Článek
Co si budeme povídat, po celém dni v pohybu jste rádi, že děti večer zalehnou do postele a jdou spát.
Sami už se vidíte ve své posteli nebo na gauči, oči máte unavené, potřebujete dobít energii. Jenže dítě leží natěšené se svou oblíbenou knihou.
Já osobně mám tyto okamžiky moc ráda a vím, že na ně budu za pár let vzpomínat. Ale nebudu lhát – dost často bych dětem raději pustila mluvené slovo. A občas to opravdu dělám, protože kdo zná migrény, tak ví, že je naprosto nemožné při nich přečíst knihu.
Proč je ale důležité si takto dopomoci jen občas a kniha by měla být základem každého dne?
Proč je čtení důležité?
Tak zejména se čtením prohlubuje vztah rodič – dítě. Pro dítě je ta část dne, kdy s ním ležíte a čtete si knihy, tou nejlepší částí.
Čtení učí dítě trpělivosti, vnímá váš hlas a soustředí se na příběh. Rozvijí se tím dětská fantazii a rozšiřuje slovní zásoba. Dítě začne vnímat text a obrázky. Text se později naučí rozlišovat na slova a písmena. Rozvijí se logické myšlení a zlepšuje paměť.
Důležité je také zmínit, že knihy obsahují slova, se kterými se dítě v běžném hovoru nebo v televizi nesetká. Uvádí se, že je to až o 50% více slov.
Mám v živé paměti, že se v knize psalo „chlapec stonal“ a dcera se zděsila, že umřel, protože slovo vůbec neznala. Od té doby to již ví a místo „byla jsem nemocná“ říká „já jsem stonala“ a vždy teatrálně předvede zděšení, jak je možné, že její kamarádka to slovo nezná.
Je dokázáno, že děti, kterým se odmalička četlo, se naučí rychleji číst. Zároveň mají snadnější vstup do školy, protože jsou připravenější na školní docházku.
Kdy se čtením začít?
Číst můžete dětem už ve 3. trimestru, kdy je miminko prokazatelně schopno rozeznat hlas maminky. Se čtením poté pokračujte.
Ačkoliv vy máte pocit, že dítě vás vůbec nevnímá, tak opak je pravdou.
S batoletem si již pak prohlížejte leporela a knihy s pevnými stránkami, které si ideálně dítě může samo otáčet.
Od cca 2 let by pohádka měla být již pravidelnou součástí dne dítěte. Pro předškolní děti je četba dokonce nezbytná.
Zaměřte se i na projev
Důležitý je i způsob, jakým dětem čtete. Když se snažíte co nejrychleji přečíst pohádku, abyste splnili „úkol“ a bylo to co nejrychlejší, dítě to pozná.
V tom případě je opravdu lepší pustit mluvené slovo a s dítětem si jen lehnout, obejmout jej a prostě být s ním.
Při čtení knihy by dítě mělo vnímat, že tam jste s ním a čtete mu rádi.
U příběhu měňte intonaci hlasu dle vývoje příběhu. Když je příběh napínavý, dělejte dramatické přestávky.
A vůbec se netrapte, že dítě chce stále číst ten samý příběh dokola. Děti to potřebují, je to jejich pevný bod dne a není na tom nic zvláštního.
