Článek
Mareš vešel do síně s brýlemi v ruce. Hynek mu kývl, ale muž se posadil čelem k soudkyni. Jana přestala rovnat fotografie.
„Konečně nám někdo řekne, kolik toho sněhu bylo,“ poznamenal Hynek.
„Především nám řekne, co se s ním dělalo,“ odpověděla Lucie. Po poučení nechala svědka popsat zakázku.
Střecha Hynkovy přístavby se svažovala k Janinu vjezdu. Po několika dnech sněžení z ní visel těžký převis. Hynek tvrdil, že objednáním pomoci chtěl neštěstí zabránit. Sníh podle něj nakonec sjel samovolně, protože odpoledne prudce povolilo.
Jana přinesla fotografie poškozené kapoty a čelního skla, účet ze servisu a potvrzení o zaplacení. Hynek částku nerozporoval. Odmítal, že by škodu způsobil.
„Zaparkovala přímo pod tím. Přece měla oči.“
„Ve vlastním vjezdu,“ odpověděla Jana. „Vystoupila jsem a šla odemknout garáž. Za mnou to prásklo.“
Mareš předložil pracovní záznam a fotografie před zahájením práce. Hynek ho objednal předchozí večer. Na snímcích byl vjezd prázdný a pod střechou ležel úzký pruh starého sněhu.
„Kde jste pracoval vy a kde žalovaný?“ zeptala se Lucie.
„Já na vzdálenějším konci přístavby. Pan Hynek pak přistavil žebřík u garáže, nad místem, kde zůstalo auto.“
„Já mu jen pomáhal,“ vložil se Hynek do řeči. „Začalo to klouzat celé.“
„Jak jste pomáhal?“
„Lopatou. Ale spadlo by to i bez ní.“
Lucie si odpověď poznamenala a vrátila se ke svědkovi. Mareš před výstupem požádal Hynka, aby zůstal dole, upozornil sousedku a zajistil, že do vjezdu nikdo nevjede. Hynek řekl, že Jana bývá do večera v práci a že dole počká.
„Žádná zábrana tam nebyla,“ řekla Jana. „Bránu jsem měla otevřenou od rána.“
Mareš popsal, jak Hynek po chvíli vzal druhou lopatu. Prý to trvalo dlouho. Slezlý sníh pod vzdálenější částí střechy mu nestačil; chtěl sundat hlavně převis nad garáží.
„Proč jste pokračoval, když přestal hlídat vjezd?“ zeptala se Lucie.
Mareš si sundal brýle. „Neměl jsem. Řekl jsem mu, ať z toho žebříku sleze. Když neslezl, přestal jsem odhazovat a šel po střeše k němu. Pak jsem uslyšel auto.“
„Takže jste mohl sníh uvolnit vy?“
„Na té straně jsem ještě nepracoval. Zůstal jsem několik kroků od kraje. To, co dopadlo na auto, jsem viděl oddělit až pod jeho lopatou.“
Hynek se otočil ke svědkovi. „Sám jste říkal, že to potřebujete mít rychle dole.“
„Abychom tam nemuseli druhý den. Ne abyste to dělal nade mnou nebo nad autem.“
Lucie nechala Mareše ukázat místa na fotografii. Potom ho požádala, aby popsal jen okamžiky, které skutečně pozoroval.
Motor slyšel, příjezd neviděl. Když se podíval přes okraj, auto už stálo a Jana vystupovala. Viděl ji odejít směrem ke garáži. Hynek držel lopatu pod převisem. Mareš na něj zavolal, ať počká.
„A potom?“
„Zatlačil nahoru. Kus se odlomil a sjel na kapotu a sklo.“
Jana přikývla. Výkřik slyšela, ale nerozuměla mu. Hledala klíč a vzápětí uslyšela ránu. Když se otočila, Hynek na ni křičel, že tam nemá co lézt.
„Takže jsem ji upozornil,“ řekl Hynek.
„Před pádem, nebo po něm?“ zeptala se Lucie.
Hynek přejel prstem po hraně stolu. „To už nevím. Bylo to všechno hned.“
„Viděl jste auto před zásahem lopatou?“
„Viděl. Myslel jsem, že s ním hned zajede dovnitř.“
Jana stáhla ruku z fotografií. „Proto jsem šla otevřít garáž.“
Hynek už nepopíral, že převis podebral. Namítal, že byl prasklý a Jana měla slyšet práci na střeše. Lucie znovu oddělila, co kdo viděl, od toho, co si domýšlel. Fotografie zachycovaly škodu a polohu žebříku, samotný pohyb lopaty však potvrzovala Marešova výpověď spolu s Hynkovým popisem vlastního zásahu.
V rozsudku uložila Hynkovi uhradit doložených sedmadvacet tisíc. Vysvětlila, proč uvěřila konkrétnímu popisu pádu po jeho zásahu, nikoli tvrzení o samovolném sesuvu. Obleva neměnila zjištění, že uvolňoval převis nad autem, které už viděl stát dole.
Hynek zaplatil. Další zimu přijel Mareš i s pomocníkem. Jana dostala předem zprávu, nechala auto v garáži a u vjezdu stály zábrany.
Hynek ji přes plot zavolal, že už mohou začít. Zkontrolovala zavřená vrata a přikývla.
„Toho člověka dole musím platit taky,“ řekl.
Jana se podívala na pomocníka u zábrany. „Vidím, že tam je.“
Hynek chvíli čekal, potom se obrátil ke střeše. Jana za sebou zavřela zahradní branku a vešla do domu.
