Hlavní obsah

Irena (38): Strávila jsem noc se sestřinou bývalou ženou. Chtěla jsem to tajit do konce trhů

Foto: gemini.com

Irena se měsíce těšila na každou dodávku od sestřiny bývalé ženy. Když se s Alicí konečně políbily, pozvala ji na noc k sobě. Chtěla, aby před Danou dál hrála jen dodavatelku, ale Alice jí odmítla lhát.

Článek

Dana vždycky uměla prodat i hrnek, který bych já schovala pod pult. Loni v Líšni jeden takový otočila ouškem k zákaznici a povídá: „Vidíte, aspoň se vám do něj vejdou tři prsty.“ Paní vzala rovnou dva. Já nám mezitím došla pro kafe a cestou zpátky jsem potkala známou. Když jsem se vrátila, měla Dana kafe studené a prodaných dalších šest hrnků. Tenkrát jsem to brala jako důkaz, že nám to spolu jde. Letos jsme stánek na adventní víkendy zaplatily už v létě. Dana měla prodávat, já objednat keramiku a nachystat ke každému kusu naše čaje. Keramiku jsem zase vzala od Alice, přestože od jejich rozchodu neuplynul ani rok.

Na dodávky jsem čekala v dílně sama

Dana s tím souhlasila, jen mě požádala, abych si předávky domlouvala na dobu, kdy tam nebude. Nechtěla se s Alicí každý čtvrtek potkávat a pokaždé předstírat, že se jí má chuť ptát, jak se má. Mně čtvrteční předávky vyhovovaly čím dál víc. Nejdřív jsme po vyložení krabic s Alicí stihly sotva kafe. V říjnu už si sundávala kabát hned u dveří a já si na večer radši nic neplánovala. Jednou se mě zeptala, proč jí pokaždé zapínám topení, až když přijde. „Protože pak si ten svetr sundáš tady,“ řekla jsem. Alice se zasmála, ale od té chvíle jsem si dávala pozor, abych Daně o našich čtvrtcích nevyprávěla víc, než potřebovala vědět.

Minulý čtvrtek přivezla Alice poslední várku. Rozpustila si vlasy, protože ji prý z gumičky bolela hlava, a naklonila se nade mnou pro dodací list. Z vlasů jí voněl šampon a já jí místo papíru podala víčko od propisky. „Už sis představovala, že se mnou spíš, nebo se takhle tváříš i na ostatní dodavatele?“ zeptala se. Řekla jsem, že už párkrát, ale že mám dost mizernou představivost. „To bychom mohly ověřit,“ řekla. Políbila jsem ji dřív, než jsem stačila vymyslet něco duchaplnějšího. Když jsem se odtáhla, přitáhla si mě zpátky za rukáv.

O noc jsem si řekla, o ráno ne

Pozvala jsem ji k sobě. Ještě jsem jí držela ruku, když jsem dodala, že před Danou bychom zatím mohly zůstat u těch hrnků. Myslela jsem tím aspoň do konce trhů. „Ty chceš, abych s tebou šla do postele a pak tvojí sestře poslala fakturu, jako že to byl celý můj čtvrtek?“ zeptala se. Namítla jsem, že Daně bude líp, když to neuslyší těsně před první směnou. „Daně, nebo tobě?“ řekla Alice. Hrozně mě štvalo, že i v tu chvíli jsem chtěla, aby mě zase políbila. Nakonec řekla, že ke mně půjde ráda. Ráno si podle domluvy vyzvedne prázdné přepravky a jestli se Dana na něco zeptá, lhát jí nebude.

Dana už předem věděla, že si Alice pro přepravky přijede před další rozvážkou. Kvůli pěti minutám u vrat si nechtěla přesouvat práci. Ráno lepila cenovky na spodky hrnků. Přinesla mi rohlík se sýrem a já ho ze slušnosti rozbalila, i když se mi svíral žaludek. Když Alice zacouvala ke vratům, mohla jsem jí přepravky vynést sama. Místo toho jsem Daně řekla, že u mě v noci spala. Musela jsem dodat „se mnou“, protože se nejdřív zeptala, jestli má Alice zase něco s autem. Pak položila hrnek na stůl. „Já tě prosila, ať ji nemusím potkávat. Ne ať ti uvolním dílnu na rande.“ Začala jsem vysvětlovat, že se to stalo teprve včera. To byla pravda, pokud člověk počítal až od polibku.

Kdo odpracuje neděle?

Dana pomohla Alici vynést poslední přepravku, protože se zasekávala ve dveřích. Pak mi řekla, ať si stánek nechám. Z prodaných věcí nic nechce, jen jí mám vrátit její půlku poplatku. Namítla jsem, že už máme zaplacené všechny víkendy. „Jo. A ty sis k nim rovnou připočetla moje neděle. Jako loni.“ Po obědě mi ve sdílené tabulce zmizelo její jméno ze směn. To svoje jsem do té doby měla u sobot i nedělí jen vedle poznámky „dovézt zboží“.

V neděli odpoledne se mě Alice zeptala, jestli se uvidíme příští víkend. To už nás čekal první víkend na trzích. Málem jsem jí odepsala, ať se za mnou staví u stánku. Pak mi došlo, že kdyby přišla, nejspíš bych jí strčila do ruky telefon s kalkulačkou a šla si aspoň na chvíli sednout někam do tepla. Napsala jsem jí, že můžu až večer. Daně jsem poslala peníze a pak ještě zprávu, jestli by mi nepřišla pomoct aspoň v sobotu ráno se složením zboží. Odpověděla, že svůj skládací vozík klidně půjčí, ale ať si pro něj přijdu v pátek. V sobotu se chce vyspat. Nevím, proč mě z celé té zprávy nejvíc naštvalo zrovna tohle.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz