Článek
Když Čajkovskij dává křídla
Tom vyrůstá jen se svojí mámou. Ta hned s několika úvazky naráz podporuje, jak může, jeho vášeň. Balet. Momenty, kdy si její syn dává sluchátka do uší, pouští si Čajkovského a začíná tančit, jsou pro totiž něj těmi nejlepšími v životě. Tehdy dává všechno smysl. Vlastně jen tehdy je skutečně sám sebou. Co na tom, že jsou v baletním souboru jen dva kluci? Co na tom, že by to ostatní ze třídy nepochopili?
Bude to stačit?
Jenže ono to jednou praskne. Holčičku ze souběžného kurzu nevyzvednou z hodiny rodiče, ale starší sestra, která shodou okolností chodí s Tomem do třídy. Co si myslíte, že se stane? Ano. Zlomový okamžik v životě každého Billyho Elliota, kdy se musí rozhodnout, zda je důležitější dělat to, co miluje, nebo si pěstovat „dobrou“ pověst, která ale nutně nemusí být založena na pravdě.
V knížce je jedna scéna ihned poté, co se to provalí. Tom při prvotním šoku z nepřijetí ostatních vyběhne ze školy a na své trápení použije ten nejlepší lék, co zná. Totiž balet. Babičky venčící psi mu tleskají, popeláři zvedají palec hore. Říkala jsem si, proč by to nemohlo stačit? Proč by si každý nemohl dělat to, co ho baví a naplňuje, a ostatní to nemohli respektovat?
Kdo z nás nebyl cool?
Upřímně kdo z nás to nezažil? Že jsme byli trapní, nedostatečně cool, nepatřiční či neodpovídající standardům? Kolika z nás to dokázalo činnost, kterou jsme milovali, aspoň na chvíli znechutit? Kdo nechtěl ve chvíli pomluv a „nenávistných“ kampaní ve třídě zmizet, stát se neviditelným, být normální, vrátit čas, aby se to nikdy nestalo, abychom s tím radši nikdy ani nezačali, nebo rovnou změnit školu a utéct co nejdál?
Je jedno, jestli to něco bylo chození do skauta a trávení víkendů v přírodě (což je v očích spolužáků strašně ne cool, i když je to cool jako hovado), modelářství, hraní na housle, nebo chození na lekce baletu či zumby, když jste kluk.
Nakonec kluci netančej
Olga Stehlíková knížku napsala pro děti. Je tedy jasné, že Tomovi ani Petříkovi který jde ještě dál, protože miluje růžovou, tupírování vlasů a lakuje holkám nehty, žádný obří trauma z dětství nevznikne. Co by z toho ty děti jinak měly, že? Je dost možné, že v normálním životě by to na rozdíl od vakua knížky takhle „easy“ nebylo. Pravděpodobně by k žádné katarzi nedošlo a Tom by přece jen musel školu změnit. Možná by i přestal tančit.
Následuj bílého králíka i své sny
Message je ale i tak jasná. Pro děti i pro nás starší děti. Najít si věc, která nás baví, ve které se cítíme dobře a která nám pomůže mít ze života radost, nebo i jen přežít další den, je nezbytné. Když něco takového máme, měli bychom se toho držet, ať si lidi říkají cokoliv.
Mít takovou věc, pomáhá být tolerantnější k radostem ostatních, protože si líp dokážeme představit, jak moc je to pro ně důležité. Když nic takového nemáš, tak sakra hledej, a nezdržuj se těmi, co už našli. Maximálně se inspiruj.
Mít sny a naděje je rebelský krok. Následovat je a držet se jich chce velkou odvahu. Zavděčit se ostatním ale není tak důležité jako vydržet se sebou celý život. A k tomu plnit si své sny a dělat si radost významně pomáhá.
