Socioekonomické dopady střevních plynů v uzavřených prostorech

Vraceli jsme se tehdy domů autem z lyžovačky. Cesta probíhala téměř idylicky, hladce, bez jakýchkoli problémů s provozem. S čím jsem ale nekalkuloval, byla nepříjemná, škrundavá situace v mém břiše, která začala nebezpečně gradovat po druhé vynucené pauze. Vynucené pauzy na cestách máme asi jako každý, kdo má malé děti, každou hodinu, ale na to jsme si již zvykli. Myslel jsem si, že to vyřeším na jedné ze zastávek záchodem a bude. Nebylo. Bylo to naopak čím dál tím horší.

Kombinace několika weizenbierů a špekových knedlíků se zelím z předešlého dne spustila řetězovou reakci. Nepříjemné křeče se přeměnily do velice nepříjemného tlaku a já tušil, že sopka brzy spustí erupční činnost. První hlasitý výbuch jsem geniálně načasoval na jednu z močících pauz. Ten další už jsem ukočírovat nedokázal. Dětská hudba ale poměrně dobře splnila svůj maskovací účel. Že by si nikdo ničeho nevšiml? Výborně! Teď už to určitě přejde.

Jenže nepřešlo. Za první ranou následovaly další, některé ještě hlasitější než ty předchozí. Za zvukovými projevy se začaly objevovat očekávatelné projevy aromatického charakteru. Klimatizace v autě nám delší dobu nefunguje a větrat otevřeným okýnkem na dálnici také dost dobře nejde. Situace se začala stávat skutečně kritickou. Zmatený zamilovaný pohled mé manželky začal pozvolna nabírat rysy znechuceného nezamilovaného. Se změnou pohledu začaly přistávat na mou adresu i první uštěpačné poznámky.

Dostal jsem ultimátum, že pokud okamžitě někde nezastavím, může se stát, že se někdo z toho smradu pozvrací nebo nedej bože může vypadnout z auta. Například řidič. Tedy já. A prý že za to může určitě to zelí a ten zpropadený weizenbier. A proč jsem si to dával. A že jsem tak nezodpovědná osoba. Jako by mě to už dávno nenapadlo. V určitých chvílích nemá cenu v některých konverzacích, respektive monolozích, na cokoli odpovídat, protože už dopředu víte, že cokoli řeknete, tak je to špatně.

Tohle ale nebyl ten případ. Manželka nechtěla slyšet, že si mě přece brala se vším všudy i s těmi drobnými občasnými větry. A že to přece není tak hrozné, že už to trochu vyčpělo a vůbec proč se to svádí všechno na mě? Možná jsem s tím třeba začal, ale co děti nebo ona? To k tomu všemu při tom humbuku nemohli také trochu přiložit ruku k dílu? Je to pouze moje chyba?

Jak se tak překrásná pohodová cesta, může naprosto zvrhnout? Oheň už nebyl ani na střeše. Hořel v autě a také v očích mé manželky. Přísahám bohu, že jsem v těch žhavých uhlících chvílemi viděl i samotného satana. Tady už mohla pomoci pouze jediná věc. Vynucená pauza v nějakém outletu.

Lidský flatus (chcete-li střevní plyn) je směs plynů, které jsou produkovány ve střevě a jsou vylučovány řitním otvorem. Tato směs plynů obvykle obsahuje dusík, kyslík, oxid uhličitý, vodík a malé množství dalších plynů (těch co smrdí), jako jsou metan, amoniak a sirovodík. Lidé vytvářejí větry z několika různých důvodů. Jedním z nejběžnějších důvodů je přebytek vzduchu v zažívacím traktu, který se uvolňuje při trávení potravy. To se může stát, když jíme rychle, mluvíme během jídla nebo pijeme slazené nápoje, které způsobují tvorbu plynu ve střevech.

Nebo když si člověk dá pod sjezdovkou, samozřejmě až po tom, co dolyžuje, 4 weizenbiery a špekové knedle se zelím. Zelí a další podobně špatně stravitelné potraviny obsahují sacharidy a vlákninu, které se hůře stravují a fermentují nám tak v zažívacím traktu, což způsobuje zvýšenou tvorbu plynu. Někdy může být vytváření větrů také způsobeno stresovými situacemi nebo změnami životního stylu, jako jsou změny stravy nebo cvičení. Z toho plyne ponaučení jíst stále stejně nezdravě a hlavně necvičit…

Podle některých studií se zdá, že muži mají tendenci vytvářet větry častěji než ženy.

Člověk je komplikované stvoření s předlouhou evoluční historií, která sahá až do doby zhruba před 6 miliony let. Z prosté nešikovné bakterie jsme to přes opice dotáhly, až do naprosté evoluční dokonalosti, do lidí moudrých, vytvářejících větry. Může mi někdo rozumně vysvětlit, proč, když máme tak propracovaný mozek, že už nelezeme po stromech, ale pouze po úřadech, jsme šarmantní, inteligentní, čistotní, tolerantní, kreativní, laskaví, proč takovýto moudrý člověk dokáže vytvořit něco tak naprosto protievolučního jako je nežádoucí střevní plyn?

Proč evoluce dosud tento zapeklitý problém nějak nevyřešila? Například nějakou metamorfózou nevhodné flatulenční potravy ze střev na neflatulenční a následným vypocením skrz kůži. Nebo nějakým filtrem v oblasti konečníku, který by jakýkoli podezřele vypadající větřík přetvořil na vůni šeříku a angreštu?

Jsem skálopevně přesvědčen, že kdyby si sedli Putin se Zelenským v nějakém příjemném outletu, například u Salcburku, navzájem by se obdarovali nějakým pěkným posezónním oblečením, popili by Bubble Tea nebo se prostě jen tak povozili na skluzavce nebo pohoupali na houpačce, horké hlavy by jim vychladli, podali by si ruce, objali by se, těm hloupým klukovinám by se zasmáli, Vláďa by pak odtáhnul zpátky do Ruska a bylo by nám zase dobře.

Stejně tak moje manželka po pár hodinách nezřízeného nakupování vychladla. Já jsem se při hlídání ratolestí na čerstvém vzduchu na dětském hřišti dostatečně vyvětral. A to tak, že jsme mohli zase bezpečně pokračovat v cestě domů.