Co nás naučila ruská propaganda

aneb Manuál přežití v postfaktické džungli

.... ruská propaganda. Neúnavná, hlasitá a s neochvějným přesvědčením, že co řekne, to platí, i kdyby se to muselo desetkrát přepsat.

Taková matróna – matrjoška, zaobalená do letitých, časem prověřených metod. Tato dáma nosí kabát z dezinformací, rtěnku z polopravd a boty z naprostých nesmyslů, ale zato ví, jak si získat pozornost, hlavně u lidí, kteří nemají vlastní názor, sebevědomí nebo vůli či odvahu.

Přichází do našich domovů skrze sociální sítě, některé TV stanice. Například PRIMA CNN, která si takové politiky zve nadmíru častěji. Protože se to lépe poslouchá, i když nad tím rozum zůstává stát. Dále různé statusy na facebooku, forwardované zprávy na WhatsAppu, Telegramu, výpovědi „expertů“ bez minulosti a politiků bez skrupulí, ale je poznat, že před tím pozřeli „Šalamounovo lejno“. A co víc, stále nás má čím překvapit. Bez ohledu na závažnost, je to výzva.

Věřím, že většina společnosti nejsou izolovaní jednodušší jedinci, kteří reagují jako smečka vesnických voříšků, kde je každý jeden na svém vlastním dvorečku a zná jen svůj vlastní „katastr“ pozemku. Nicméně dobře slyší. Když se nějaký voříšek lekne, rozštěká se strachy a ostatní se přidají, i když se znají jen podle pachu, sluchu a výjimečně z osobních setkání. No nechci se dotknout uživatelů sociálních sítí, kde je takových bojovníků za klávesnicí plno, plus falešné anonymní účty, které se bojí cokoli říci o svém jménu. Ale i tak, jsou to stateční bojaři, kteří vědí, že ani náš trestní zákoník vlastizradu neodpouští.

Tak tedy – co nás tato matrjoška naučila? Co si z její školy do života můžeme odnést? Pojďme si to projít, pěkně ironicky, s nadhledem a samozřejmě se špetkou toho typicky českého „no jo, vždyť ono to vlastně …“.

Připomínám, neměli bychom sklouznout do skepse, do vrcholné fáze prefekalismu (pardon, nechci psát vulgárně, že to stojí za … a že nelze s tím nic…). Jde s tím dělat překvapivě hodně. Třeba když vám někdo říká, že do roka a půl na vás zaútočí, stojí za to se pořádně vyzbrojit a připravit. Naivita postupuje přesně opačně, tím symbolickým mávnutím ruky.

[…]
A když už jsme u toho, pamatujete, jak Andrej Babiš na konci roku 2022 tvrdil, že „nepošle naše kluky bojovat na Ukrajinu“, ačkoliv nikdo nic takového neplánoval? Skvělý příklad, jak vyvolat strach z něčeho, co nikdo neřekl. Nebo když tvrdil, že Ukrajina je „korupční země“, čímž zároveň elegantně zakryl, že právě jeho hnutí často operuje s lidmi, jejichž transparentnost je… řekněme na úrovni moskevského mlžného oparu.

Ponaučení č. 1: Nejlepší obranou je útok – na realitu. Nejlépe pro Babiše bude zrušit zbrojní iniciativu, že?! To už mohl dávno poslat zvací dopis pro ruské tanky a zřídit tu ruský protektorát. Ten sovětský už tu byl. Jen jsme mu museli říkat jemně NORMALIZACE.

[…]
Tomio Okamura v tomhle směru opravdu nešetří. Pro ty vzdělanější musí být utrpení poslouchat jej. (Zřejmě je to záměr). Za poslední roky jsme od něj slyšeli, že Ukrajina „porušuje práva ruskojazyčných obyvatel“ (které údajně Rusko osvobozuje bombardováním nemocnic, dětských hřišť, znásilňováním a říkají tomu speciální vojenská operace), že „Západ válku vyprovokoval“, nebo že „Putin chrání tradiční hodnoty“. Tradiční hodnoty Ruska. Marně hledám, co to bylo. Pohostinnost, dobrá literatura, … a do dál? Jistě, protože každý ví, že svoboda slova, práva žen a opozice v Rusku kvetou jako květy v jaderné zimě.

