Článek
Hana vešla do síně s látkovou taškou přes rameno a na pokyn soudkyně Lucie se posadila. Alena si otevřela desky. Svou někdejší pronajímatelku požádala, aby popsala rozhovor při Radkově odchodu z bytu. Doufala, že u něj slyšela totéž co ona.
„Co jste osobně slyšela?“ zeptala se Lucie.
„Že bude posílat polovinu. Vracel mi svou sadu klíčů. Paní Alena v bytě ještě týden zůstávala, než nájem skončil.“
„Mluvili výslovně o úvěru?“
„Ano. Pan Radek říkal tři tisíce měsíčně.“
Radek si odsunul sklenici. „To bylo ještě předtím, než jsme si řekli, co všechno jsem platil já.“ Lucie jej požádala, aby počkal, a nechala Hanu pokračovat. Svědkyně si vzpomněla také na předání vyklizeného bytu o týden později. Sešli se tam všichni tři a Radek podával Aleně obálku.
„Kolik v ní bylo?“
„To nevím. Peníze jsem nepočítala. Řekl, že to má na splátku.“
Alena zvedla hlavu. V obálce byla hotovost na doplatek posledního nájmu. Radek už ale říkal, že jí přece peníze dával i do ruky.
„Tu obálku jsem pak předala vám,“ obrátila se Alena na svědkyni. „Za nájem.“
Hana se zamyslela. „Ano. Ještě jste přidávala ze své peněženky.“
Lucie se otočila k Radkovi. „Byly peníze v obálce určeny na nájem, nebo na úvěr?“
„Nakonec šly na nájem. To ano. Ale dal jsem jí je.“
„Jejich předání nikdo nepopírá. Potřebujeme určit účel.“ Soudkyně si udělala poznámku a zeptala se na další platby. Radek uvedl dva převody na Alenin účet. Alena se zarazila. V přehledu, který sestavila k žalobě, žádné příchozí položky neměla.
Co si slíbili
Úvěr si vzali společně před třemi lety na kauci, stěhování a základní vybavení nového bytu. Splátka odcházela z Alenina účtu. Dokud spolu žili, Radek jí svou část přidával k penězům na domácnost. Po rozchodu zbývalo posledních deset splátek po šesti tisících. Alena je zaplatila všechny a po poslední požádala Radka o třicet tisíc.
„Věděl jste, že úvěr pokračuje?“ zeptala se Lucie.
„Samozřejmě. Taky jsem ho podepisoval. Ale peníze šly na její účet a věci zůstaly převážně jí.“
Alena už se nadechovala, když soudkyně zvedla dlaň. „Teď se ptám vás. Tvrdíte, že jste se po rozchodu dohodli jinak než na polovině splátek?“
„Řekl jsem jí, ať vezme v úvahu, že jsem předtím táhl nájem skoro sám. Když dělala na zkrácený úvazek, ze svého by nevyšla.“
Alena si vzpomněla na půlrok rekvalifikačního kurzu. Radek jí tehdy sám řekl, ať si ubere směny, že to zvládnou. Teď se o tom mluvilo jako o půjčce, u které nikdy neznala částku ani splatnost.
„Souhlasila s tím, že další splácení převezme celé?“ zeptala se Lucie.
„Přímo to neřekla. Ale napsala, že se mnou už nic řešit nebude.“
Soudkyně otevřela vytištěnou konverzaci. Radek tu větu označil, celý rozhovor však byl přiložen také. Alena v něm psala, že už s ním nebude řešit věci z bytu. O několik řádků níž se ptala, kdy pošle slíbenou polovinu další splátky.
„To je pořád dokola,“ řekl Radek. „Ona si vybere jen to, co se jí hodí.“
„Proto čteme i řádky okolo,“ odpověděla Lucie.
Na začátku rozhovoru stálo Radkovo: Do doplacení napůl, tři ti budu posílat každý měsíc. Alena odpověděla číslem účtu. Pozdější zprávy obsahovaly její připomínky a jeho odpovědi, že právě zaplatil opravu auta nebo čeká na peníze od zákazníka.
