Článek
Bohdan ukázal na namalovaný krk. „Takhle přece nevypadám.“
Věra přidržovala obraz za rám. Na červeném pozadí měl muž rozepnutý límec, šedivé vlasy a výrazné stíny kolem úst. Lucie je nechala postavit plátno na volný stůl.
„Žalobkyně žádá doplatek ceny. Co podle vás neodpovídá objednávce?“
„Měl to být portrét. Na oslavu šedesátin. Ne něco, čemu se budou lidi smát.“
Bohdan si zakázku objednal s velkým předstihem po Věřině výstavě. Líbily se mu syté barvy a velké hlavy vystupující z obrazů. U ostatních portrétů mu jejich neuhlazenost připadala odvážná.
Věra rozložila objednávku a barevnou studii.
Cena byla šestnáct tisíc. Polovinu zaplatil předem, doplatek sjednali po dokončení a oznámení, že je obraz připravený k předání. Věra předložila i tuto zprávu. Bohdan na ni odpověděl domluvou návštěvy ateliéru. Tam si hotové plátno prohlédl, ale odmítl je zaplatit a odvézt.
„Tady jste uvedli způsob zpracování podle vystavených portrétů,“ řekla Lucie. „Souhlasíte s tím?“
„Ano. Ale ne s tímhle výsledkem.“
„A tohle je schválený návrh?“
Bohdan přikývl. Studie zachycovala stejný sklon hlavy, záhyby pod bradou i nestejně zdvižené koutky. Na menší ploše působily méně nápadně.
„Říkala, že to ještě dopracuje.“
„Také jsem dopracovala,“ odpověděla Věra. „Podívejte se na košili. Na pozadí. Nebyl to hotový obraz.“
„Já se nedívám na košili. Dívám se na sebe.“
Lucie vzala jejich korespondenci. Bohdan po zaslání studie požádal, aby mu Věra narovnala ramena. Připsal, že výraz i barvy nechává takto a může pokračovat.
Na plátně byla ramena narovnaná.
„Tuto úpravu jste provedla?“ zeptala se Lucie.
„Ano.“
„Jiné požadavky jste tehdy vznesl?“ obrátila se k Bohdanovi.
Promnul si místo pod bradou. „To má člověk malířce vysvětlovat, že nechce vypadat o deset let starší?“
„Ptám se na vaši domluvu.“
Bohdan se zadíval na studii. Doma ji ukázal ženě na telefonu. Řekla, že je to celé nějaké divoké. Odpověděl, že takhle se dnes maluje a ona tomu nerozumí. U soudu ten rozhovor neopakoval.
Věra popsala poslední setkání v ateliéru. Bohdan chtěl na dokončeném portrétu zesvětlit okolí očí, zmenšit podbradek a odstranit vrásky nad nosem.
„Nabídla jsem, že mu ukážu obraz v jiném světle. Myslela jsem, že ho zarazily ty stíny.“
„Mě nezarazilo světlo. Zarazilo mě, co jste ze mě udělala.“
Věra položila ruce na stůl. „Namalovala jsem to podle studie, kterou jste schválil.“
„Očekával jsem, že ve finále trochu uberete.“
„Kde?“ zeptala se Lucie.
„Na věku. Nemusel jsem přece napsat: udělejte mě mladšího.“
Věra chvíli neodpovídala. Pak řekla, že kdyby požadavek omlazení znala před přípravou návrhu, mohli si vyjasnit, zda vůbec chtějí stejný obraz.
Lucie je vrátila k podkladům. Porovnala námitky s objednávkou, studií a změnou ramen. Zeptala se Bohdana, který z kritizovaných rysů se objevil až na hotovém plátně.
„Ve velkém je to prostě jiné,“ řekl.
„Rozměr obrazu jste znal?“
„Znal. Ale netušil jsem, jak na mě bude působit.“
Věra se nadechla k odpovědi. Lucie další opakování zastavila a dala oběma prostor k závěrečným vyjádřením.
Bohdanovi potom uložila doplatek zaplatit. Vycházela z doloženého zadání, schválení studie a provedené požadované změny. Obraz byl dokončený a připravený k předání, jak Věra oznámila. Dodatečné přání omlazení součástí dohody nebylo.
Bohdan se při odchodu obrazu vyhnul. Věra jej zabalila a odnesla zpátky do ateliéru.
Po zaplacení si pro něj přijel. Balík převzal, aniž požádal o rozbalení. Věra mu pomohla uložit ho do auta. Čekala, zda něco řekne, ale ptal se jen, jestli se rám cestou neodře.
Na oslavu potom Bohdan pověsil starší portrét, který mu kdysi namaloval spolužák. Měl na něm tmavé vlasy a zapnutou košili.
„Tenhle už ti není moc podobný,“ řekla žena, když přidržovala židli.
Bohdan posunul rám o kousek doleva. Nové plátno stálo zabalené v pracovně. Když žena odešla pro sklenice, zajistil starý obraz zespodu druhým háčkem, aby zůstal rovně.
