Článek
Jako každý lidský jedinec jsem si prošla určitými životními stádii. Od malé hodné holčičky k puberťačce, která svým rodičům uměla udělat peklo na zemi.
Všechno znám a všechno umím
Když jsem přišla na vysokou, žila jsem v představě, že už všechno znám a umím. Zejména v rozhovorech s tatínkem jsem měla velkou potřebu dokazovat, že jsem ta, kdo má pravdu.
Tatínek se vždy jen shovívavě usmíval a nechával mě. Byla jsem jeho holčička, která mu plnila sny o vysoké škole, na kterou starší sourozenci nemohli, protože se narodili v jiné době.
Já byla tak trochu nechtěný benjamínek, kterého si rodiče pořídili již v pokročilém věku.
Jedna věta změnila všechno
Studentská léta běžela a já měla radost, že se tatínek dočká prvních promocí. Jenže pár měsíců před mými státnicemi přišla krutá diagnóza - rakovina plic v posledním stádiu. Vše proběhlo rychle. Od diagnózy uplynuly tři měsíce a já stála na jeho pohřbu.
Bylo pro něj důležité, abych nepřestávala studovat a naštěstí jsem bakalářskou práci a většinu zkoušek zvládla před jeho smrtí. Měl radost z mých jedniček a mě to hnalo vpřed.
Poslední zkoušku jsem měla týden po jeho pohřbu a v rámci psychoterapie jsem si vytáhla otázku „práce s truchlící osobou“. Zkoušející věděl od spolužáků, čím procházím a tuto zkoušku mi dal v podstatě zadarmo s tím, že sama vím, co teď potřebuji.
Jsem lepší, tati
Ztráta rodiče dítě změní, donutí ho vyrůst. Bezstarostný život skončil a přišla tvrdá realita. Ke škole jsem si musela najít práci, aby se zaplatily účty. Z holky, co doma nic neudělala, se stala holka, co se musela naučit vařit a převzít starost o účty rodiny, což byla do té doby tatínkova starost.
Došlo na jeho slova, když mi opakovaně říkal, že život mě naučí. Naučil, jen dost tvrdým způsobem.
Roky plynuly, já vystudovala i magisterské studium, nastoupila naplno do pracovního procesu a narodily se mi dvě děti.
Ale není den, kdy bych večer nemyslela na svého tatínka a na to, zda by byl spokojený s tím, jaká ze mě vyrostla žena.
Jedním jsem si ale jistá - mrzí mě, že nevidí, že jsem lepším člověkem, než jsem byla, když žil. Ta puberťačka, co dělala jeden přešlap za druhým, je pryč a místo ní je zodpovědná žena, matka od rodiny, která miluje psaní stejně jako její tatínek.
Zdroj: autorský text
