Pedra a její rentgenový snímek.

Je zajímavé, že mnoho indiánských kmenů pevně věří v existenci agresivního trpasličího národa, používajícího luky s otrávenými šípy, který prý dosud žije v odlehlých oblastech USA. Kmen Čerokézů zná trpaslíky Yumwije a Komančové si odpradávna vyprávějí o Nunnupijích. Ve folkloru severoamerického kmene Šošonů jsou nazývány drobné bytosti jako Nimerigar a mají zvláštní tradici. Ve chvíli, kdy je některý z Nimerigarů příliš starý nebo nemocný, je zabit ranou do hlavy. Zajímavá shoda okolností, že právě mumie Pedra vykazuje stejné příznaky – rozbitou lebku i věk! Indiánské legendy jsou mnohem starší než evropská kolonizace Ameriky, přesto se trpasličí bytosti v lecčems podobají trpaslíkům z irského nebo severského folkloru. Může jít o fragmenty vědomostí o prastarém trpasličím národu?

Záhadné archeologické objevy

Mumie trpaslíka Pedra není zdaleka jedinou indicií o tom, že naše rasa by nemusela být jediná na Zemi. V anglickém Lancashiru došlo na konci 19. století ke zvláštnímu objevu. V rašeliništi pod Penninskými vrchy byly odkryty stovky podivných miniaturních kamenných nástrojů, pro člověka naprosto nepoužitelných. Jejich velikost byla zarážející, pouze necelé dva centimetry! Mezi miniaturními nástroji byly škrabky, vrtáky a srpovité nože, vše v precizním provedení. Způsob jejich uložení napovídal tomu, že by mohlo jít o rituální obětiny. Ovšem proč tak miniaturní a perfektně vypracované? Takové nástroje by měly své praktické využití, ovšem pro někoho miniaturní velikosti. Navíc nejde o ojedinělý nález.

Na území USA, nedaleko Hillsboro v okresu Coffee ve státu Tennessee bylo roku 1876 nalezeno rozsáhlé pohřebiště. Jako u mnoha nálezů, i tento byl učiněn náhodně, když místní farmář při orbě narazil na lebku a několik kostí. Brzy se ukázalo, že nejde o ojedinělý nález, ale jen nepatrný článek obrovského pravěkého hřbitova, jehož odhadovaný počet „obyvatel“ se odhaduje na 75 až 100 000 pohřbených! I kdybychom vzali v potaz nedokonalé archeologické prospekční metody 19. století a počítali jen s pětinou, pak nám stále zůstává nekropole o dvaceti tisících hrobech. A kdože byli oni nebožtíci? Jen max. 90 cm vysocí tvorové, pohřbení v sedě či ve stoje. Že nejde o náhodu potvrzuje i fakt, že byl rovněž v Tennessee, v okrese White nalezen další takový „trpasličí“ hřbitov.

Divý člověk z ostrovů

Do třetice stojí za zmínku slavný nález z nedávné doby. Roku 2003 objevili antropologové Peter Brown a Michael Morwood na ostrově Flores, v jeskyni Liang Bua, kosterní ostatky dosud neznámého tvora, evidentně však příslušníka rodu homo. Vzápětí jsou nalezeny ostatky dalších osmi jedinců. Jak se později ukázalo, tvor byl ženského pohlaví, odhadované stáří je osmnáct tisíc let, v době smrti byl třicetiletý. Co však na tom všem bylo nejpodivnější, jeho výška dosahovala pouhého jednoho metru! Mezi vědci se rozhořel lítý boj, na jehož konci stanul nový živočišný druh – homo florensiensis. Vyhynutí tohoto tvora je kladeno do doby před dvanácti tisíci lety, má to však jedno „ale“. Domorodci z nedaleké Sumatry si odpradávna vyprávějí o tvorovi, žijícím hluboko v pralese, kterého znají jako Orang pendeka. Jde vlastně o miniaturní obdobu amerického Big Foota, dosahující výšky 1 – 1.5 m.

Foto: Cicero Moraes et alii, Wikimedia Commons

Rekonstrukce podoby floreského člověka.

Existence Orang pendeka je považována za mnohem více pravděpodobnou než třeba existence himálajského Yettiho. Znají ho domorodci, poté se s ním výjimečně setkali i holandští kolonisté, přesto byl donedávna odsuzován do říše legend. Teprve od roku 2003 začíná být brán vážně i západním světem. Onoho roku vystoupili tři Britové - Adam Davies, Andrew Sanderson a Keith Townley s otiskem chodidla a srstí, které získali při putování Sumatrou. Jak později určili zoologové, získané vzorky nepatří žádnému ze známých tvorů. Nemůže být sumaterský Orang Pendek potomkem trpaslíka z Floresu? Stejného tvora znají i domorodí Véddové na Srí Lance a říkají mu Nittevo. Jeho popis naprosto odpovídá človíčkovi z Floresu. Domorodci s ním v minulosti vedli války a nakonec ho vyhubili. Byl prý velice divoký a sexuálně náruživý.

Mumie trpaslíka Pedra, indiánský, skotský nebo slovanský folklor či miniaturní nástroje na straně jedné a tvorové jako Nittevo, Orang pendek a floreský člověk na straně druhé. Vše jako kdyby nasvědčovalo tomu, že po naší planetě se procházeli, nebo stále procházejí minimálně dva odlišné druhy malých bytostí. Jedni jsou větví rodu homo a dnes předmětem bádání zoologů i kryptozoologů, druzí se pomalu stali součástí legend a mýtů, občas ale přece jen narážíme na jejich existenci, ať už dávnou či současnou. Mohly tyto dvě kategorie místy splynout v jednu? Kdo ví, kolik dosud neznámých tvorů tato planeta zrodila? Není vyloučeno, že ti, kterým se říká trpaslíci, elfové, domovojové, ludkové, Nimerigarové a určitě mnoha dalšími jmény, byli mezi nimi.

Další literatura a zdroje:

Cremo, M. A. - Thompson, R. L.: Skrytá historie lidstva, Praha 2001.

Shuker, Karl P. N.: Světový atlas záhad, Praha 1998.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz