Článek
Proč publikum nadále podporuje umělce s kontroverzní pověstí? Marilyn Manson nedávno vystoupil v Brně, teď byl ohlášen jeho listopadový koncert v našem hlavním městě. A zase přiláká davy. I přesto, že ho několik žen obvinilo z věcí, u nichž byste si nepřáli, aby je kdokoliv dělal vašim dcerám. Tato situace tak vyvolává otázky o oddělení uměleckého díla od osobního života umělce. Ale pojďme na to popořadě.
Obvinění a jejich důsledky
V únoru 2021 herečka Evan Rachel Wood veřejně obvinila Mansona ze zneužívání během jejich vztahu. Mluvila o tzv. groomingu - což je jednání spočívající v pokusu navázat vztah s dítětem nebo mladou osobou s úmyslem je sexuálně zneužít nebo přimět k páchání nezákonného činu. To se mělo dít od jejích teenagerských let.
Údajně jí manipuloval, přál si, aby mu byla podřízená. Fyzické napadání pak mělo zahrnovat údery, omezování pohybu a další formy agrese. Hovořila rovněž o systematické psychické manipulaci a emocionálním nátlaku ze strany šestapadesátiletého muzikanta. To mělo za následek izolaci a ztrátu kontroly nad vlastním životem. Tato obvinění byla rozvedena v dokumentu Phoenix Rising, kde Wood popsala své zkušenosti s Mansonem podrobněji.
V reakci na tato obvinění s Mansonem jeho nahrávací společnost Loma Vista Recordings ukončila spolupráci. Také byl zpěvák odstraněn z televizních projektů, včetně seriálu American Gods. Manson tato obvinění popřel a označil je za hrozné zkreslení reality, přičemž zdůraznil, že jeho intimní vztahy byly vždy zcela konsensuální s podobně smýšlejícími partnerkami.
Uzavřená kapitola? Ne tak úplně
V březnu 2022 Manson podal žalobu proti Wood a její partnerce, umělkyni Illmě Gore, ve které je obvinil z pomluvy a úmyslného způsobení citové újmy. Tvrdil, že Wood a Gore zfalšovaly dopis od FBI, aby vytvořily dojem, že je vyšetřován, a že koordinovaly další ženy, aby proti němu vznesly falešná obvinění.
V roce 2023 soudce zamítl některé z Mansonových nároků, včetně tvrzení, že Wood a Gore rekrutovaly ženy k obviněním proti němu. Soud rovněž nařídil Mansonovi uhradit Wood soudní výlohy ve výši přibližně 327 000 dolarů. V listopadu 2024 zpěvák svou žalobu stáhl a souhlasil s uhrazením těchto nákladů. Jeho právní zástupce uvedl, že Manson je rád, že může tuto kapitolu svého života uzavřít.
Po prohlášení Wood se přihlásilo několik dalších žen s podobnými obviněními, včetně fyzického násilí, sexuálního zneužívání a psychického týrání. V některých případech oběti tvrdily, že je Manson nutil užívat drogy. Navzdory čtyřletému vyšetřování se v lednu 2025 prokurátoři rozhodli nevznést proti Mansonovi obvinění z důvodu promlčení a nedostatku důkazů. Manson trvale popíral všechna obvinění a tvrdil, že jeho vztahy byly konsensuální. Ne všechny procesy jsou ale uzavřeny.
Umělec versus dílo
Marilyn Manson je postava, která dlouhá léta provokuje svým uměním, vizáží i chováním. Pro některé je ikonou temné estetiky a hudební geniality, pro jiné zosobněním kontroverze, která už překročila hranici umění a vkročila do sféry morálního odsouzení. Je to zároveň člověk, jehož hudba nepochybně ovlivnila rockovou scénu. Vždyť Mansonova alba jako Antichrist Superstar nebo Mechanical Animals se stala kultovními.
Měl by tedy člověk podpořit jeho tvorbu návštěvou koncertu? Nebo je morálně nepřijatelné oddělit umělce od jeho osobního života?
Hudební osobnosti s podobně provokativním přístupem existují napříč dějinami – ať už šlo o Jim Morrisona, Davida Bowieho nebo Alice Coopera, všichni posouvali hranice. Jenže u Mansona nejde jen o vizuální provokaci či texty – je obviněn z fyzického a psychického násilí, sexuálního zneužívání a manipulace. Některé žaloby proti němu byly staženy či zamítnuty, jiné stále běží. Kde je tedy hranice mezi podporou jeho hudebního odkazu a podporou člověka, který je obviňován z tak závažných činů?
Mnozí fanoušci tvrdí, že Mansonova hudba a vystoupení jsou formou uměleckého vyjádření, které by mělo být posuzováno nezávisle na jeho osobních skutcích. Jiní však argumentují, že podporou jeho umění nepřímo schvalují jeho údajné chování. V případě Mansona je navíc provokativní image součástí umělecké identity, což komplikuje hranici mezi uměním a realitou.
Jedním ze silných argumentů jeho obhájců je presumpce neviny. Nebyl odsouzen za trestný čin, což některé jeho fanoušky vede k tomu, že odmítají situaci brát vážně. Na druhé straně zde máme svědectví několika žen, které popisují podobné zážitky.
Znamená to tedy, že lidé, již na Mansonův koncert jdou, podporují násilí? Anebo jen oddělují umění od člověka, který ho tvoří? Podle tohoto principu bychom se museli vzdát poslechu mnoha jiných umělců s problematickou minulostí – od Michaela Jacksona po Led Zeppelin.
Etická volba jednotlivce
Návštěva Mansonova koncertu je nakonec především individuální rozhodnutí. Někdo se rozhodne ignorovat jeho osobní kauzy a jít za hudebním zážitkem, jiný bude cítit, že jeho přítomnost v hledišti by byla morálně neobhajitelná. Veřejné vnímání Mansona se stále mění, stejně jako hranice mezi tím, co jsme ochotni tolerovat a co už ne.
Ať už se rozhodneme jakkoli, je důležité klást si otázky a přemýšlet o tom, jakou roli hraje morálka v kultuře a umění. Může skvělá hudba ospravedlnit pochybnou minulost svého tvůrce? Nebo je umění neoddělitelné od osobnosti umělce? To je otázka, kterou si každý musí zodpovědět sám.
Proč tedy stále chodíme na koncerty kontroverzních umělců? Ona přitažlivost může pramenit z fascinace zakázaným, z touhy porozumět temným aspektům lidské povahy nebo z oddanosti umělecké tvorbě, která rezonuje na hluboké osobní úrovni. Fanoušci mohou vnímat Mansonovu hudbu jako katalyzátor pro vlastní emoce a zkušenosti, oddělený od jeho osobních činů.
Nicméně je důležité si uvědomit, že podpora umělce s takovými obviněními může mít širší společenské důsledky. Normalizace nebo ignorování takového chování může přispět k prostředí, kde jsou oběti méně ochotné vystoupit a hledat spravedlnost.
A co vy, půjdete?