Jednu takovou zprávu si otevřela při nákupu a pak vrátila do regálu maso. Doma měla ještě vejce. Radkovi to nenapsala. Místo toho mu další týden poslala datum splátky a částku. Odpověděl jí fotografií rozebraného motoru. Ten obrázek byl teď také vytištěný mezi zprávami.
Dva příchozí převody
Radek předložil potvrzení dvou plateb po třech tisících. Jedna přišla v únoru, druhá v březnu. Lucie položila kopie vedle Alenina přehledu deseti splátek.
„Tyto částky jste obdržela?“
Alena si listy přisunula. U obou plateb bylo v poznámce uvedeno splátka. Vlastní přehled sestavila z odchozích plateb bance; příchozí položky před podáním žaloby pořádně neprošla.
„Obdržela,“ řekla. „Tyhle dvě částky jsem neodečetla.“
„Mám i její odpověď,“ ozval se Radek.
Po březnovém převodu mu napsala: Tři přišly, další prosím zase před patnáctým. Alena potvrdila, že se zpráva týkala úvěru. Tu větu si nepamatovala, ale po přečtení se jí vybavila úleva, se kterou tehdy kontrolovala zůstatek.
„Tak vidíte,“ řekl Radek. „A pak jsem já ten, který jí nic nedal.“
Alena na něj pohlédla. Ráno ještě počítala, jak doloží každou splátku, a jeho připomínky považovala za další odklad. Teď před ní ležely dva doklady, které měla do výpočtu zahrnout sama. Škrtla třicet tisíc a vedle napsala čtyřiadvacet.
„Uznání těchto plateb není potvrzení, že jste zaplatil všechno,“ řekla Lucie Radkovi. „Máte další konkrétní úhrady na tento dluh?“
Vrátil se k obálce. Soudkyně mu připomněla jeho potvrzení, že šlo o doplatek nájmu. Potom začal znovu mluvit o výdajích během soužití. Alena si do okraje poznamenala data obou převodů, aby jí znovu nezmizely mezi ostatními položkami.
„Neříkám, že jsem poslal všechny splátky,“ dodal Radek. „Říkám, že když se podíváme na celý vztah, nic jí nedlužím.“
Lucie se zeptala, kdy a jak měla podle něj vzniknout nová dohoda, která by nahradila dělení napůl. Uvedl rozhovor po stěhování, při kterém Aleně vyčetl dřívější nájmy. Na otázku, co mu odpověděla, řekl, že odešla. Žádné další potvrzení změny nepředložil.
Alena svůj požadavek snížila na čtyřiadvacet tisíc. Když dostala prostor něco doplnit, ukázala na zprávu o třech tisících měsíčně. „Tohle jsme si domluvili až po rozchodu. Věděli jsme oba, co předtím kdo platil. Já po něm nechci půlku každého nákupu. Chci doplatit tohle.“
Při rozhodnutí soudkyně vycházela ze společného závazku, doložených deseti plateb bance a zpráv potvrzujících dělení napůl. Z požadované poloviny už Radek šest tisíc uhradil. Zbývajících čtyřiadvacet tisíc jí měl zaplatit. Jeho dřívější příspěvky na domácnost nedoložily tvrzenou změnu dohody o splátkách.
Radek si zastrčil potvrzení o převodech do kapsy. „Aspoň že jsem si to schoval,“ řekl směrem k Aleně. Přikývla. Neměla důvod mu ty dvě platby upírat. Když se ale ještě u dveří vrátil k nájmům z doby jejího kurzu, zavřela desky a řekla, že už musí do práce.
Když později dorazilo čtyřiadvacet tisíc, přišla od Radka i zpráva: Tak teď už jsme snad vyrovnaní.
Alena seděla v šatně před směnou a držela telefon nad otevřenou skříňkou. Otevřela bankovní přehled, ověřila částku a odpověděla: Peníze na úvěr přišly.
Pak do svého přehledu doplnila datum. Pod posledním řádkem už žádná další splátka nebyla.
