Článek
Cílem bylo prozkoumat psychologické účinky percepce moci, zaměřené konkrétně na boj mezi vězni a dozorkyněmi. Výsledky tohoto experimentu odhalily, jak rychle a intenzivně mohou lidé přijmout role, které jim byly přiděleny, a jak mohou tyto role ovlivnit jejich chování a morálku.
Příprava experimentu
Experimentu se zúčastnilo 24 vysokoškolských studentů, kteří byli vybráni na základě testů osobnosti, aby se zajistilo, že jsou psychicky zdraví a stabilní. Tito dobrovolníci byli náhodně rozděleni do dvou skupin - vězňů a dozorců.
Ve sklepních prostorách Stanfordovy univerzity bylo vytvořeno simulované vězení. Toto vězení zahrnovalo cely pro vězně, místnost pro dozorce a další potřebné vybavení.
Vězňům byly přiděleny identifikační čísla, která museli používat místo svých jmen, a byli oblečeni do jednoduchých uniform, které symbolizovaly jejich podřízenost. Na druhé straně, dozorci měli vojenské uniformy a sluneční brýle, aby se snížil oční kontakt a zvýšila anonymita.
Průběh a eskalace
Experiment měl původně trvat dva týdny, ale byl předčasně ukončen po šesti dnech kvůli extrémnímu psychickému stresu účastníků. Během těchto šesti dnů se chování dozorců a vězňů dramaticky změnilo.
Dozorci začali vykazovat sadistické tendence, zneužívali svou moc a používali psychologické a fyzické tresty k ovládání vězňů. Vězni naopak začali trpět depresemi, úzkostí a v některých případech vykazovali známky emocionálního kolapsu.
Zatímco vězni a dozorci mohli interagovat jakýmkoli způsobem, jak chtěli, interakce byly nepřátelské nebo dokonce dehumanizující.
Dozorci začali být vůči vězňům agresivní a urážliví, zatímco vězni začali být pasivní a depresivní.
Pět z vězňů začalo pociťovat silné negativní emoce, včetně pláče a akutní úzkosti, a museli být ze studie předčasně propuštěni.
Dokonce i samotní výzkumníci začali ztrácet ze zřetele realitu situace. Zimbardo, který působil jako vězeňský dozorce, přehlížel hrubé chování vězeňských dozorců, dokud postgraduální studentka Christina Maslach nevyjádřila námitky proti podmínkám v simulovaném vězení a morálce pokračování experimentu.
Závěry a etické důsledky
Experiment byl následně ostře kritizován za svou neetickou povahu. Kritici poukazovali na to, že účastníci nebyli dostatečně informováni o možných psychologických rizicích a že Zimbardo nezasáhl dostatečně rychle, aby ukončil trýznivé podmínky.
Tento experiment vedl k přehodnocení etických standardů v psychologickém výzkumu, zejména pokud jde o ochranu účastníků před psychickým a fyzickým poškozením.
Zároveň ale Stanfordský vězeňský experiment poskytl cenné, i když kontroverzní, poznatky o lidském chování. Ukázal, jak moc může sociální prostředí a přidělené role ovlivnit lidské chování. Přestože byl tento experiment kritizován za své etické nedostatky, jeho výsledky dodnes ovlivňují oblast psychologie a naše chápání moci a autority.
Zdroje: Britannica, Very Well Mind, Prisonexp
