Článek
Kmenové buňky z pupečníkové krve jsou méně diferencované než dospělé kmenové buňky, což znamená, že mají větší potenciál k léčbě různých onemocnění.
Čím je pupečníková krev specifická?
Kmenové buňky jsou základními stavebními kameny lidského těla. Mají schopnost se dělit a diferencovat do specializovaných buněk, jako jsou buňky krve, svalů, kostí či nervové buňky. Tato schopnost činí kmenové buňky nesmírně cennými pro lékařský výzkum a léčbu.
Kmenové buňky z pupečníkové krve jsou využívány v léčbě řady onemocnění, včetně leukémie, lymfomů a dalších poruch krvetvorby. Tato krev je také zkoumána pro potenciální použití při léčbě autoimunitních onemocnění, genetických poruch a dokonce i některých typů rakoviny.
Dosavadní výsledky ale zatím žádnou z těchto možností léčby nepotvrdily.
Historie pupečníkové krve
V roce 1988 byla v pařížské nemocnici sv. Ludvíka úspěšně transplantována pupečníková krev u dětského pacienta s Fanconiho anemií. Tato událost odstartovala éru dětských transplantací pupečníkové krve po celém světě, což vedlo k rozvoji bank pupečníkové krve.
V České republice se od prosince 1993 rozvinula spolupráce mezi Ústavem hematologie a krevní transfuze, 2. dětskou klinikou FN Motol a 2. gynekologicko-porodnickou klinikou 1. LF UK. Tato spolupráce vedla k získání zkušeností s odběrem a uchováváním pupečníkové krve.
Tyto zkušenosti byly poprvé využity v roce 1994, když tým lékařů řešil případ malého Lukáše. Ten se narodil s těžkým vrozeným syndromem imunodeficience (LAD). Když jeho matka podruhé otěhotněla a dle testů bylo potvrzeno, že sourozenec bude zdravý, lékaři rozhodli o odběru pupečníkové krve a jeho následné transplantaci Lukášovi. Odběr i následná transplantace byly úspěšné a vedly k uzdravení chlapce.
Sběr a uchovávání
Sběr pupečníkové krve je jednoduchý a bezpečný proces, který neohrožuje ani matku, ani dítě. Krev je odebrána z pupeční šňůry a placenty krátce po porodu, a to bez jakéhokoli zásahu do těla novorozence. Následně je krev zpracována a uchovávána ve speciálních bankách pupečníkové krve, kde je zmrazena a skladována po mnoho let.
Existují dva typy bank pupečníkové krve: veřejné a soukromé. Veřejné banky pupečníkové krve přijímají dary pupečníkové krve, které jsou pak k dispozici pro jakéhokoli pacienta, který potřebuje transplantaci kmenových buněk.
V České republice je veřejnou bankou Banka pupečníkové krve České republiky. Aktuálně již ale banka dle svých webových stránek žádnou další krev nepřijímá.
Soukromé banky umožňují rodičům uložit pupečníkovou krev svého dítěte pro budoucí osobní potřebu, což může být užitečné, pokud by dítě nebo rodinný člen potřeboval léčbu využívající kmenové buňky.
V případě využití soukromých bank se rodiče musí připravit na vysoké poplatky. Základní odběr vyjde na cca 20 tisíc korun a následně se platí za každý rok uskladnění kolem 5 tisíc korun.
Jedná se o takový zázrak?
Vzhledem k tomu, že když si chtějí rodiče uchovat pupečníkovou krev pro své potřeby, musí využít soukromou banku, je na místě otázka, zda se jedná opravdu o takový zázrak, aby si rodiče například vzali půjčku. Podle MUDr. Ivana Falese, který působí jako koordinátor projektu v rámci veřejné banky, se o takový zázrak nejedná.
„V podstatě když dítě onemocní leukemií v časném věku, je pravděpodobné, že nemoc je i v pupečníkové krvi, takže se vlastní štěp použít nedá. Totéž platí v případě vrozené metabolické poruchy. Štěp by byl použitelný v případě poškození kostní dřeně léky nebo v případě ozáření. Ani jedno však není příliš pravděpodobné. Spíše onemocníte ve vyšším věku a na to jsou postupy léčby, které využívají buňky, jež v sobě máte sami,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.
Zároveň ale dodal, že vzhledem k tomu, že se medicína neustále vyvíjí, tak pokud pro rodinu odběr nebude velkým finančním zásahem, není vůbec na škodu si pupečníkovou krev uschovat.
