Článek
Kojení – no. 1 ve vesmíru
Kojení je nejsofistikovanější a nejdokonalejší ze všech systémů podpory života, co jich ve vesmíru je. Přesto je pořád pod palbou. Ačkoliv má doživotní záruku a nejnižší zmetkovitost na trhu, neustále se stává fackovacím panákem kritiky, posměchu a nemístných útoků.
Sesbírala jsem pár argumentů kydajících hnůj, se kterýma jsem se setkala, a řádně se jim podívala na špičáček.
Upozornění: Následující text obsahuje větší než akurátní množství sarkasmu, ironie a nadsázky, jelikož s blbostí všeho druhu se jinak bojovat nedá.
„Je to nechutný!“
Za svůj život jsem viděla leccos. Ožralý chlapy válející se na ulici, kterým z kalhot leccos čouhalo. Lidi, co vylezli z toitoiky na fesťáku ihned po tom, co jí několik „kamarádů“ povalilo na bok. Koneckonců výživný byl i obsah toitoiek vytékající horem, protože poptávka několikanásobně převyšuje nabídku.
Nic z toho však nebylo tak nechutné jako pohled na ženu obklopenou třepotající se aureolou mateřství, která s láskou kojí své dítě. To je fakt vrchol hnusu a zla. Dámy, zamyslete se nad sebou!
„Nechci se koukat na tvý vytahaný prsa!“
Většina z nás má po porodu postavičku jako ze žurnálu. Vypracované bříško se six packem, pevná prsa. Porodit je něco podobného jako vylézt z posilovny. To je známá věc. Drtivá menšina, která to tak nemá, má smůlu. Na veřejnosti rozhodně kojit nemůže.
Prostě si ty vytahané cecky schovejte. Nikdo na ně není zvědavý. Když už ty prsa jednou ukazujeme, tak ať to má nějakou úroveň. Dítě, které díky tomu přijde o krmení na požádání, by s tím určitě souhlasilo a jednou vám za to poděkuje. Kojit zásadně jen s krásnýma sexy prsama!
„To ještě furt kojíš? Dyť na tobě bude viset navěky!“
V dnešní době, kdy chlapci vyrostlí na sunaru, zůstávají u svých matek ještě ve třiceti a i dlouho potom si tam pořád jezdí vyprat nebo na knedlo zelo, je toto opodstatněný argument, kterého je třeba se obávat.
Mohlo by se totiž stát, že ten chlapec po třicítce by kromě vyprání požadoval i prso. „Čau mami. Než se vypere pračka, tak bych si s dovolením dal ještě mlíko. Dík!“ A to nechceme!
„Čůrat chodíš taky na záchod!“
Skoro každý den vídám u silnice chlapíka, který to nemohl vydržet a močí si na pána pěkně do škarpy. Že to nevydrží dospělý mužský, pro to mám pochopení. Ale malé miminko? To je ostudné. To chce převychovat. Okamžitě.
Mé punkové mládí mě v tomto ohledu dost vyškolilo. Tenkrát se na záchodě zásadně nečůralo. Tam bylo totiž obvykle plno. Zvlášť v pokročilou noční hodinu nebylo kvůli souložícím párům kam šlápnout. Čůralo se teda zásadně do půllitru, nebo kamkoliv poblíž, aby nebyla přerušena kontinuita konzumace alkoholu.
Ale chápu, že s tím kojením bychom se na hajzlíky schovat měly. Na to fakt není nikdo zvědavý. Tak běžte. Šup! Zkuste zaklepat na jednu z těch dvojic, ať vás tam na chvilku pustí.
„To tady snad vystrkuješ naschvál!“
No jistěže! Konečně si to pojďme říct narovinu. Vždyť my vůbec nekojíme kvůli těm dětem. My to děláme proto, že nás neskutečně baví vystavovat se na veřejnosti.
Prosím vás, pochopte už konečně, že kojení je o čirém exhibicionismu. To dítě saje jako o život jen z povinnosti, aby se matka mohla vystavovat. Osobně jsem si bez toho, že bych v autobuse vytahovala minimálně jedno prso, nedokázala po část svého života představit den. Svět by ztratil lesk, život smysl. Nebyla bych to já.
Nesnesitelná demence kojící kritiky
Pokud do všech výše zmíněných hlášek dosadíme to, o co tady opravdu jde, dojde nám do očí bijící demence jejich sdělení.
„Krmíš svý dítě? To je fakt nechutný!“
„Je mi opravdu velmi nepříjemný, že zaháníš hlad svýho dítěte.“
„Jak se vůbec opovažuješ udržovat svý dítě naživu?“
Vraťme se zpátky k tomu, co je důležité. Kojení je tu pro děti. Pro jejich prospěch a pohodu. Kdyby to příroda neměla takhle v plánu, udělá nám místo toho mléčný vývod z boku. Jasné?