Ponaučení č. 2: Když budeš lhát s vážnou tváří, lidé tě začnou brát vážně. Už někdy od dob Julia Caesara platí, že tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou, ale nějakou ztrátou paměti, se to připisuje Goebbelsovi. Pořád je to funkční. Některé lži přináší nové, zajímavé pojmy, třeba jako předpona pseudo – koncentrák. Do toho „nezabrušujme“ abychom se nedotkli nějakého experta na kulturu. Pitomce honoris causa.

[…]
Radim Fiala, Okamurův souputník, má ve své rétorice jasno: hlavní nepřítel je EU, NATO a „zkorumpovaný Brusel“, zatímco Rusko „není naším nepřítelem“. Jistě, není – pokud nepočítáme kyberútoky, agenturní aktivity, šíření lží a manipulací nebo pár otrávených lidí v Evropě.

Co takhle diktát z češtiny pro váš poslanecká klub?

A poslankyně Balaštíková z ANO? Ta se v roce 2023 při hlasování o podpoře Ukrajiny zdržela – protože „válka je složitá“. Přeloženo do češtiny: raději si to nerozhodím, ať to nevidí voliči, kteří čtou Parlamentní listy.

Ponaučení č. 3: Pravda je to, co říká Sputnik a další škvár s třeskutou nalakovanou pravdou. Všechno ostatní je propaganda. Já tyto lidičky chápu. Je mi jich líto, že musí ze strachu kvákat takové blbiny, protože se, odhaduji, asi upsali ruským tamním službám, aby tady Rusku umetali cestičku vlivu do střední EVROPY. Jiné vysvětlení, proč říkají takové absurdity, hraničící s příslušnými paragrafy trestního zákoníku, se tu moc nenabízí, jedině snad, že by měli tito jmenovaní velký problém s vnímáním mezinárodní i domácí politické reality.

[…]
Monika Peštová, tehdy ještě senátorka za hnutí ANO, označila v roce 2022 novináře a neziskové organizace za „pátou kolonu“, která „šíří západní narativ“. Krásná ilustrace toho, jak snadno se dá z oponenta udělat zrádce, podle osvědčené sovětské školní propagandistické osnovy.

A někteří koaliční politici, ač nejsou proruští, se v této kapitole objevují jako varování: když se demokratická vláda zalekne nálepek, mlží a vyhýbá se ostré rétorice vůči dezinformacím, uvolňuje tím pole právě těm, kdo mluví sice energicky jasně, ale lživě.

Ponaučení č. 4: Nepřítel je každý, kdo klade otázky. Kromě těch, kteří kladou ty správné, a to z východu. Sakra, přece když máte mandát od vašich voličů a sedí proti vám někdo, kdo pokřivuje fakta, napomáhá nepříteli, kecá nesmysly a předkládá smyšlené údaje, tak metaforicky taste kord na obranu faktů, práva, na obranu svobodného světa a na obranu vlastní politické cti, abyste nedávali souhlas s tím, že někdo lže a napomáhá kremelské politice.

[…]
Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM a jedna z hvězd proruského nebe, opakovaně tvrdí, že „Evropa nese svůj díl odpovědnosti“ za válku, že „Ukrajina není svatá“ a že „mírové řešení je blokováno USA“. Z jejího pohledu asi ano, mír se totiž nejlépe udrží tak, že se přestaneme bránit anebo že se necháme obsadit, jako v roce 1968. Myslím, že tehdy tomu právě komunisté velmi pomohli.

