Článek
Jednou to bude dobrý
Do srdce se zaryje
šídlo narezlý,
ani nevím, co mi je,
ale je to zlý.
(Melancholie)
Když jsem si na Silvestra 2014 porodila svojí mrtvou dceru Žofii, následovaly krušné měsíce. Myslela jsem, že se z nich už nevyhrabu. Nedokázala jsem fungovat normálně. Nic mě nebavilo. Nic mi nedávalo smysl. Bylo mi pětadvacet a čekal mě opravdu „nádherný“ zbytek života.
Dlouho mi nešlo ani brečet. Když jsem to konečně pustila, vypadalo to zase, že to budu dělat navždycky. A pak mi naprosto nečekaně zachránil život…humor. Viděla 13. komnatu Jiřího Dědečka, kde řekl svůj slavný vtip.
„Bože, proč já? Proč se mi to děje?“
„Já nevím. Asi mě sereš nebo co.“
Poprvé jsem se smála nahlas. Poprvé po strašně dlouhé době. Tehdy jsem věděla, že ačkoli to teď dobrý není, jednou bude. A já si na to ráda počkám.
Melancholický klaun Jiří Dědeček
Jedu stovkou
nocí inkoustovkou
vpravo Kolín
vlevo Kaňk
Řítím se jak taňk
nepovolím
(Můj vůz – Jedu stovkou)
Jiří Dědeček loni vybíral na svou básnickou sbírku na Doniu. Jedná se o souborné básně z let 1987 až 2020, které si autor vydal ke svým sedmdesátým narozeninám. Vzhledem k tomu, že jsem dítě revoluce, pokrývá ona poetika vesměs většinu mého života.
Miluju jeho texty. Jsou vtipné, sarkastické, i když ne vždy o úplně jednoduchých věcech. Důležitější než to, že chci podpořit autora „Kuna ví‘, však byl fakt, že mi Jirka Dědeček zachránil život. Nebo víru v něj, což je to samý. Přispět mu na knihu bylo to nejmenší.
Hned v předmluvě se dušuje, že chtěl jednou v životě nebýt za klauna a ukázat i svou melancholickou stránku. To se mu zdařilo tak napůl. Sranda z toho pořád probublává a za mě je to tak v pořádku. Mně třeba všechny moje smutky nejdou od humoru zcela oddělit a je otázka, jestli je to špatně.
Poezie se nesyslí
Zapomněl jsem na to
docela
Máma není doma
Umřela
(Máma není doma)
Když jsem knížku začala číst, přečetla jsem si každý den pár básní. Četla jsem je nahlas, protože přesně tak má podle mě poezie být čtena. Nesyslit si ji pro sebe. A na naše společná randíčka jsem se velmi těšila.
Necelých 500 stran mi takhle vyzbylo asi na měsíc. Smála jsem se, dojímala, vzdávala hold vtipu i genialitě (třeba u literární mystifikace, kdy se Dědeček staví do pozice překladatele z italštiny), sbírku Věci po mrtvých o jeho umírající matce jsem probrečela komplet celou.
Dobrý ráno!
Platím zkrátka za slušného člověka
Čekám jen kdy zaplatí on za mě
(Platím)
Poezie je intimní věc. Ne každý si k ní najde cestu. Někoho může stresovat, že se to nedá sníst na posezení jako tabulka čokolády. Pouze koštovat. Opatrně a s citem. Pokud máte s poezií trochu komplikovaný vztah, zkuste to s Dědečkem. Přes všechny smutky a temné noci, nakonec dojdete k tomu, že ráno je vlastně dobrý. A když ne teď, jednou určitě bude. Jiří, děkuju!
