Článek
Na fotografii ležel vedle otevřené šachty mokrý chomáč. Karel ji posunul po stole a ukazovákem přitlačil roh, který se stáčel vzhůru.
„Tohle mi rostlo v odpadu. Ne listí na trávníku. V odpadu.“
Zdeňka se na snímek podívala. „A já vám říkám, že se vám voda začala vracet, až když jste předělal dvůr.“
„Protože ty kořeny mezitím dorostly.“
Soudkyně Lucie si přitáhla druhou fotografii. Zachycovala výkop napříč novou dlažbou. „Kořeny vidíme. Teď potřebujeme zjistit, proč bylo nutné rozkopat vjezd.“
Karel se opřel. Tuhle otázku už slyšel od svého advokáta. Pokaždé mu připadala jako zbytečné komplikování něčeho, co se vešlo na jediný obrázek.
Žádal po sousedce šestačtyřicet tisíc korun za výkop, rozebrání vjezdu a výměnu části odpadního potrubí. Vrba stála za jejím plotem, několik metrů od společné hranice. Na její větve si stěžoval už před dvěma lety. Tehdy kvůli listí, později kvůli stínu nad záhonem.
„Takže ten strom vám vadil už před poruchou,“ řekla Lucie.
„Vadí mi, co dělá.“
„Dnes projednáváme účet za odpad. Záhon necháme na místě.“
Zdeňce povolily koutky úst. Karel si toho všiml.
„Vám je to k smíchu. My jsme dva dny nemohli pořádně pustit vodu.“
„Já se vám nesměju.“
Zdeňka sevřela lem svetru. Přinesla si všechny fotografie, které jí Karel během opravy posílal. První zpráva začínala slovy Tak už to máme. Další obsahovala účet. Když ho odmítla zaplatit, přestal ji zdravit a před sousedem přes ulici jí řekl, že kvůli jejímu stromu mají doma splašky.
Lucie se zeptala, zda zpochybňuje, že kořeny pocházely z její zahrady.
„Neumím to poznat. Ale i kdyby byly z vrby, přece musíme vědět, odkud je vytáhli.“
Karel obrátil dlaň ke stropu. „Z trubky. Odkud asi.“
Dvě místa
Znalec si rozložil plán potrubí vedle snímků z kamerové prohlídky. Posudek už měly obě strany k dispozici. Karel si podtrhl odstavec o kořenech, k závěru však připsal otazník. Byl přesvědčený, že znalec odděluje dvě části jedné poruchy. Opravář přece tehdy ukazoval na vrbu. Až to zopakuje před soudem, bude muset znalec jejich souvislost znovu zvážit.
Lucie požádala znalce, aby nejprve ukázal místo, kde byly kořeny nalezeny.
„Tady, u spoje poblíž zahradní šachty.“
„A místo, které se muselo vyměnit?“
Prst se přesunul k vjezdu. Mezi značkami zůstal kus bílé plochy.
Znalec vysvětlil, že záznam zachycoval průchodný spoj s kořeny, které čisticí firma odstranila. Kamera pak pokračovala až ke stlačenému úseku pod vjezdem. Tam následoval výkop a výměna.
„Ale nemohlo to začít u těch kořenů?“ zeptal se Karel. „A pokračovat dál?“
„Takovou souvislost jsem v podkladech nenašel. Odkrytý úsek byl stlačený zvenčí. Podle záznamu a fotografií kořeny toto poškození nezpůsobily.“
Karel hleděl na snímky. Na jednom byly tenké výběžky uvnitř kruhového otvoru. Na druhém tmavá zploštělá mezera.
Zdeňka se naklonila dopředu. „Takže to udělali, když tam jezdili s materiálem?“
„Kdo a při jakém zatížení to způsobil, určit nemohu.“
„Ale strom ne.“
„Příčinou této deformace podle mého zjištění nebyl.“
Lucie si udělala poznámku. Nedovolila Zdeňce pokračovat v líčení nákladních aut, dokud se nevrátili k účtu. Čištění kořenů bylo vyúčtováno zvlášť. Tato částka v žalovaných šestačtyřiceti tisících nebyla; Karel žádal cenu následného výkopu a nové trubky.
