Článek
„Psí hotel by tě vyšel dráž,“ řekl Zdeněk.
Soudkyně Lucie zvedla oči od spisu.
„Objednala si vaše sestra psí hotel?“
„Objednala si mě. Akorát si myslela, že zadarmo.“
Bratr měl před sebou účtenky a vlastní přehled. Poznala jsem jeho písmo. Stejně úhledně mi kdysi psal seznam věcí na tábor.
„Ty ses nabídl,“ řekla jsem.
„Protože jsi brečela do telefonu.“
Lucie nás zastavila. Nechala bratra vysvětlit, z čeho požadovaných 9600 korun sestavil.
Osmnáct set za krmivo. Třináct set za veterináře. Šest a půl tisíce za péči.
„A jak jste se dohodli na poslední částce?“
„To odpovídá tomu, co jsem s ním měl.“
„Ptám se na dohodu.“
„Předem jsme cenu neřešili.“
Do nemocnice jsem nastupovala v pondělí. V pátek mi odpadla paní, která měla Bena hlídat. Zdeněk řekl, ať mu přivezu pelíšek. Když jsem se zeptala, co mu za hlídání dám, odpověděl, že nic, že jsme snad sourozenci.
„Granule a případného doktora ti samozřejmě zaplatím,“ slíbila jsem mu.
U soudu jsem ten rozhovor zopakovala.
„Nabídl jste tedy samotné hlídání bez odměny?“ zeptala se Lucie bratra.
„Ano. Tehdy ano.“
Počítali jsme se třemi týdny včetně prvních dnů po mém návratu domů. Žádné prodloužení jsem nechtěla.
„Proč jste nezaplatila alespoň sjednané výdaje?“ zeptala se Lucie mě.
„Poslal mi účet dohromady. A napsal, že tentokrát mu poděkování stačit nebude.“
„Mohla jste uhradit část, kterou uznáváte.“
„Mohla.“
Neřekla jsem, že jsem čekala na omluvu. Dcera mi také radila poslat alespoň peníze za nákupy.
Zdeněk začal vyprávět o venčení. Ben ho první dvě noci budil, štěkal na lidi za plotem a převrhl květináč. Bratr zrušil sobotní výlet s kamarády, protože psa neměl komu nechat.
„Tys mi přece psal, že jste byli v lese,“ namítla jsem.
„V lese za domem. Ne celý den na výletě.“
V telefonu jsem měla fotografii Bena u jeho bot. Zdeněk k ní napsal, že si na sebe zvykli. Teď jsem ji nevytáhla. Nedokazovala, že se bratr nenadřel.
„Domluvili jste se během hlídání na změně? Že za další péči dostanete odměnu?“ zeptala se Lucie.
„Nechtěl jsem jí přidělávat starosti.“
„Takže ne?“
„Ne.“
Potom přišla řada na účtenky. Krmivo bylo ve dvou nákupech, celkem za osmnáct set. Zbytek mi bratr předal spolu se psem.
Veterinář vystavil účet při ošetření poraněné tlapky. Bratr mi ten den volal a já mu řekla, ať tam s Benem zajede. Částku jsem znala už tehdy.
„Tohle všechno uznávám,“ řekla jsem.
Zdeněk se ke mně otočil.
„Takže já jsem pro tebe jen účtenky?“
Chtěla jsem mu připomenout jeho stěhování i Vánoce po rozvodu. Lucie mě ale předešla otázkou, kdy se poprvé objevila odměna za péči.
Bylo to při vracení Bena.
Dcera mě přivezla k bratrovi. Pes se mi opřel tlapkami o kolena a Zdeněk ho stáhl, aby mi neublížil. K pelíšku přidal přetahovací uzel, který mu koupil.
Poděkovala jsem a řekla, že je dobře, jak si na sebe zvykli. Na prosincovou kontrolu bych ho k němu mohla dát znovu.
„Ty už mi plánuješ další hlídání?“ zeptal se.
„Vždyť říkáš, že už je hodný.“
Zdeněk pustil pelíšek na zem.
„To neznamená, že nemám nic jiného na práci.“
Pohádali jsme se. Nabídla jsem, že mu za ty tři týdny upeču, co bude chtít. Bratr se zeptal, jestli bych se takhle vyrovnala i s někým cizím.
Druhý den poslal přehled.
„Takže požadavek na odměnu vznikl až po této hádce?“ ujistila se Lucie.
Zdeněk přikývl. „Když jsem viděl, jak si toho váží.“
Chtěla jsem říct, že si jeho pomoci vážím. Jenže jsem mu u auta ani nedala čas odpovědět a rovnou začala mluvit o prosinci.
Lucie rozhodla, že mám zaplatit 3100 korun za doložené výdaje. Zbytek požadavku zamítla. Připomněla naše shodné potvrzení, že bratr nabídl hlídání bez odměny a já slíbila uhradit krmivo a ošetření. Tuto dohodu jsme během péče nezměnili.
Na chodbě jsem bratrovi řekla, že peníze pošlu ještě ten den.
„Číslo účtu máš,“ odpověděl.
Doma Ben přinesl přetahovací uzel. Položila jsem hračku na pohovku a zadala platbu.
Potom jsem bratrovi napsala, že jsem mu neměla automaticky plánovat další hlídání a že děkuju i za všechno, na co nemá účtenku. Zprávu jsem poslala. Nevěděla jsem, jestli odpoví.
Ben vzal uzel z pohovky a položil mi ho na nohu. Chvíli jsme se přetahovali. Telefon zůstal tichý.
