Článek
„Mami, ještě chvilku,“ zní ve většině domácností z úst dětí, které by si chtěly prodloužit čas strávený na tabletu nebo telefonu.
Rodiče jsou na tyto věty alergičtí, ale zároveň jim taková „chvilka“ umožní si dodělat v klidu svou práci, a tak většinou souhlasí a svým potomkům dovolí být ještě chvíli u těch blikajících obrazovek.
Nemám je ráda, ale zároveň mám pochopení pro své děti a vím, co je láká. A tak máme jasně stanovený limit - maximálně 30 minut mobilu denně, k počítači ještě přístup nemají vůbec a televizi ideálně nepouštět.
Moje devítiletá dcera mi velmi často ráda zdůrazňuje, jak jsem zlá a že její spolužačky žádný limit nemají. Dovedlo mě to k zamyšlení, zda jí ten limit trochu nenavýšit. Pak ale přišly nemoci a s nimi problémy.
Zhoršení ve škole
Dcera poslední rok a půl strávila v podstatě doma. Zdravá byla jen přes léto a během roku byla více doma než ve škole. Třetí třída je náročná, což vám potvrdí každý rodič. Vyjmenovaná slova, násobilka… Bylo to velmi náročné domácí učení. Navíc jsem ale nemohla přijít o práci, takže jsem musela pracovat.
Ráno jsem se s dcerou učila, pak měla čas na mobil či televizi, opět učení a opět mobil či televize. Nebylo mi to příjemné, ale když neměla dovolenou tuto monitorovou zábavu, chtěla hrát hry nebo si povídat, což se vylučovalo s prací. A tak jsem si sama sobě vsugerovala, že to je dočasné a že se pak všechno vrátí do normálu.
V poslední době už je zdravá a chodí do školy. A začala domů nosit trojky. Situace mě přivedla až na konzultaci k paní učitelce, kde jsem chtěla zjistit, co musíme doma dohnat. Ukázalo se, že jsme s dcerou doma vše procvičily a žádná látka jí nechybí. Ale její soustředění bylo naprosto nulové! Nedokázala udržet soustředěnost ani během testu!
Doma jsme začaly opět více procvičovat školní látku a hlavně jsem jí odebrala telefon s tím, že to dělám nerada, ale musí si zlepšit známky. A ona si je zlepšila! Najednou zase začala domů nosit samé jedničky. Myslela jsem si, že zabrala motivace a telefon jí byl vrácen.
A opět přišlo zhoršení. To už nemohla být náhoda. Nyní byla na tenisovém turnaji a můj známý, trenér, mi tam řekl zajímavou věc. Prý pozná tabletové děti právě kvůli nesoustředěnosti a přirovnal tablet k heroinu. Mám si prý o tom něco přečíst. A já četla a zhrozila se.
Mozek jako u feťáka?
Že je technika pro děti nebezpečná, o tom asi není třeba polemizovat. Steve Jobs sice světu techniku dodával, své děti ale před ní chránil. Proč asi?
The New York Post například upozorňuje, že používání techniky vede ke změně chování u dětí, které reagují agresivně, když jim chcete vzít mobil z ruky.
Situace je ale mnohem horší, jak ukazují některé nejnovější studie. Digitální média totiž ovlivňují frontální kortex, který ovládá výkonné funkce, včetně kontroly impulsů – a to stejným způsobem jako kokain.
Tvrdí to bývalý klinický psycholog Nicholas Kardaras, který zároveň varuje, že při překročení určité hranice vzniká u dítěte opravdová závislost. Děti, kterým je pak technologie odebrána, vykazují stejně příznaky jako abstinující feťáci.
„Je jednoduší léčit někoho závislého na heroinu než někoho, kdo je ztracený ve světě videoher nebo závislý na sociálních sítích,“ říká Kardas.
A souhlasí s ním i český neurolog Martin Jan Stránský, který technologie připodobňuje k heroinu.
„Pokud tedy máte člověka, který je na tom počítači šest sedm hodin denně, hraje tam hry a surfuje, a dáte ho do té rezonance a porovnáte jeho mozek s někým, kdo bere heroin, tak se v tom mozku osvítí úplně ty stejné trasy,“ řekl pro Flowee Stránský.
Vaše dítě, které tupě kouká do mobilu, v danou chvíli prožívá to samé, co feťák na drogách. Myslete na to, až budete příště dítěti dávat více času na tabletu.
Zdroje: The New York Post, Flowee, Televize Nova
