Novým stipendiem Zdeňka Kopala Litomyšl podporuje vzdělanost

Od 1. března letošního roku mohou studenti s trvalým pobytem v  Litomyšli žádat o  mimořádné stipendium pro podporu studia v zahraničí. Stipendium Zdeňka Kopala ustanovila Rada města Litomyšle na jednom ze svých pravidelných zasedání a vzdala tak nejenom hold svému proslulému rodákovi, rovněž vyjádřila svoji snahu navázat na bohatou tradici podpory vzdělanosti v Litomyšli. Finanční prostředky na stipendijní program věnovalo z jedné poloviny město ze svého rozpočtu, druhou polovinu darovala společnost Saint Gobain Adfors. Podrobnosti k výši stipendia a k podmínkám podání žádostí jsou uvedeny na webové stránce města Litomyšle.

Nové stipendium nese jméno představitele světové vědy astronoma a astrofyzika Zdeňka Kopala, který se v Litomyšli narodil 4. dubna 1914. Zdeněk Kopal, inspirován příkladem svého dědečka z matčiny strany, nenásledoval filologické ambice svého otce Josefa, studoval přírodní vědy a  specializoval se ve své milované astronomii a fyzice. Už jako šestnáctiletý vedl skupinu pozorovatelů proměnných hvězd při České astronomické společnosti v Praze a zájem o dvojhvězdy jej provázel celým životem. Publikoval více než 400 odborných článků a připravil 50 knih.

Příběh života úspěšného vědce skrývá nejednu zajímavou epizodu, které Zdeněk Kopal sepsal v životopisné knize O hvězdách a lidech. Jako člen vědeckého týmu při astronomickém průzkumu Měsíce pracoval Kopal ve skupině vědců, která připravovala výpravy Apollo vyslané k Měsíci v  letech 1969-72. Po návratu mise Apollo 16 obdržel Zdeněk Kopal od astronautů vlaječku, která s posádkou cestovala na Měsíc a zpátky na Zemi. Tímto drahocenným exponátem s podpisy členů vesmírné posádky se dnes pyšní Regionální muzeum v Litomyšli. Regionální muzeum a Státní oblastní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli pečují o část Kopalovy pozůstalosti, kterou se vědec před svojí smrtí rozhodl věnovat do rodné Litomyšle. O jednom obzvlášť hodnotném pokladu z Kopalova rodinného archivu napíšeme v některém z dalších článků.

Z Měsíce do Kopalových rukou přicestovala nejenom vlajka, ale rovněž malé množství měsíční horniny. Vesmírný „suvenýr“ (po veškerém vědeckém prozkoumání) daroval Kopal osobnosti nejpovolanější: při častých cestách Francií se zastavil v Amiens u hrobu Jula Verna. Tam smísil měsíční prach s půdou hrobu spisovatele, jehož knížky - především Ze Země na Měsíc - rád čítával v dětství. Sám Kopal k tomuto rozhodnutí dodává, že mise lidstvu přinesly na 400 kg měsíční horniny, ale tato malá část v Amiens teď patří jenom Julu Vernovi.

Litomyšlské stipendium pro studenty v zahraničí by Kopal dokázal upřímně ocenit především jako pamětník studijních cest na astronomická setkání a pozorování v době svých studií na Univerzitě Karlově. Ve vzpomínkách popisuje své cesty v letech 1935 a  1936, kdy jako mladičký delegát České astronomické společnosti cestoval na setkání Mezinárodní astronomické unie do Paříže, nebo na pozorování úplného zatmění Slunce do Japonska. Cesty si delegovaný student musel hradit sám a finance na ně získával prací na překladech studijní literatury a kondicemi. O delegáty pečovali alespoň v místě cílového pobytu hostitelé, přátelé a velvyslanci, na což Kopal vzpomíná s  úsměvnými poznámkami. Stylem svého vyprávění patřil Zdeněk Kopal mezi skvělé popularizátory vědy, což v závěru dokládáme dvěma krátkými citacemi z knihy O hvězdách a lidech, vydané v Praze v nakladatelství Mladá fronta v roce 1991.

Na 5. setkání Mezinárodní astronomické unie v Paříži v roce 1935 dorazilo bez mála 500 členů z celého světa. Byl červenec a horké počasí, hostitelé připravili účastníkům bohatý program, mimo jiné i návštěvu Fontainebleau či Versailles:

„Po návštěvě zámku odvezly autobusy členy unie do nedalekého hotelu Savoy na odpolední občerstvení. Teplota musela dosáhnout svého maxima a k patřičnému popisu toho, co pak následovalo, by bylo zapotřebí mít Homérovo nadání - i bohové na Olympu se určitě chovali vybraněji než dvě stě žíznivých astronomů v  hotelu Savoy onoho dne. Bleskurychle obsadili celou jídelnu a ke zděšení číšníků (kteří to nedávali příliš najevo) zabrali všechna volná místa před barem i za ním.“

Závěrečná citace je dokladem Kopalovy úcty k odkazu rodičů a jejich přátel. Kopalův otec hned po 1. světové válce přeložil románový cyklus Jan Kryštof, za nějž dostal autor románu Romain Rolland Nobelovu cenu. Paní Rollandová neváhala v roce 1967 přijet do Prahy na pohřeb překladatele Josefa Kopala. Zdeněk Kopal uctíval místo odpočinku Rollandových v Clamency každý rok:

„Pokaždé, když o prázdninách projíždíme Burgundskem při naší cestě do Alp, pokládáme na jeho hrob kytici růží z naší zahrady.“