Hlavní obsah

Klára své přítelkyni v posteli řekla, po čem touží. Adéla tu větu prozradila před diváky

Foto: gemini.com

V prázdném sále políbí Adéla svou ženu u zvukařského pultu. O chvíli později Klára pozná v replice herečky přání, které se doma odvážila vyslovit jen potmě. Adéla ho ze hry odmítá vyškrtnout.

Článek

Na veřejné čtené zkoušce máme rádi okamžik, kdy herci přestanou hledět do papírů a na chvíli se podívají na sebe. V malém sále v brněnských Židenicích na to není potřeba ani pořádná scéna. Stačí dva stolky, lampičky a čtyři řady židlí, které se při každém zavrtění ozvou. Po listopadovém čtení se mělo mluvit o tom, jestli druhá půlka nové hry není moc dlouhá. První otázka se ale týkala jediné věty. Vyslovila ji sama autorka a nikdo v sále neměl důvod pochybovat, že je její.

To odpoledne přišla Klára rovnou z práce s mokrými vlasy a s večeří pro obě v papírové tašce. Zvuk dělávala v divadle dřív, než nastoupila do studia, kde stříhala podcasty, a Adéle občas vypomohla, když jejich technik nemohl. Doma poslední dobou uměly bez jediné zbytečné věty vyřešit zálohy na elektřinu i návštěvu u Adéliných rodičů, zato v posteli na sebe braly tolik ohledů, až jedna z nich usnula. V divadle Adéla někdy za Klárou přišla jen proto, aby jí přes rameno sáhla na vypínač, na který by bez obtíží dosáhla z druhé strany. Klára se na tyhle nestydaté maličkosti těšila víc než na společné neděle.

Tentokrát Adéla odložila sako na opěradlo a přišla až k pultu. Klára zvedla prst, že má ještě vydržet, jenže Adéla ji za ten prst chytila a opřela se bokem o stůl. Voněla kávou a deštěm; na otázku, co bude po čtení, měla prý několik návrhů, ale ani jeden by nechtěla dávat do programu. Klára se zasmála tak blízko její tváře, že ji Adéla stačila políbit dřív, než se nadechla. Od stolku na scéně se přes reprobedny ozvalo zavibrování odloženého telefonu. Ani jedna sebou netrhla. Klára přitáhla Adélu zpátky za rozepnutou manžetu a pustila ji teprve ve chvíli, kdy na chodbě cvakla klika.

Pak přišla Renata s novou verzí hry.

Sedla si pod lampičku, posunula mikrofon o dlaň blíž a na Adélino mávnutí přeskočila rovnou na výstup, který od rána přepisovaly. Její postava se právě vracela domů. Klára si upravovala hlasitost; Renata při čtení ráda začínala potichu a pak se opřela do slova, které si člověk ve sluchátkách nepřál. Tentokrát nezvýšila hlas ani trochu. „Chci, abys na mě jednou čekala v předsíni a políbila mě tak, že si ani nevzpomenu sundat kabát.“ Klára nechala prst na jezdci. Ve sluchátkách ještě slyšela, jak Renata obrátila list.

Doma tu větu řekla před týdnem. Zhasly už před chvílí a Adéla byla obrácená zády, takže Klára nemusela sledovat, co to s ní dělá. Vyslovila ji na jeden nádech a pak se jí ulevilo, když se Adéla otočila a našla její ruku pod peřinou. Druhý den se k tomu ani jedna nevrátila. Teď si Klára s protivnou přesností uvědomila, že Adéla upravila začátek. Ona sama řekla chtěla bych. Na jevišti to bez toho váhání znělo líp.

Po zvukovce ukázala Klára na dveře do skladu. Adéla za ní vešla mezi stohy židlí a slíbila, že nikomu neřekne, odkud tu větu má. Klára odpověděla, že se neptá, jestli pod ní bude podepsaná. Chce, aby ji vyškrtla. Adéla spustila, že bez ní postava zase jen čeká, až si druhá žena sama domyslí, co chce. Klára se jí zeptala, proč jí tedy nenapsala něco vlastního. Adéla chvíli mlčela. Byly tak blízko, že Klára musela zaklonit hlavu, aby jí viděla do očí. Ještě před deseti minutami jí to vyhovovalo.

„Zkoušela jsem to. Všechno znělo, jako když se doma ptám, jestli nejsi moc unavená na sex. Abych mohla hned říct, že mně se vlastně taky nechce.“ Adéla se podívala Kláře na ústa. „Od tý noci na to myslím pokaždý, když tě slyším odemykat. A chci vědět, jestli ta věta udělá něco i s lidma, kteří tě nechtějí políbit pokaždý, když tě vidí v kabátě.“ Klára jí málem řekla, že dnes přijela v bundě. Místo toho se zeptala, proč ji tedy ani jednou v předsíni nepočkala. Na chodbě už někdo zjišťoval, kde má ukázat lístek v telefonu. Adéla sáhla po klice.

„Pořád chci, abys ji škrtla,“ řekla Klára. „Jestli ji tam necháš, přečti ji sama. Chci vidět, jestli ji řekneš i bez Renaty. A jestli budou tleskat, doma mi to nevyprávěj.“

Po prvních dvou výstupech přinesla Adéla na scénu třetí židli. Divákům řekla, že si jednu stránku potřebuje slyšet ve vlastním podání, a Renata jí přenechala lampičku. Až do chvíle, kdy si Adéla přitáhla stojan s mikrofonem, Klára doufala, že ji představa vlastního hlasu odradí a tu stránku přeskočí. Teď ji ještě mohla nechat začít do ticha. Jenže pak by Adéla mohla doma říct, že Klára udělala před lidmi scénu, a zase by se mluvilo o něčem jiném. Klára jí pustila zvuk. Adéla se k mikrofonu naklonila stejně blízko jako před hodinou ke Kláře. Na slově kabát se někdo v první řadě krátce zasmál. Pak se přestaly ozývat i židle.

Klára po té stránce vypnula Adélin mikrofon a vrátila zvuk Renatě. Všechno udělala včas. V debatě se jedna žena zeptala, jestli Adéla tu větu napsala schválně tak, aby si ji člověk po cestě domů zkusil říct nahlas. Adéla na okamžik pohlédla k pultu. Řekla jen, že chtěla, aby aspoň jednou zazněla bez omluvy. Klára odpojila sluchátka. Tak snadno Adéla dovedla před cizími lidmi říct, co chce. Stačilo, že se jí nikdo z nich nemohl zeptat, proč s tím nepřišla nejdřív za ní.

Adéla se zdržela v sále. Klára odjela tramvají sama.

Doma vyndala ze skříně náhradní peřinu a povlékla ji na pohovce. Když Adéla přišla, zůstala v předsíni v kabátě, s plátěnou taškou přes rameno, a zeptala se, jestli má zítřejší čtení zrušit. Klára jí řekla, že bude stačit, když si sežene někoho na zvuk. Adéla chvíli čekala u botníku, jako by to byla jen první část odpovědi. Klára si mezitím lehla. Stačilo by říct, ať si ten kabát ještě nechá. Místo toho poslouchala, jak si ho Adéla v předsíni sama rozepíná. Jeden knoflík jí nešel a Klára přesně věděla který.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz