Článek
Páteční noční jsem si v distribučním skladu bral skoro tři roky. Když nám v Brně poprvé zvedli nájem, zrovna vypadl jeden chlap z expedice a já se přihlásil místo něj. Pak už se mě vedoucí ani neptal. Se Soňou jsme si z toho udělali docela dobrý systém, aspoň podle mě. V pátek mi nechávala večeři v krabičce a v sobotu mě nebudila, ani když už bylo po poledni. Večer jsme si někdy pustili film, pokud jsem u něj neusnul. Když jsme šli do postele, dával jsem jí pusu do vlasů. Bral jsem to jako důkaz, že jsme si i po jedenácti letech blízcí.
Jednou jsem nikam nemusel
Před třemi týdny nám kvůli posunuté inventuře noční zrušili. Soňa zrovna doma vyjídala nudle z krabičky, ještě v košili ze salonu. Čekala, že si jen vezmu batoh a pojedu. Když jsem jí řekl, že zůstávám, podala mi svoje hůlky. „Tak jez, ale nevybírej mi všechno kuře jako vždycky.“ Měla na manžetě tmavou šmouhu od barvy. Chtěl jsem jí ji ukázat, jenže když jsem ji vzal za zápěstí, otočila ruku a pomalu mi přejela palcem po dlani. Nudle jsem položil na linku.
„Takhle se na mě poslední dobou díváš, jen když ti beru poslední sousto,“ řekla. Zeptal jsem se jí, jak se na ni dívám teď. „Jako bys doufal, že se dneska nepřevlíknu do pyžama.“ Přitáhl jsem si ji za ruku a ona mi rozepla bundu, kterou jsem si ještě nestihl sundat. Zblízka jí vlasy voněly tím drahým šamponem, co si domů nosí ze salonu po troškách v lahvičce od cestovní kosmetiky. „Víš, kolikrát jsem si představoval, že tě takhle políbím, než vůbec dojdeme do ložnice?“ řekl jsem. „Tak proč mi to vykládáš?“ zeptala se a přitáhla mě za límec.
V sobotu by prý měla plno
V pondělí už v aplikaci zase svítily čtyři páteční noční. Ještě cestou z práce jsem myslel na to, jak si mě Soňa přitáhla, místo aby mi řekla, ať si nejdřív sundám boty. Večer jsem jí ukázal, že bez těch čtyř příplatků bych za měsíc přinesl domů skoro o tři tisíce míň. Navrhl jsem jí soboty v salonu. Z tržby za každou zákaznici má podíl a podle mě by se jí na barvu určitě někdo objednal. Zeptala se mě, kdy má podle mě volno. „V neděli,“ řekl jsem. „V neděli nakupujeme, vaříme a ty se mě od tří ptáš, jestli mám vyprané tvoje věci do práce.“ To s tím praním trochu přeháněla. Většinou se ptám až večer.
V úterý po večeři jsem ji zase zkusil políbit u linky. Polibek mi oplatila tak ochotně, že jsem její slova vzal nejdřív jako vtip. „Takhle se mi líbíš. Ale fakt si tě nechci platit.“ Ustoupil jsem a řekl jí, že snad ví, proč ty směny beru. „Vím. Taky vím, proč ti v sobotu nevolám, ani když potřebuju pomoct s nákupem. Chci, aby ses vyspal. A když jdu v sobotu sama na kafe, nechci ti pak u večeře vykládat, jak strašně se mi po tobě stýskalo.“ Ještě se mě zeptala, jestli mi v pátek připadalo, že na mě nemá chuť. Ne. Právě proto mě tak rozčilovalo, že kvůli mně nechce obětovat ani jednu sobotu.
První pátek jsem byl doma sám
Ve středu jsem si u stolu přepočítal, co by mě stál jeden volný pátek. Kdybych jednu noční měsíčně vyměnil za denní, přišel bych asi o sedm stovek. Na monitor jsem si odkládal devět. Otevřel jsem si v mobilu ten, co jsem měl vybraný, a chvíli si znovu četl recenze. Dokonce mě napadlo vzít si ještě jednu noční navíc a mít na něj dřív. Nakonec jsem snížil pravidelnou platbu na spoření na dvě stovky a druhý den si s vedoucím domluvil výměnu. Když jsem Soně oznámil, kterého pátku se to týká, řekla: „Já jdu s Ivou na koncert.“ Lístky měly koupené už od září. V kolik přijde, nevěděla.
Měl jsem na jazyku, že lístek může dát někomu jinému. Už jsem se i nadechl. Pak jsem jí řekl, ať si to užije. Před odchodem se v předsíni vrátila od dveří a políbila mě. „Nečekej vzhůru,“ řekla, ale ještě mě chvíli držela za límec. Když za ní zaklaply dveře, měl jsem chuť napsat jí, že jsem si ten pátek přece nevzal kvůli tomu, abych doma sám jedl nudle. Nenapsal jsem jí. Stejně jsem se ještě v jedenáct přistihl, že mám ztlumenou televizi, abych slyšel výtah.





