Článek
„Máš rád bolest? Zkus nosit korzet.“ Řekla Elizabeth Swanová v jedničce Pirátů. Nejspíš rodila normálně. Jinak by to znělo takhle: „Máš rád bolest? Zkus císařský řez!“
Záchrana života
Císařský řez je poměrně novodobá vymoženost. Různý pokusy jsou teda známý už odpradávna, ale pokaždý nedopadly úplně slavně („víte, ono totiž záleží, jak se do toho řízne, ale já na to jednou přijdu“). Dneska už je to poměrně rutinní řezničina.
Jedno říznutí dokáže vykouzlit dítě z matčina břicha v případech, kdy by to matka sama nedala. Nebo dítě. Případně oba. Je to záchrana života a jako takový bychom ho měli brát.
Jsem vinná, rodila jsem císařem
Častokrát je císař chápán jako selhání. Vedle fyzický bolesti, nepohodlí a komplikací, který se vlečou ještě dlouho potom, řeže do živýho i psychicky. Vcelku nemilosrdně. Je to smutný, ale pochopitelný.
Představte si, že se na něco poctivě připravujete (třeba na přirozený porod). Přečtete si první poslední, zjistíte si všechny informace, pročtete statistiky a studie, vymetete každý kurz a ono to nakonec dopadne úplně jinak.
Probudíte se po akci, totálně mimo, bez dítěte. Nikde žádný dopamin za dobře odvedenou práci. Všechny následný procesy neplynou samy od sebe a vyžadujou obrovský úsilí. Kojení není úplně easy a to dítě je taky nějaký divný. Cizí. Pocit viny je pak poměrně logický důsledek.
Věty napřesdržku
Sebemrskačství by stačilo samo o sobě. Nejvíc hnusný na sebe umíme být sami. U toho ale většinou nezůstane. Těžký úděl císařovnám (badass výraz pro ženy, co rodily císařem) neusnadňuje ani jejich okolí. Podpůrný věty typu: „Ty vlastně o porodu nic nevíš!“ „Tak tos fakt nezvládla“ bych jednou provždy zrušila. Věty napřesdržku fakt nejsou potřeba.
Zažila jsem ženu, jejíž kamarádka rodila císařem, co se šla iniciativně optat porodní asistentky, jaký má císař neblahý důsledky na dítě, aby to tý kamarádce mohla říct. „Protože ona je s tím v pohodě!“ A to se přece nemůže stát. Jednou se objeví žena, co se po císaři cítí dobře. To teda ne! Chyba v matrixu. Nutno odstranit. Pojďme jí udělat trauma. Kázeň musí být. Tak je to správně.
Slizká obluda
Pocit viny přitom umí být pěkná mrcha. Hnusná slizká potvora z hororů. Vetřelec. Ten se taky objeví se vždycky, když to nečekáte a kape z něj bordel na všechny strany. Není před ním úniku. Musíte ho buď zabít nebo umřít.
S pocitem viny je to stejný. Neporodila jsem „správně“, musím teď být naprosto nejlepší matka pod sluncem. Tím smyju všechny hříchy. Budu nejmatkovatějsí matka ze všech. Pleteme si na sebe bič. S precizní zvráceností do něj vplétáme kovový serepetičky selhání, střepy vzteku na sebe a vlastní neschopnost a s gustem se pak šviháme přes záda.
Každá blbá věta z okolí (jakkoliv dobře míněná), každý další selhání (který se dostaví, protože dokonalá matka neexistuje, je to ještě větší mýtus než Yetti) vytváří další tlak, další nespokojenost. Kolotoč hrůzy.
Každá císařovna si zaslouží korunu
Když se řekne císařovna, okamžitě si vybavím Padmé Amidalu. Už ve čtrnácti letech bránila planetu Naboo doslova vlastním tělem. Nevzdala se. Vypořádala se s celou Obchodní federací a svou korunu si uhájila. S ní i nejkrásnější planetu ve vesmíru.
Císařovny to tak prostě mají. Všechny. I ty rozřezaný. Brání svý království, rodiny. Odvážně čelí hrozbám. Bojují a nasazují svý životy. I za cenu ztrát. Musí být silný. Častokrát silnější, než si myslely. A leží na nich velká zodpovědnost.
Každá císařovna si svou korunu zaslouží. Poctivě jsme si ji odedřely. A já si moc přeju, abychom ji nosily s hrdostí.
Někdy to sakra duní
Je skvělý, když to jde normálně. To je jasná věc. Věřím, že přirozený porod je pořád nejlepší cesta pro matku i pro dítě. Ale holt někdy se věci dějou jinak, než jsme si naplánovali. Zvlášť, co se dětí týká. Když se setká nebe se zemí, někdy to sakra duní.
Tak či tak, i císařovny dělají skvělou práci. Přivádějí svý děti na svět. A jestli je to oknem nebo dveřma? To je fuk.
„Někdy si musíš rozřezat břicho, abys nalezla život.
Říznout hluboko a tam uprostřed něžných kliček střev, kolébané teplou krví, nalezneš tajemství všehomíra.
Někdy si musíš rozřezat břicho, abys nalezla život.“
Všem císařovnám tam venku posílám pusu<3
