Hlavní obsah

Bára nakreslila volavku na festivalový plakát. Spolek ji pak prodával na taškách za 320 korun

Foto: gemini.com

Bára dovolila spolku použít svou volavku k propagaci festivalu. U stánku pak zjistila, že si ji návštěvníci můžou odnést na plátěné tašce. Předseda v tom neviděl rozdíl. Podle něj byla taška pozvánka, která se nevyhodí.

Článek

„Tři sta dvacet,“ řekla slečna u stánku a přisunula k Báře terminál.

Bára držela tašku za ucho. Chtěla ji jen rozložit, aby viděla, jestli na druhé straně není název festivalu. Nebyl. Na plátně stála její volavka s jednou nohou ve vodě. I ten drobný zelený čtvereček u zobáku, který v kresbě schválně nechala, tam byl.

„Tohle prodáváte od rána?“

„Druhou krabici.“ Slečna se usmála, jako by jí udělala radost.

Pavel, předseda spolku, vyšel zpoza stánku s rolí pytlů na odpadky. Bára mu tašku podržela před očima.

„Proč jsi mi to neřekl?“

„Chtěl jsem ti jednu schovat. Vydrží dýl než plakát, ne?“

Za Bárou čekali dva lidé s kelímky. Jeden už měl tašku přes rameno. Položila tašku vedle terminálu a požádala Pavla, ať další neprodává. Pavel se podíval na frontu. „Teď mi tady stánek nezavírej,“ řekl tiše.

O tři týdny později našla Bára tašku v e-shopu spolku a jednu si objednala. Políčko pro poznámku nechala prázdné. Nechtěla, aby jí místo balíku přišlo vysvětlení. Když zásilku převzala, napsala Pavlovi, ať nabídku stáhne. Odpověděl, že objednaný náklad nenechá ležet ve skladu.

U soudu ležela taška přeložená před ní. Bára chtěla, aby ji spolek přestal nabízet a prodávat. Pavel za spolek navrhoval, aby soud žalobu zamítl.

„Neprodáváme obrazy,“ řekl. „Je to festivalová taška.“

Soudkyně Lucie se podívala do vytištěné nabídky z e-shopu. „Tady jí říkáte Plátěná taška Volavka.“

„Je v sekci festivalu. Kdo tam přijde, ví, od koho nakupuje.“

„A kdo ji potká v tramvaji?“

Pavel se nadechl. Bára čekala, že zase řekne, kolik stál pronájem pódia. Místo toho se obrátil k ní.

„Sama jsi chtěla, aby ten pták byl vidět i po festivalu.“

Lucie našla předloženou e-mailovou výměnu. „Přečtu to celé. ‚Posílám i verzi bez písmen, kdybyste dávali po festivalu fotky a poděkování. Ať je volavka ještě chvíli vidět.‘ Co jste jí na to odpověděl?“

„Že je to super.“

„To vidím. Ptám se, jestli jste se pak domluvili na taškách.“

„Ne takhle výslovně. Ale když nám poslala soubor ve velkém rozlišení, k čemu podle vás byl?“

Bára zvedla oči. „Na výlohu knihovny. Chtěl jsi ode mě ještě větší, protože jim to přes sklo z ulice zanikalo.“

„A tam to nikomu nevadilo.“

„Tam pod tím visel program.“

Lucie nechala rozložit plakát, který Bára předložila už se žalobou. V dolní polovině byl název festivalu, termín a místo. Vedle plakátu položila tašku. Kresba byla na obou stejná až po zelený čtvereček.

„V e-mailu jste si potvrdili použití kresby jen k propagaci letošního ročníku,“ řekla Lucie. „Jak ho tedy propagoval prodej tašky?“

„U stánku ležely hned vedle programu. Lidi nám pak dávali na sítě fotky s taškou a označovali festival. Proto jsme je nechali i v e-shopu. Nechtěli jsme, aby na celé léto zbylo jedno album fotek.“

„Kdy jste z webu stáhli pozvánku?“

„Hned po víkendu.“

Lucie otočila výtisk nabídky k Pavlovi. „A tady u tašky jsou fotky z akce nebo poděkování, o kterých píše paní Bára?“

Pavel přejel prstem po listu. „Ne. Tady je materiál, rozměry a kolik jich máme skladem.“

„A dokdy je chcete nabízet?“

„Dokud se neprodají. Z každé něco zůstane na příští rok. Letos jsme museli odříct dílnu pro děti, protože už nebylo z čeho zaplatit lektorku.“

Bára o dílně věděla. V prvním návrhu plakátu byla v modrém kolečku. Den před tiskem ho na Pavlovu žádost mazala.

„Kdybys mi to řekl, třeba bych vám na tašku nakreslila něco jiného.“

„Proč jiného? Tahle se lidem líbí.“

Bára poprvé od začátku jednání pustila ucho tašky. „Mně taky, Pavle.“

Po krátké přestávce Lucie vyhlásila rozsudek. Spolku uložila, aby tašky s Bářinou kresbou přestal nabízet a prodávat. Bára svolila, aby volavka provázela konkrétní ročník, a počítala s ní i u fotek a poděkování po akci. Nevadilo tedy samo o sobě, že kresba zůstala vidět i později. Jenže v e-shopu si ji lidé mohli koupit na tašce bez ohledu na to, jestli festival ještě probíhal nebo jestli na něm vůbec byli. Ani fotky návštěvníků, ani peníze na další ročník z prodeje nedělaly použití, na kterém se s Bárou domluvili.

Po návratu domů Bára vytáhla z desek svůj výtisk plakátu. Od festivalu ho měla založený mezi dvěma kartony, ačkoli kvůli němu už předtím vyndala z rámu nad stolem starý kalendář. Teď plakát konečně zasadila do rámu. Když ho obrátila, spodní lišta zakrývala datum. Ještě jednou rám otevřela, posunula plakát o kousek výš a pověsila ho. Chtěla ho na zdi celý, i s tou sobotou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz