Článek
Vývoj lidské společnosti ve vztahu k přírodě sleduji od roku 2002, kdy jsem se poprvé ponořil do vln Indopacifiku a mohl dalších 10 let a 5000 ponorů vidět na vlastní oči změny, kterými oceány a podmořský svět prochází. Úbytek mořských živočichů, jejichž těla končí každou vteřinu na talířích v restauracích, či rozpad korálových útesů, to není fikce, ale dnešní každodenní realita, před kterou většina lidí zavírá oči.
V roce 2012 jsem opustil život potápěče a námořníka, abych z české expediční lodi Sea Lady odešel do deštných pralesů Sumatry a začal se věnovat ochraně tropického deštného pralesa a jeho vzácné biodiverzity. Posláním naší organizace se stala ochrana tygrů sumaterských, která pokračuje dodnes. Zde jsem viděl masivní úbytek pralesů kvůli pěstování palem olejových. Tato devastace ničí nejvýznamnější suchozemské ekosystémy a její produkty končí na našich stolech ve většině sladkostí a pochutin, včetně kosmetiky. Schválně se podívejte na složení všech těch čokolád a vánočních figurek, zda obsahují palmový olej. Budete překvapeni.
Od roku 2016 byl zahájen projekt Blue Life v souostroví Pulau Banyak na Sumatře, který nám otevřel oči ve vztahu ke znečišťování rajských ostrovů a podmořských ekosystémů plastovými odpadky. Najednou jsme viděli jiný druh konzumu, kdy domorodí lidé toužili po výrobcích z plastu nebo v plastových obalech, jenž následně končí v oceánu. Několik let jsme zde čistili pláže i podmořský svět, učili lidi a zakládali odpadové systémy v ostrovních komunitách. Touha po „našem“ způsobu života, tedy po novém a novém zboží však zvítězila i zde. Z oceánu se stalo jedno obrovské lidské smetiště, avšak pod vodou to jen málokdo uvidí.
V roce 2019 jsem měl tu příležitost navštívit městskou skládku čtyřmilionového města Medan na Sumatře. Zde jsem si uvědomil ten obrovský zmar konzumní společnosti, která naprosto bezohledně kráčí za chimérou blahobytu a je jedno, odkud jste. Zde jsem viděl lidi, včetně dětí, které se na hoře odpadků a kolem ní narodily a nikdy ji neopustily. Vznikl tak jakýsi specifický „ekosystém“ lidské společnosti, která přijala svůj osud na hromadě odpadků jako svůj život. Naopak městští lidé v obchodních centrech v Medanu vůbec netušili, že je za jejich městech takový šílený Mordor. Nakonec nás při těchto osvětových akcích v obchodních centrech vyhodila většinou ochranka, poněvadž nebylo v zájmu korporátu ukazovat lidem pravdu o tom, kde končí zboží a jejich obaly, které zde jejich klienti nakoupili. Od tohoto okamžiku jsem si začal reálně více všímat, kam kráčí naše konzumní společnost nejen ve vztahu k přírodě, ale též lidem.
V letech 2018-2019 jsme stejný problém registrovali v Ugandě či Nepálu, v Rumunsku a následně dalších zemích. Neřešená a neřešitelná odpadová apokalypsa. Naše civilizace předběhla svoji mentální úroveň a získali jsme mnohé prostředky a možnosti dříve, než jsme byli připraveni řešit, co s odpadky našeho každodenního konzumu dělat. Zde však nesou velkou odpovědnost vlády a korporátní společnosti, které musely vědět, jakým směrem se prodej jejich produktů bude ubírat bez vyřešeného odpadového hospodářství a to zejména v zemích rozvojového světa.
V roce 2021 jsme zahájili další projekty na ochranu pralesů v Kostarice, kde jsme vybudovali druhou biosférickou rezervaci Green Life a zahájili monitoring jaguárů amerických pro národní parky. O dva roky později jsme rozšířili naše aktivity o monitoring velryb a zálivu Santa Elena, kde jsme otevřeli oceánské centrum Blue Life a posléze zahájili monitoring keporkaků dlouhoploutvých s lodí The Spartan. Mnoho lidí si myslí, že je Kostarika environmentálním rájem planety, ale ani zde nemají vyřešen problém s plastovým odpadem!
I přes fakt, že jsme se ocitli ve Střední Americe a porovnávali stav s Jihovýchodní Asií, tak i zde jsme viděli obrovský nárůst konzumu, jenž má za následek masivní znečišťování oceánu, byť ne v takovém měřítku jako v Indonésii. V současné době projektově pendlujeme mezi JV Asií, Střední Amerikou a Evropou a zjišťujeme, že konzumní společnost zasáhla téměř všechny kouty tohoto světa.
Lidé u nás i ve světě vítají rozsvícení vánočních stromů na náměstích, vánoční trhy a hrnou se do obchodních center za „black friday“ slevami a nechápou, že tohle všechno je zničující energií pro životní prostředí kolem nás. Je jedno, zda žijeme v Česku, na Sumatře či v Kostarice, poněvadž ten problém je všude stejný. Obrovský mamon, nezměrná touha po nových věcech, často na jedno nebo několik použití a nulová snaha přemýšlet o následcích. Kultura rychlé módy, fastfoodu, rychlých prachů, bleskového života s touhou mít se dobře okamžitě a za každou cenu. Lidskou radostí se stalo nakupování, aniž bychom nové věci potřebovali a přemýšleli, odkud to je, kdo to vyrobil a jakou to má za sebou cestu nákladní námořní dopravou.
Někdo se vám snaží sdělit, že ježdění autem a létání letadlem škodí životnímu prostředí, což nikdo nerozporuje, ale nechceme nebo spíše odmítáme pochopit, že největším znečišťovatelem atmosféry i oceánů jsou v rámci dopravy námořní nákladní lodě, které dnes a denně vozí miliony tun zboží mezi kontinenty, aniž by o tom konzument přemýšlel. Tedy omezit jednotlivce systém dokáže, ale korporace už nikoliv! Přesun zboží je nutný v rámci světového mezinárodního obchodu, který svým nakupováním podporujeme. Náš každodenní konzum, co jíme, co kupujeme, po čem toužíme, to vše tvoří svět kolem nás a to nejenom u nás doma, ale na celém světě, který je globalizován. Právě tato konzumní mašinerie společně s devastací ekosystémů je příčinou klimatických změn a rozkladu globálního ekosystému přírody. Je to skutečně nutné a udržitelné? Neměli bychom za tento stav přijmout odpovědnost, což se týká nejen vlád, či korporací, ale samotného občana?
Dokážeme si ještě vůbec představit, že bychom měli skromné Vánoce v rodinném kruhu, kdy jsou lidé šťastni za přítomnost svých blízkých a za vzpomínku na ty, kteří kolem vánočního stolu už nesedí? Myslím, že by nám trocha skromnosti neuškodila a s ní i více pokory, odpovědnosti a respektu nejen k lidem, ale též vůči přírodě a zvířatům.
Krásné Vánoce všem, ať už je budete slavit kdekoliv!
www.justicefornature.org
