Článek
Jednou jsem napsala článek na téma Děti nelze mít rád stejně a je na čase si to přiznat. Přiznám se, že to byl poslední článek, u kterého jsem četla diskuzi pod ním, protože se mnoho rodičů mělo potřebu bránit útokem na mě.
I přesto dnes otevřu ještě jednu Pandořinu skříňku - upřednostňování dětí. Na rozdíl od zmíněného článku, který byl založen na tom, že u každého dítěte máme rádi něco jiného, se tento bude týkat opravdu lásky vůči svému oblíbenci.
Upřednostňování? Častý jev
Rodina je základem zdravého emocionálního vývoje každého dítěte. Rodičovská láska by měla být bezpodmínečná a rozdělována spravedlivě mezi všechny děti. Přesto však situace, kdy rodič nevědomky nebo úmyslně upřednostňuje jedno z dětí, není až tak neobvyklá.
Výzkumy dle serveru BBC naznačují, že upřednostňování jednoho z dětí se vyskytuje v přibližně 65 % rodin a tento fenomén byl identifikován a studován v mnoha různých kulturách.
Jakkoliv je rozšířený, ovlivňuje celý život dětí a psychologové pro tento jev mají zkratku PDT (parental different treatment).
Rodina díky PDT může trpět
Tento přístup může mít pro rodinu velmi destruktivní důsledky. Proč k tomu dochází? Server Psychology Today uvádí některé z důvodů.
Někdy se stává, že rodič si více rozumí s dítětem, které má podobné povahové rysy nebo zájmy, což mu může usnadňovat komunikaci a budovat si s ním bližší vztah. Stejně tak to funguje opačně. Pokud dítě nastavuje rodiči zrcadlo a ukazuje mu tím jeho špatné povahové vlastnosti, může to vést k upřednostňování sourozence, který je charakterově jiný.
Nebo vám dítě může připomínat oblíbeného prarodiče a vaše interakce s tímto dítětem mohou vyvolat podobné pocity náklonnosti. Jiné dítě se může chovat podobně jako rodič, se kterým jste měli konflikty. Chování tohoto dítěte ve vás může vyvolat negativní reakci.
První dítě je často vnímáno jako „jedinečné“ a „speciální“, což může vést k tomu, že mu rodič dává větší pozornost. Na druhou stranu poslední dítě bývá považováno za „benjamínka“, což může vést k tomu, že k němu bude rodič více přilnutý.
Dítě v pozadí si křivdu nese po celý zbytek života
Děti jsou velmi vnímavé a brzy si všimnou, že rodič věnuje více pozornosti nebo projevy lásky jednomu z nich. Tato dynamika může mít vážné následky.
Dítě, které cítí, že není „favoritem“, může mít tendenci se podceňovat a získat dojem, že není dost dobré.
Také může ztratit důvěru k rodičům a přestat se na ně spoléhat jako na osoby, které by mu měly poskytovat oporu.
Pokud dítě cítí, že jeho sourozenec je oblíbenější, může to vést k soutěživosti a narušení sourozeneckých vztahů.
„Vždycky mu všechno prošlo,“ bývají obvyklá slova sourozenců v dospělosti. Pro někoho se jedná o slova závistivá, že sourozenec byl protěžovaný. Člověk, který v tom opravdu žil, tato slova pronáší s bolestí a křivdou, protože tím otevírá svou 13. komnatu.
Lze tomu předcházet?
Důležité je, aby rodiče pravidelně analyzovali své chování. Měli by si neustále klást otázku, zda svůj čas nebo pozornost rozdělují mezi všechny děti spravedlivě. Pomoci může i rozhovor s partnerem, terapeutem nebo učitelem, který situaci v rodině zná.
Podle serveru The Momiverse je také velmi důležité děti neporovnávat a nenechat se zatahovat do jejich hádek, kdy po nás chtějí něco rozsoudit.
Každé dítě je jiné a má své unikátní potřeby a zájmy. Rodiče by se měli snažit najít čas, který věnují každému dítěti samostatně. Dcera ráda vyrábí? Sedněte se s ní a vyrobte spolu něco hezkého. Syna to nebaví a raději by byl venku? Tak s ním jděte ven a zahrajte si třeba fotbal.
Zaměření na to, v čem každé dítě vyniká, posiluje jeho sebedůvěru a dává mu pocit uznání. Jednomu jde matematika? Není důvod kvůli tomu shazovat druhé dítě. Najděte něco, co jde tomu druhému lépe a podpořte ho v tom.
Společné aktivity mohou pomoci posílit vztahy mezi všemi členy rodiny. Hry nebo sportovní aktivity, kde se děti střídají nebo spolupracují, mohou pomoci posílit jejich vzájemný respekt a sounáležitost.
Zdroje: Médium, BBC, Psychology Today, The Momiverse