Jeho advokát tiše otočil list ve spise.
„Pořád ale platí, že kdyby tam ta vrba nebyla, nemuseli by vůbec nic čistit,“ namítl Karel.
„Zaplacení čištění nežádáte,“ řekla Lucie. „U tohoto účtu potřebujeme doložit, že právě poškození pod vjezdem způsobil strom žalované.“
Co řekl opravář
Pracovník firmy, která výkop prováděla, přišel v čisté mikině a s rukama popraskanýma kolem nehtů. Karel se napřímil. Právě od něj dostal fotografii kořenů.
„Vy jste mi přece říkal, ať si to se sousedkou vyřídím.“
Muž se zarazil. „Říkal jsem, že kořeny můžou jít od ní.“
„A ukazoval jste na vrbu.“
„Když jste se ptal, odkud jsou. O tom rozkopaném vjezdu jsme mluvili až potom.“
Lucie ho požádala, aby ten rozhovor popsal.
„Ukázal jsem mu promáčklou trubku. A říkal jsem, že ji musíme vyměnit, samotné čištění nepomůže.“
„Ale souvislost s těmi kořeny jste nevyloučil,“ ozval se Karel.
„Vy jste se mě na souvislost neptal. Chtěl jste fotky pro sousedku. Poslal jsem vám všechny.“
„A já vám přece řekl, že to po ní budu chtít zaplatit.“
„Já vám řekl, že do toho, kdo vám co zaplatí, mluvit nebudu.“
Karel sáhl po telefonu, ale nevzal ho do ruky. Všechny ty fotografie měl. Posílal je i Zdeňce, jednu za druhou, bez vysvětlení. Na rodinné skupině k nim připsal, že sousedka konečně uvidí, co její strom dokáže.
„Já nejsem odborník,“ řekl.
Lucie chvíli počkala. Karel už otázku pro svědka neměl.
„Člověk dostane takový účet a hledá, kdo za to může,“ dodal.
Zdeňka se k němu otočila. „Vy jste nehledal. Vy jste mi rovnou přinesl číslo účtu.“
„A vy jste mě rovnou poslala pryč.“
„Chtěla jsem zprávu z prohlídky.“
„Protože jste mi nevěřila.“
Lucie je přerušila otázkou, zda mají další důkaz k příčině poškození pod vjezdem. Karel po krátké poradě s advokátem řekl, že nemá. Zdeňka chtěla ještě přečíst zprávu, v níž ji označil za bezohlednou, ale soudkyně ji vrátila k projednávanému účtu.
Při vyhlášení rozsudku Karel stál rovně, ruce podél těla. Lucie žalobu zamítla. Vysvětlila, že provedené důkazy nespojují strom žalované s poškozením, kvůli němuž bylo nutné rozkopat vjezd a vyměnit potrubí. Odpovědnost někoho dalšího za práce na dvoře tento spor neřešil.
Zdeňka si po skončení ukládala papíry pomalu. U dveří chtěla Karlovi říct, že by mu bývala pomohla hledat staré fotografie dvora. Pak si vzpomněla, jak na ni volal přes ulici. Zapnula si kabát a odešla.
Doma čekala Karlova žena u otevřené myčky. „Tak co? Zaplatí?“
„Ne. Prohráli jsme.“
„Kvůli čemu?“
Karel jí ukázal dvě místa v plánu. Poprvé je vysvětlil odděleně. Žena se zeptala, proč tedy všem říkal, že za opravu může vrba. Odpověděl, že tomu věřil. Chvíli čekal, zda mu připomene, že totéž tvrdil i jí, když chtěla ještě před žalobou zavolat firmě. Nepřipomněla.
Odpoledne psala dcera do rodinné skupiny, jak dopadl soud. Karel začal větou, že soudkyně sousedce nic neuložila. Smazal ji.
Napsal, že opravu musí zaplatit sám, protože kořeny nebyly příčinou poškození pod vjezdem. Dcera odpověděla otázkou, jestli to tedy celé nebylo sousedčinou vinou.
Tentokrát se nevrátil k listí ani k záhonu. Napsal: Nebylo. Říkal jsem vám to špatně.
