Článek
Kdykoliv otevřu sociální sítě, vyskočí na mě mnoho reklam na téma výchovy dětí. Všechny jsou psány velmi sugestivním stylem, kdy ve mně vyvolají pocit, že já to dělám úplně špatně. A pak se často sama sebe ptám: „Co když nebudu dokonalá matka?“
Tento pocit má mnoho rodičů, protože taková dnešní společnost je - vše musí být dokonalé. Ale co když děti nepotřebují dokonalé rodiče? Co když je pro jejich růst a vývoj důležité něco jiného než bezchybnost?
Z čeho se mají děti učit, když ne z chyb?
Děti si nevytvářejí vztah ke světu tím, že pozorují dokonalé lidi. Ve skutečnosti je pro ně nesmírně důležité vidět své rodiče dělat chyby a následně se z nich učit. Když rodiče přiznají chybu, omluví se a pokusí se ji napravit, ukazují svým dětem, jak se chovat ve světě, který není perfektní. Tento proces je pro děti zásadní, protože jim poskytuje nástroje, jak zvládat své vlastní chyby a neúspěchy v budoucnu.
Rodiče, kteří jsou schopni sdílet svou zranitelnost, a přiznat, že nemají na všechno odpovědi, dávají dětem najevo, že není nutné se vždy snažit být perfektní. Tento druh autenticity podporuje pocit bezpečí a důvěry, což je základní stavební kámen zdravého vývoje dítěte.
Co to znamená v praxi? Nebyli jste dokonalí a ujelo vám slovo, kterého litujete? V návalu velkých emocí jste se nezachovali úplně správně? Chvíli se zastavte, počkejte, až odezní emoce, a následně překonejte své ego a řekněte: „Promiň“.
Mnoho lidí vám bude oponovat, že tím dáváte dítěti prostor si s vámi zahrávat a že dětem se nemá omlouvat. Jenže děti se tím učí, že mohou udělat chybu a že je důležité ji umět přiznat a omluvit se za ni. Mělo by to ale fungovat i naopak. Dítě by od vás vždy mělo dostat šanci se omluvit a vysvětlit, co ho k danému chování vedlo.
Stresujete sebe i děti
Snaha být perfektním rodičem může často vést k vysoké úrovni stresu a úzkosti, která se pak nevyhnutelně přenáší i na děti. Pokud děti vidí, že jsou jejich rodiče neustále pod tlakem a snaží se dosáhnout nedosažitelných standardů, mohou si osvojit stejný vzorec chování. Perfekcionismus však může vést k nízkému sebevědomí, strachu z neúspěchu a dalším psychickým problémům.
Děti potřebují vidět, že je v pořádku být nedokonalý, že chyby jsou přirozené a že hodnota člověka nespočívá v tom, jak blízko k dokonalosti se dostane. Rodiče, kteří dokážou přijmout své vlastní nedokonalosti, poskytují dětem zdravý model toho, jak se vypořádat s výzvami a selháními.
Konkrétně toto dělá mnoha lidem problémy, protože tlak na dokonalost je na ně vyvíjen ze všech stran. Buďte dokonalý zaměstnanec, dokonalý rodič, mějte dokonalou domácnost… Je těžké se vymanit z tohoto tlaku a žít hlavně tak, jak nám je příjemné.
Buďte dostatečně dobrý rodič
Britský psychoanalytik Donald Winnicott přišel v roce 1950 s termínem „dostatečně dobrý rodič“ (anglicky „good enough parent“). Podle něj děti nepotřebují rodiče, kteří jsou bezchybní, ale rodiče, kteří dělají maximum a kteří se snaží být přítomní a citliví vůči potřebám dítěte. Tento koncept zdůrazňuje, že rodičovství není o perfekcionismu, ale o empatii, flexibilitě a snaze porozumět svým dětem.
„Dostatečně dobrý“ rodič dává dětem prostor, aby se samy rozvíjely, objevovaly svět a učily se z vlastních zkušeností. To neznamená, že rodič musí být vždy dokonalý – ale musí být přístupný, citlivý a ochotný se učit spolu se svým dítětem.
Na konci dne děti potřebují především lásku a přijetí. To, co si budou pamatovat, nejsou dokonalé momenty, kdy vše fungovalo podle plánu, ale spíše chvíle, kdy se cítily milované, podporované a přijímané takové, jaké jsou.
Zdroje: Psychology Today, Šance dětem
