Každé znásilnění má následky, i když nejsou vidět

Aničku jako nezletilou dívku roky znásilňoval nevlastní otec. Na základě posudku soudního znalce muž odešel od soudu jen s podmínkou s tím, že to na dívku nebude mít žádné vážné negativní následky. Anička se po vyslechnutí rozsudku pokusila spáchat sebevraždu. Už potřetí. Toliko k správnému posouzení trvalých následků (rozhovor s Aničkou najdete zde, doporucuju přečíst).

Úmluva proti násilí aneb Istanbulská úmluva usiluje o komplexní řešení násilí na ženách a domácího násilí. Zabývá se prevencí – klade důraz na osvětu veřejnosti, vzdělávání, školení odborníků pracujících s oběťmi a zaměřuje se i na podporu programů, které pomáhají pachatelům k nenásilnému chování.

To, co já vnímám jako nejdůležitější, je samotná podpora obětí. V Česku se nedávno zprovoznilo první centrum komplexní péče o oběti sexualizovaného násilí Port. Je svého druhu jediné a rozhodně nezvládne pomoci všem obětem. Ne za stavu, kdy je v zemi ročně spácháno 12 000 znásilnění (zdroj: Bez trestu).

Istanbulská úmluva zaručuje, že instituce jako soudy, policie a úřady budou při ochraně obětí spolupracovat. Že se nestane, aby žena, která najde odvahu odejít od násilnického partnera, se k němu musela večer zase vrátit, protože pro ní není místo v azyláku. Že případy znásilnění a sexualizovaného násilí budou řešit lidi, co si to celé představují jako Hurvínek válku, tedy pokud dívka nemá viditelné modřiny či podřezané žíly, je bez následků.

Úmluva zajistí, že přístup v boji proti násilí bude koordinovaný na všech úrovních. Nejen, že soudy, státní zástupci, policie i neziskovky budou navzájem spolupracovat, ale na tyto služby bude i vyhrazeno dostatečné množství peněz. Na naplňování Úmluvy pak budou dohlížet expertní orgány, které budou upozorňovat na nedostatky a dávat doporučení ke zlepšení.

Úmluva zajišťuje i spravedlivé tresty. Ne, nebudou se stínat hlavy, jak se mnozí lidé obávají. Tresty ale budou dostatečně odstrašující. Pokud v současné době odchází od soudu za znásilnění až polovina pachatelů jen s podmínkou, rozhodně to není nikterak odrazující. Není to motivační ani pro samotné oběti, které se do šíleného procesu nahlášení, jež pro ně může být kolikrát víc traumatizující než znásilnění (zní to strašně, ale takto funguje česká policie a justice) vůbec pouštět, když se vlastně stejně nic nezmění. Pachatel dostane dva a půl roku podmíněně za opakované zneužívání mentálně postižené dívky? Ne, to není v pořádku.

Za mě asi největším argumentem pro Úmluvu je, co můžeme ztratit? Pokud je skutečně tak zbytečná, jak mnozí politici tvrdí, proč jí nedat šanci? To nejhorší, co se může stát, je, že se nestane vůbec nic. Ze států, kde už Úmluva přijatá byla, víme, že se „nic“ pravděpodobně nestane. Tam jasně vidíme, jaké výsledky přináší. Španělsko a Francie navýšily rozpočet na specializovaná azylová centra. Srbsko zaznamenalo zvýšený počet nahlášených případů násilí. Finsko zavedlo bezplatnou linku…

Pokud není tak zbytečná, jak si myslím já, tak z toho budeme těžit všichni. A už se nestane, aby někdo tvrdil, že znásilnění nemá trvalé následky. Má ho až v 90% případů. Psychologická podpora pro oběti navíc není snadno dostupná. Z kapacitních i finančních důvodů. Zákon o obětech trestných činů sice udává, že oběť má nárok minimálně na proplacení nákladů na terapii, ale maximálně polovina takových žádostí je úspěšná.

Sama mám dvě malé děti. Přeji si pro ně spravedlivější a bezpečnější svět. Pojďme to společně změnit. Ten čas je teď.