Článek
Můj partner neustále odkládal založení rodiny, ale nakonec se „umoudřil“ a pochopil, že není na co čekat. Narodila se nám krásná a zdravá dcera. Ve chvíli, kdy ji na mě v porodnici položili, tak jsem věděla, že tohle je smysl mého života. Měla jsem být matkou.
Máme splněno
Měla jsem jasno v tom, že bych chtěla mezi dětmi rozdíl 2 roky a naivně jsem si myslela, že když už máme dceru, bude debata o druhém dítěti, které jsme oba chtěli, lehčí. Nebyla. Opět začalo odkládání a že ať se vrátím do práce a pak uvidíme.
Nakonec se mi podařilo partnera přesvědčit, a tak jsem otěhotněla. K mé velké radosti se na ultrazvuku ukázalo, že čekáme chlapečka. Celé těhotenství jsem byla přesvědčena o tom, že „máme splněno“ a že jsem maximálně spokojená.
Po porodu se mě tento pocit stále držel, cítila jsem se maximálně šťastná a měla pocit, že tak to má být. Dcera navíc pět týdnů po porodu syna prodělala akutní zánět slepého střeva a pak byla hodně nemocná kvůli oslabené imunitě po operaci. Měla jsem tedy co dělat a myšlenky na třetí dítě šly kolem mě.
Dvě čárky odešly, bolest zůstala
Jenže když bylo synovi 10 měsíců, ukázaly se na testu dvě čárky a já jsem si po prvotním šoku uvědomila, že jsem šťastná. O pár dní později přišla silná menstruace a s ní odešly i dvě čárky na testu. Partner byl šťastný, protože další dítě nechtěl. Já potají plakala.
Má bolest byla o to větší, že v té době oznámila naše sousedka, že je těhotná. A o pár týdnů později otěhotněla i moje švagrová. S bolestí a závistí jsem sledovala jejich rostoucí bříška a celou dobu myslela na to, že jsem také mohla mít bříško. A moje touha po třetím dítěti najednou zesílila a stala se reálnou.
Partner ale nechce o dalším dítěti ani slyšet. Kdykoliv si postěžuji na náročný den, přispěchá s větou „a to bys chtěla třetí“.
Díra, která se zvětšuje
A tak mám v sobě velkou díru, bolest. Jednou za čas doma téma vytáhnu, ale bez úspěchu. A díra se zvětšuje. Partner má racionální důvody, nemohu mu na ně říct vůbec nic. Máme dvě zdravé, krásné děti, které májí náročné kroužky a výdaje porostou spolu s nimi.
Když si pořídíme ještě jedno dítě, budeme jim muset aktivity ubrat. A to ani jeden nechceme. Naše auto také není pro 5člennou rodinu, takže by se muselo kupovat větší. Ano, ano, chápu, máš pravdu, ale…
Tak si ty racionální důvody opakuji. A opakuji si, že máme 2 děti. A že máme štěstí, protože mám kolem sebe kamarádky, které by daly všechno za možnost mít alespoň 1 dítě. A já to vím, ale bolí to.
Mezitím se několika kamarádkám v okolí narodilo třetí dítě, které ani neplánovaly, ale jsou za něj rády.
S každým dalším těhotenstvím v mém okolí trpím. Každé těhotenství všem přeji, ale zároveň ho opláču. Čas běží, už nejsem nejmladší a vím, že teď nebo nikdy. Ale s partnerem nehnu.
Občas přemýšlím, zda mu budu někdy schopná odpustit.
