Článek
Letní noc byla vlahá a vzduch voněl po levanduli a rozžhaveném asfaltu. Koncert skončil teprve před chvílí a Zuzana s Pavlem se tiše proplétali ulicemi, ruce jen letmo dotýkající se v náznacích touhy. Byli přátelé už roky, ale dnes večer bylo něco jinak. Ten pohled, který si vyměnili během poslední písně, byl plný nevyřčených přání.
Došli k malému parku, kde se ozývalo jen vzdálené bzučení cvrčků. „Tady je krásně,“ zašeptala Zuzana a posadila se na dřevěnou lavičku. Pavel se usmál a přisedl si k ní, jeho srdce bušilo jako nikdy předtím. Chvíli mlčeli, ale ticho bylo nabité očekáváním.
„Myslím, že jsme se dlouho přetvařovali,“ prolomil nakonec Pavel bariéru slov. Zuzana se k němu otočila a jejich pohledy se setkaly. V jejích očích viděl stejnou vášeň, jakou cítil ve svém nitru. Pomalu se k sobě přiblížili a jejich rty se setkaly v prvním nesmělém polibku, který se postupně proměnil v žár, jenž už nešlo uhasit.
Letní noc byla svědkem jejich tajné lásky. Ruce se proplétaly, těla se přitiskla k sobě a svět kolem se rozplynul. Bylo to, jako by najednou všechno zapadlo na své místo. Ta touha, ten okamžik, ta noc – všechno bylo přesně tak, jak mělo být.
Když se nad ránem rozloučili, věděli, že už nikdy nebudou jen přátelé. Noc jim prozradila, co jejich srdce už dávno věděla. A ačkoli se nový den blížil, jejich tajný sen zůstal navždy vrytý do jejich duší.