Tak paní Konečná, vy máte pocit, že agrese násobně silnějšího státu proti jinému suverénnímu státu je v pohodě? To je jako kdyby mladík znásilnil svou vyvolenou a přinutil ji přijmout fakt, že to byla speciální romantická operace?

A Sterzik, častý komentátor na alternativních médiích? Ten dokáže v jedné větě zpochybnit NATO, Evropskou unii, volby, západní očkování i cenu másla, a přitom to celé prohlásit za „hlas lidu“. Smekám.

Ponaučení č. 5: Hlavní hodnotou není pravda. Je jí relativizace všeho. Je vidět, že ani vaše životy nemají cenu. Jak se komunisté znovu vůbec odvažují zasahovat do životů ostatním? Mimochodem přátelé, vy byste souhlasili s tím, aby se vedle vás do podnájmu nastěhoval propuštěný masový vrah? Někdo, kdo popře vaše práva a sebere vám veškeré úvahy o budoucnosti? No tak si je zvolte. Blbost se nevyplácí a drobné to nebudou. Opakování je matka moudrosti.

[…]
Filip Turek, aktivní šiřitel konspirací a národovecké rétoriky, opakovaně vyzývá k „ochraně tradičních hodnot“ proti „zvrácené evropské ideologii“. Co to znamená? Většinou to končí výkřikem, že „Brusel nám zakáže řízky“ a „vymění naše děti za migranty“. A lidé? Tleskají. Protože kdo by neměl rád řízky. Ona i svoboda se dá vyměnit za slevy.

Ponaučení č. 6: Emoce jsou jako výtah – když nastoupíš, realita zůstává v přízemí. Mít život postavený na sebeobrazu atributů úspěchu a přitom vědět, že je to takové vetché. Na to je potřeba mít „správný orgán“, když ten nad límečkem nemá tam, kde by měl být.

[…]
Například když Andrej Babiš během prezidentské kampaně tvrdil, že Petr Pavel je „válečný štváč“ a „generál NATO, co zatáhne Česko do války“. Povedená lež, která sice neměla žádný reálný základ, ale rezonovala. A v médiích se jelo dál: „Pavel chce válku, Babiš mír.“ Skoro jako „Rusko přináší mír“ ale s českou vlaječkou.

Ponaučení č. 7: Lež se nezastaví. A pokud ano, někdo ji zase popostrčí. Konspirace jsou také takové lži. Dávají hlupákům pocit důležitosti. Třeba tím, jak stále apelují na selský nebo zdravý rozum. Vědí vůbec jak to vypadá a jak se to projevuje?

[…]
Tomio Okamura označil Ukrajince za „nacisty“, kteří „pronásledují ruskou menšinu“. Andrej Babiš bagatelizoval roli Ruska ve světových konfliktech. A Radim Fiala se nechal slyšet, že bychom „měli přehodnotit náš postoj k sankcím“ protože přece „škodí hlavně nám“ tím myslel Rusko a své proruské souputníky.

V této kapitole už nejde o dezinterpretaci, ale o cynickou legitimizaci agrese. A jakmile se jednou vzdáš morálního kompasu, už tě z navigace vytáhne jen Moskevský čas.

Ponaučení č. 8: Když se přestaneš ptát, začneš věřit tomu, co ti nejvíc vyhovuje.

Ruská propaganda nás mnohému naučila. A čeští političtí žáci, mnohdy s výučním listem z mediální školy „jak oblbnout národ a neztratit voliče“, se této lekce chytili s vervou. Lžou s přesvědčením, relativizují s úsměvem, hrají na city srdceryvně a zpochybňují všechno kromě sebe samých.

Ale přece, i tahle škola nás může posunout. Pokud pochopíme, že její osnovy nejsou nutností, ale varováním. Že svoboda a pravda nejsou samozřejmostí. A že největší hrdinství v postfaktické době je nebýt užitečným idiotem. Ani hlasitým. Ani moc potichu.