Článek
„K sestře jste trefil. Jen do práce jste zavolat neuměl,“ řekl jednatel Havel.
Jakub sevřel desky. Tuhle větu slyšel už před účetní, když mu Havel vrátil vyúčtování.
„Volal jsem vám dvakrát.“
„A pak jste šel na večeři.“
Lucie zvedla oči od spisu. „Večeři pan žalobce k proplacení nepředložil. Zůstaneme u jízdenek a ubytování.“
Šlo o dva tisíce sedm set deset korun. Osm set šedesát za zpáteční cestu vlakem, zbytek za nocleh. Jakub před podáním žaloby váhal. Nakonec ho přesvědčila poznámka přes jeho výdaje: Soukromý pobyt, nehradit.
Havel zastupoval firmu, pro kterou Jakub šest let opravoval balicí stroje. Poslala ho na školení k novému zařízení. Jel den předem, protože výuka měla začít v osm ráno.
„Cestu jste schválil?“ zeptala se Lucie.
„Původně ano. Jenže pak dodavatel onemocněl.“
„Kdy jste se to dozvěděl?“
„Dopoledne. A hned jsem to řešil.“
Lucie vzala e-mail dodavatele. Zpráva dorazila Havlovi v devět sedmnáct. Jakub mezi příjemci nebyl.
„To neznamená, že nic nevěděl,“ namítl Havel. „Ráno jsme spolu mluvili.“
Jakub si vybavil Havla s telefonem u ucha. Sám už měl přes rameno tašku.
„Řekl jste, že tam zítra možná nebude hlavní lektor. Že mi pošlete, kdo ho zastoupí.“
„Řekl jsem, že je školení nejisté.“
„A že mám jet.“
Lucie se obrátila k Havlovi. „Odvolal jste při tom rozhovoru schválenou cestu?“
„Čekal jsem, že ještě počká, než se to vyjasní.“
„Řekl jste mu, aby neodjížděl?“
Havel si přitáhl výtisk zprávy. „Řekl jsem, že to není jisté. Přesná slova už nevím.“
„Pokyn počkat jsem nedostal,“ řekl Jakub.
Lucie nechala Havla dopovědět. Žádný další rozhovor před odjezdem neuvedl.
Jakub odjel ve dvanáct deset. Havel jízdenku ani uskutečněnou cestu nezpochybnil. Vlak přijel ve tři čtyřicet. Jakub si před nádražím otevřel mapu k hotelu. Zpráva od Havla dorazila ve tři padesát dvě: Ruší se to, viz níže. Pod ní bylo přeposlané ranní oznámení.
„To už jsem byl na místě,“ řekl.
„Tak jste se mohl otočit.“
„Hotel byl objednaný.“
„A sestra čekala.“
Jakub přestal listovat. „Ano. Napsal jsem jí týden předtím, že budu ve městě. Neviděli jsme se od Vánoc.“
Chtěl dodat, že sestra žije sama. Neřekl to. Nechtěl před Havlem obhajovat ještě ji.
Lucie probrala předloženou historii hovorů z Jakubova telefonu. Ukazovala dva neúspěšné pokusy krátce po přijetí zprávy. Havel nepopřel, že mu Jakub volal.
„Měl jsem jednání. Nemůžu pořád zvedat telefon.“
„Poslal jste potom další pokyn?“
„Ne. Myslel jsem, že se vrátí. Takhle u nás ještě nikdo nezůstal přes noc na zrušené akci.“
Na řadu přišlo potvrzení hotelu. Pokoj rezervovala firemní asistentka podle schválené cesty. Jakub měl zaplatit na místě a předložit účet. Při zrušení v den příjezdu se podle podmínek hradila celá noc. Havel namítl, že to nevěděl.
„Potvrzení bylo také ve vaší poště,“ řekla Lucie. „Je ve spise včetně příjemců.“
Jakub se na možnost zrušení ptal na recepci. Platbě by se nevyhnul. Přespal a ráno se vrátil vlakem, na který měl jízdenku.
„Co konkrétně z předložených výdajů vzniklo návštěvou sestry?“ zeptala se Lucie.
Jednatel se podíval na účet za pokoj. „Kdyby tam nebydlela, třeba by nejel tak ochotně.“
Jakub čekal, že soudkyně odpoví. Ta se ho ale zeptala, zda žádá něco dalšího. Zavrtěl hlavou. Účet z restaurace platila sestra. Nikdy jej firmě nenabízel.
Lucie uložila zaměstnavateli zaplatit doložené náklady. Cesta byla schválená a její odvolání před odjezdem se neprokázalo. Upozornění na nejistotu nebylo pokynem nejet; jednoznačnou zprávu dostal Jakub až v cíli. Nocleh byl závazně rezervovaný pro pracovní cestu. Návštěvou sestry nevznikly další požadované výdaje.
Havel na chodbě zapnul telefon.
„Účetní ti to pošle. Kvůli takové částce tohle všechno.“
Jakub chtěl připomenout, kdo ji odmítl zaplatit. Místo toho se zeptal, zda Havel účetní také řekne, že nešlo o soukromý pobyt.
„Vždyť dostane rozsudek.“
Peníze přišly o týden později. Při nejbližší poradě Havel rozděloval termíny dalších školení. U Jakubova jména zvedl hlavu.
„Tobě tentokrát něco blíž. Ať nemáš zase výlet.“
Dva kolegové se zasmáli. Jakub posunul židli, ale nevstal. Počkal, až Havel dořekne termín, a zapsal si ho. Vedle data mu zůstala hluboká rýha od propisky.
