Článek
Jaké má ústavní role a jaké role mají členové vlády, sněmovny. A co je cirkus. Jenže jak se ukazuje, část veřejného prostoru si tyto kategorie nebezpečně plete, a to způsobem, který by neurazil ani kočovné varieté někde mezi kolotočem a střelnicí.
Impulz z Twitteru mne přivedl k drobnému, leč poučnému studiu veřejně dostupných rejstříků. Viz veřejně dostupný server RZP. A ejhle, v živnostenském rejstříku nacházíme mezi lety 2002–2008 u jistého politického reprezentanta s řidičským průkazem a jmenováním na ministra zahraničí, známého moralisty oprávnění k činnostem, které zahrnují pořádání tanečních zábav, provozování diskoték, pouťových atrakcí a cirkusových představení. Nic proti, cirkus je staré a trochu zvláštní řemeslo. Jen by bylo fér se ho držet a netvářit se dodatečně jako strážce morální čistoty, generál demokracie a vrchní vykladač ústavnosti. Ministerstvo zahraničí předpokládá úplně jiné kompetence než pubertální chování a cirkusácké zkušenosti.
Zvlášť komické je to ve chvíli, kdy právě tito lidé s výrazem cenzora řeší tři roky členství tehdy jednoho mladého vojáka v KSČ v době, kdy strana byla vstupenkou k jakékoli kariéře v armádě nebo ve státní správě, a to u člověka, který od roku 1990 celý svůj další život zasvětil službě demokratickému státu, NATO a hodnotám, jež proruská scéna bytostně nenávidí. Ano, Petr Pavel je teď ten správný terč. Ne oligarcha. Ne člověk s miliardovými dluhy vůči státu. S kriminální historií. Dnes je A. Babiš politik, který relativizuje agresi, odmítá pomoc napadené zemi a jehož rodinné kauzy by vydaly na samostatnou učebnici politické patologie. Dodnes neumím pochopit, jak může otec, rozumí se A. Babiš, svého syna nechat zavléct na Krym a veřejně jej zdiskreditovat?! To je pro jeho voliče v pohodě? Ne. Problém je prezident. V případě prezidenta je to jako soudit skvělého herce za jediné přeřeknutí ve své roli.
Tady se totiž nehraje o morálku. Hraje se o kouřovou clonu. V psychologii se tomu říká projekce, tedy připisování vlastních selhání druhým, ideálně s patřičnou dávkou hysterie. Když někdo křičí, že „opozice je vystresovaná a hysterická“, obvykle tím jen oznamuje stav vlastního nervového systému. Vaše neustálé útoky na opozici. Jak prý kňučí z prohry? To vy jste štěstím bez sebe, že jste svým voličům nalhali nesmysli a teď si s nimi vytíráte… třeba podlahu. Nevím o tom, jak tyto proruské figurky tvrdí, že by opozice byla vystresovaná a hysterická, že by si stěžovala na prohru. V jistém ohledu jí to patří a oni už vedí, proč. V psychologii se tomu říká projekce a vládní mužici moc dobře vědí, jak silně potřebují odvést pozornost k jinému tématu, aby právě na nich nervozita, diletantství a blbost nebyla poznat.
Bravo… to děláte schválně, nebo jste s tím už opustili základky? Máte ve volbách mandát, který jste strvdili poslaneckým slibem České republice, ale vy jste podle svých politických činů za poslední tři měsíce ještě stihli přísahat v ruské Dumě?!
A tak sledujeme podivné divadlo, tak bývalí exekutoři, estébáci a kolotočáři se pasují do rolí generálů národní cti, obránců ruských zájmů (protože o ty české vám tu vůbec nejde), zatímco skutečný vrchní velitel ozbrojených sil je líčen jako hrozba. Prezident, který ctí ústavu, mezinárodní závazky a jasně pojmenovává agresora, je pro vás náhle „nebezpečný“. Zato lidé, kteří by nejraději rozebrali právní stát na náhradní díly a prodali ho po kusech, se teď označují za vlastence. Jediný, kdo jim tleská, je zase ten KREML a pár troubů na sítích, kteří vlivem davu nejsou sto vyhodnotit realitu.
Obrana minulé vlády a prezidenta přitom není obranou bezchybnosti. Je obranou principu. Principu, že vláda se střídá ve volbách, ne na základě facebookových výkřiků. Že prezident není maskot frustrace, ale ústavní instituce. Že právní řád není „názor“, ale závazný rámec, který platí i pro ty, kdo se cítí být hlasem lidu.
Sám respektuji výsledky voleb, ale opravdu nemohu respektovat politiky, kteří se do politiky prolhali, stejně tak jako minoritní názory někoho, kdo se do parlamentu dostal jen s méně než pěti až sedmi procenty.
Tito lidé, kteří by v Rusku skončili maximálně jako kompars v televizní estrádě, tady s vážnou tváří vykládají o svobodě. Posloucháme denně, jak obhajují autoritářský režim, zatímco si beztrestně nadávají na neexistující „cenzuru“, kterou sami svým rozhodnutím divno ministra luktury Klempíře vytvářejí. Celou dobu posloucháme, jak brojí proti „válečným štváčům“, ale s pochopením omlouvají tanky, rakety a masové hroby Made in Rossia.
Ano, je to cirkus. Sebranka klaunů, z nichž většina má jen politický mandát, ale ne odbornou kompetenci. Jak věřit T. Malé, které opsala svou absolventskou práci o králících? To jako děláte pokusy na svých voličích?
Cirkus je to mentální. A jeho princip je jednoduchý, odvést pozornost, zesměšnit hodnoty právního státu a demokracie, relativizovat vinu a znejistit publikum. Naštěstí platí stará pravda, publikum se může smát, ale také může odejít.
Demokracie není dokonalá. Je však nesrovnatelně lepší než alternativa, kterou nám tito samozvaní principálové nabízejí. A prezident, který stojí na straně práva, svobody a obrany napadených, je přesně tím, koho dnes potřebujeme. I kdyby se to kolotočářům politického kýče sebevíc nelíbilo.
Konec představení. Sbalte si stany a táhněte.
Na závěr. Protože jde o fejeton vycházející z mých znalostí a zkušeností tak co by měly být zdroje, kromě níže uvedeného živnostenského rejstříku. Nekouřím, takže ani nemohu napsat, že je to z kouřových signálů. Bude stačit, když uvedu, že tu u mne byla na kafi dáma La Politica?
Zdroje:
https://rejstrik.penize.cz/rzp/70295531-mgr-petr-macinka
