Článek
S dětmi dělám doma vše, co si jen lze představit. Jeden čas je velmi bavilo vyrábění všeho možného, a tak jsme většinu dní, kdy byly třeba nemocné, vyráběly.
Tebe to nebaví?!
Jednou jsme zase něco vyráběli, když se vrátil partner z práce a s úsměvem povídá: „Máte štěstí, že to mamku baví a že s vámi takhle vyrábí.“
Podívala jsem se na něj s otevřenou pusou, zda to myslí vážně. Myslel. Večer, když děti spaly, jsem mu řekla: „Ale mě to nebaví.“
Nechápavě se na mě podíval s tím, že proč bych to jinak dělala, kdyby mě to nebavilo. Proč?
Za stejného důvodu, proč vařím, uklízím, peru, žehlím, nakupuji a dělám milion dalších věcí. Protože někdo to dělat „musí“.
Někdo si musí s dětmi sednout a hrát si s nimi. Někdo se jim musí věnovat, kreslit s nimi atd.
„Počkej, tebe nebaví ani uklízení? Tak proč tady každý den uklízíš?!“
To jako vážně? Vážně si myslel, že jsem Monica Gellerová a že se tím bavím? Moje nervy!
Chtělo to kompromis
Nechápejte mě špatně, já jsem vděčná za čas, který mohu trávit s dětmi. Ale raději bych si třeba stavěla Lego. Jenže to zrovna nebaví moje děti. A tak jsem se jim přizpůsobila.
Po nějakém čase, kdy jsem se doslova přemáhala, jsem došla k závěru, že toto není optimální ani pro jednu stranu. Mě to nebaví, děti jsou senzitivní a vnímají to. Ale zároveň je to důležité pro jejich rozvoj a baví je to.
Našla jsem proto takové kreativní aktivity, které bavily i mě. A když chtěly děti dělat něco, co jsem já nechtěla, na rovinu jsem se přiznala, že tohle mi nejde nebo mě to nebaví, ale že to mohou dělat samy.
Deskové retro hry za trest
Stejně tak deskové hry. Tchýně nám začala v dobré víře vozit staré retro hry, které jsou prý skvělé. Nic skvělého jsem na nich neshledala a příšerně mě nudily.
Takže jsem se rozhodla sobecky - staré hry zůstanou u ní, bude je s dětmi hrát, a my si domů pořídíme hry, které nás budou bavit všechny.
No, budu upřímná - ta hra musí bavit zejména mě. Děti poznají, když se u hry přemáháte. Vybírám proto hry, které se mi líbí, a poté to konzultuji s dětmi, zda by je hra také bavila.
Zajíček, co hledá mrkvičku a byl oblíbený v 80.letech bohužel mezi takové hry nepatří. Promiň, babi.
Jsem špatná máma, protože mě to nebaví?
Každopádně, abych se vrátila tzv. k jádru pudla. Začala jsem dělat menší průzkum ve svém okolí. Zjistila sem, že si opravdu většina mužů myslí, že všechny maminky dělají to, co dělají, protože je to baví.
Debatu jsem proto doma znovu otevřela a zjistila jsem, že jsem vlastně pokrytec. Protože prý vůbec není normální dělat něco, co mě nebaví. Prostě to mám přestat dělat a děti si mají hrát samy. V ideálním světě možná, v tom našem, kdy se děti perou i o to, komu jsem nalila více pití, to je spíše úsměvná představa.
U jiných maminek na hřišti jsem se dozvěděla, že je se mnou asi něco špatně, protože mě má bavit všechno, co s dětmi dělám. Nejspíše sem je mít neměla! Dodnes mě některé svými pohledy odsuzují a já se jeden čas bála, kdy u nás zazvoní OSPOD.
Jsem špatná máma, když mě nebaví všechno, co chtěj moje děti dělat? Samozřejmě, že nejsem. Jsem obyčejná dospělá žena, která z věku her vyrostla a některé hry už mi prostě nejdou.
Takže si nenechte nikdy namluvit, že jste špatná máma, protože si nehrajete na to, jak Ken potkal Barbie. Zkuste místo obav o vaši schopnost být matkou najít něco, co bude příjemné vám i dítěti. Určitě toho najdete více, než si nyní myslíte.
