Článek
Většina lidí se dokáže smířit s nepříznivou situací (nebo si na ni zvyknout), pokud ji nevnímá jako nespravedlivou nebo neférovou. V situacích, které lidé vnímají jako nespravedlivé, obvykle reagují hněvem nebo frustrací.
Letos na jaře zemřel nizozemský primatolog Frans de Waal, který na základě tisíců hodin podrobného pozorování napsal stovky studií srovnávajících chování primátů a lidí [ ČT24, 18.3.2024]. V jednom jím natočeném experimentu dostaly dvě opice za splnění stejných úkolů různou odměnu. Když opice, která dojedla okurky, zjistila, že druhá opice dostala lepší odměnu (hrozny), popadl jí amok. Výzkum Franse de Waala ukázal, že kořeny našeho lidského chování máme společné s našimi zvířecími předky.
Můžeme si za to sami?
Mnoho lidí, kteří jsou na určité úrovni nespokojeni se svým životem, ze svých neúspěchů neobviňuje sebe, ale „systém“. V mnoha případech jde o kombinaci špatných výchozích podmínek, někdy špatných rozhodnutí a často prostě jen smůly. Představa, že úspěchu dosahují pouze tvrdě pracující a cílevědomí lidé, implikuje, že „neúspěšní“ jsou líní a za svou situaci si mohou sami. A tak to není.
Tito „antisystémoví“ lidé se díky sociálním médiím navzájem podporují ve své hořkosti a zlobě. Bohužel tím, že se vymezují vůči „systému“, odsoudili také vědu, rozum a objektivní realitu. Neměli bychom pod vlivem „korektnosti“, abychom se někoho nedotkli, přestat nazývat věci pravými jmény. Fakt je fakt a názor je názor.
Svou roli určitě také hraje systém vzdělávání, který už dost brzo rozděluje děti na ty „chytřejší“, které mají studovat, a „hloupější“, pro které jsou tzv. učňáky. Na základních školách bychom se měli více zaměřit na dovednosti, které budou opravdu užitečné pro život v moderní, rychle se měnící společnosti. Je jasné, že pro mnoho lidí je současný svět komplikovaný, těžko pochopitelný, a proto cítí strach a nejistotu.
Vliv „sociálních“ sítí
Téměř každý příspěvek na sociálních sítích by měl být uvozen slovy jako „myslím“, „věřím“ nebo „slyšel jsem, že“, protože se jedná jen o názory. Stokrát sdílená nepravda se nestane pravdou, i když jí uvěří více lidí. A uvedení pravdy na pravou míru není cenzura. Lidé šířící nesmysly se dovolávají svobody slova, ale tu jim nikdo nebere. Jde jen o to, že ostatní mají právo se ozvat, když je něco prokazatelně nepravdivé nebo nesmyslné. Existují tvrzení, která lze testovat a prokázat (například fyzikální zákony, které platí za všech okolností). Ti, kdo se vědě vysmívají, si neuvědomují, že bez ní by nejen neměli technické prostředky k šíření těchto nesmyslů, ale pravděpodobně by seděli někde v chatrči a svítili si svíčkou.
Životy jednotlivců i celé společnosti ovlivňuje náhoda více, než jsme ochotni připustit. Osud nás ani neodměňuje, ani netrestá. Můžeme si pouze pomáhat navzájem, jako komunita, jako společnost, jako lidstvo. Proto bychom se měli snažit být tolerantní, solidární, citliví a slušní k ostatním lidem, ale zároveň si nenechat zaměňovat fakta a názory a proti lžím se postavit.
