Článek
Děti jsou jako houby. Zvídavě se ptají na mnoho otázek a jednou z oblíbených knih pro ně jsou encyklopedie. Pokud jsou podporovány rodiči, kteří s nimi tuto zvídavost prožívají, naučí se mnoha věcem ještě před nástupem do školy.
Odpor k učení získaný školou
Dcera toho byla vždy důkazem. Při komentovaných procházkách Prahou překvapovala průvodce svými znalostmi legend, ale i historických údajů. Znala jméno prvního československého i českého prezidenta, znala Karla IV. i svatého Václava. S radostí vždy doma vytahovala staré české pověsti a s nadšením poslouchala o chytré Libuši.
Její lásku k novým věcem jsem podporovala a koupila mnoho encyklopedií či například chytrou tužku a k ní knihy. A dcera nasávala znalosti, dohledávaly jsme spolu další a další informace. A pak nastoupila do školy…
Postupně ztratila o vše zájem. Časopisy, které měla předplacené, už ji nezajímaly. Encyklopedie doma jen ležely a stejně tak chytrá tužka. Dcera najednou začala brát tyto aktivity jako nudné. Objevování nových věcí si spojila se školou a procházení encyklopedií začala vnímat tak, že se vlastně musí učit ještě po škole.
Vytratila se z ní veškerá zvídavost a jediné, k čemu ji nyní „dotáhnu“ je školní látka, když píší nějaký test. Během čtyř let se z mé malé houbičky dychtící po znalostech stalo dítě, které nechce poznávat nic nového.
Zeptejte se na hřišti a nemusíte nic zkoumat
Výsledky výzkumného týmu studie HBSC zveřejněné například serverem ČT24 mě tak vůbec nepřekvapily. Pouze 9 % dětí se do školy opravdu těší. V roce 2010 se ve stejném výzkumu číslo těšících se dětí pohybovalo kolem 21 %. Jedná se tedy opravdu o velký propad.
„Zhoršující se vztah ke škole není nový fenomén. České děti obsazují nelichotivé pozice v mezinárodních srovnáních již déle. Také proto tohle zjištění i dlouhodobý trend nebereme na lehkou váhu. Tím spíš, když si uvědomíme, kolik času děti ve škole tráví. Spolu s odbornou veřejností si klademe otázku, co za negativním hodnocením školního prostředí hledat a jak směr trendu otočit,“ uvedl k výsledku vedoucí výzkumu Michal Kalman.
Opravdu je třeba na toto hledat odpověď? Stačí zajít na dětské hřiště mezi rodiče a děti, a důvody budete mít, milí výzkumní badatelé, během hodiny.
Úkolů až nad hlavu
Návrat dětí ze školy očekávám s hrůzou v očích, co nás zase čeká za úkoly. Syn je v první třídě, paní učitelka si dala za cíl dávat vždy dva úkoly - jeden z českého jazyka a druhý z matematiky. Zatím mi to vrásky nedělá, protože jsou úkoly hotové hned. Ale děsí mě to do budoucna. Ze zkušenosti s dcerou vím, že úkoly budou těžší a těžší.
Dcera chodí do čtvrté třídy a to už je tedy výzva. Mají již více učitelů a každý z nich má pocit, že je jeho předmět nejdůležitější. Není tedy výjimkou, že přinese i čtyři úkoly za den. Udělat s unaveným dítětem úkoly a ještě ho přimět, aby si zopakovalo slovíčka nebo se naučilo na test? To je nemožné.
Mé vzpomínky na základní školu jsou již mlhavé, to uznávám. Ale upřímně si nepamatuji, že bych byla takto přetěžovaná úkoly a učením.
Vy byste se také netěšili do hrozné práce
Druhým a velmi významným faktorem, je klima u nich ve třídách. Každá škola se snaží šikanu udržet jen v budově. Aby se nedostalo „ven“, jak velký problém škola má, nepozvou se ani pořádní metodici prevence.
Výsledkem jsou třídy plné šikany a atmosféra, kterou by většina z nás dospělých na svém pracovišti psychicky nevydržela.
Chodili byste do práce rádi, kdyby vás tam kolegové šikanovali? Kdyby se tam mezi sebou prali? Kdyby vám kradli svačiny? Kdyby se vám smáli, že nemáte značkové oblečení? Chodili byste rádi někam, kde vám ubližují a šéf se po vás místo pomoci ještě vozí?
Navíc byste každý den dostávali práci domů. Žádné benefity by z toho pro vás neplynuly. Naopak! Tato práce navíc by byla sankciována, pokud ji neuděláte včas a pořádně.
Myslím si, že logická odpověď je, že nechodili. Ale vaše děti tam chodit musí a my jim říkáme, že si to nemají tak brát.
Vážně je tedy nutné se ptát, proč pak výzkumy dopadají tak, jak dopadají?
Zdroje: ČT24
