Článek
Doktor-specialista, to je někdo, ke komu se musíte objednat půl roku dopředu, abyste pak za deset minut zjistili, že jste celou tu dobu čekali jen na to, aby vás poslal k jinému specialistovi. Je to skoro jako kdyby lékaři tvořili nějaký tajný kruh, jehož cílem je udržet nás v nekonečném koloběhu vyšetření, krevních odběrů a ultrazvuků. A někde v zákulisí se asi smějí, jak nám z toho jde hlava kolem.
Všechno to začíná u obvoďáka
Představte si klasický scénář. Cítíte nějaký zvláštní tlak na hrudi nebo divnou bolest v koleni, tak jdete k praktickému lékaři. Ten na vás chvíli kouká, pak se zadumá a s vážným výrazem prohlásí: „To vypadá, že vás budu muset poslat ke specialistovi.“ A už to jede. Do ruky dostanete papírek s doporučením a ocitnete se ve zvláštním mezistupni mezi „něco mi je“ a „nikdo neví, co se mnou“. Specialistu, kterého vám doporučili, má samozřejmě plno a první volný termín je za pět měsíců. V tu chvíli se váš problém buď zázračně vyléčí sám, nebo se po dvou týdnech čekání v čekárně dozvíte, že jste celou dobu měli jen špatné boty.
A právě v tom spočívá ta ironie – specialisté nás posílají na různá vyšetření, která by mohla rovnou udělat nějaká aplikace v telefonu. Ale ne, musíme se vypravit osobně. Cítíte tu byrokracii?
Nechte mě hádat, další odborník?
Když už se konečně dostanete ke svému specialistovi, začíná další část cesty. Přijde na vás řada, usadíte se v křesle, doktor si znovu přečte váš papírek od praktika a po pěti minutách mlčení pronese tu osudovou větu: „Tohle bude asi na jiného specialistu.“ Přitom jste se těšili, že tenhle člověk, po tom dlouhém čekání, konečně rozlouskne váš zdravotní problém. Místo toho dostanete nového specialistu – tentokrát kardiologa, ortopeda nebo nějakého dalšího člověka s ještě delšími čekacími lhůtami.
A tady přichází ten vtip – kdyby šli doktoři specialisté k doktoru specialistovi, jak dlouho by museli čekat, aby si vyslechli, že to bude muset řešit další odborník? Pravděpodobně by strávili celý den přehazováním mezi ordinacemi, dokud by je nakonec neposlali zpět na začátek.
Ordinace jako tajuplné místo
Jedna z věcí, která mě na specialistech vždycky baví, je ten jejich výraz, když vám říkají, že váš problém je „velmi neobvyklý“. Tím vám vlastně nenápadně sdělují, že si s vámi vůbec neví rady. Kdyby to byl film, tenhle okamžik by byl doprovázen dramatickou hudbou, jak se specialista dívá do papírů a zvažuje, ke kterému dalšímu specialistovi vás pošle. Vy jen sedíte a přemýšlíte, jak je možné, že jeden člověk má tolik zdravotních problémů, které se nevejdou do jedné ordinace.
Možná bychom měli uvažovat o tom, že bychom měli specialisty přímo v čekárnách, kam byste prostě vešli, všichni by se na vás podívali, jeden by se hned chytil s „tohle je na urologa“ a další „pošlete ho rovnou na magnetickou rezonanci“. Ušetřili bychom si tak spoustu zbytečného papírování.
Každý specialista má své „speciální“ metody
Není nad to, když vás specialista pošle na vyšetření, o kterém jste nikdy neslyšeli. „Tak já vás pošlu na elektroencefalografii,“ pronese sebejistě, zatímco vy přemýšlíte, jestli vás náhodou neposílá na nějaké sci-fi vyšetření ze seriálu. Možná tam bude doktor v bílém plášti s brýlemi z roku 1950, který na vás připojí různé elektrody, aby zjistil, jestli vaše bolest hlavy není způsobena tím, že máte v mozku mikroanteny přijímající signál z Marsu.
A samozřejmě, po všech těch vyšetřeních se často dozvíte, že „nic zvláštního neobjevili“ a že máte prostě odpočívat a pít hodně tekutin. Je to univerzální odpověď na všechny zdravotní problémy – od bolesti zad po migrény. Kdyby to fungovalo, specialisté by mohli rovnou začít předepisovat relaxační pobyty v lázních a minerální vody.
Na konci vždy u praktika
A když už jste oběhali všechny možné specialisty, s náručí papírů, výsledků a doporučení, vracíte se zpátky ke svému praktickému lékaři. Ten vás přivítá s úsměvem, podívá se na výsledky a řekne něco jako: „No vidíte, nic vážného. Odpočívejte a pijte hodně tekutin.“
Takže to, co jste mohli slyšet hned na začátku, vás stálo půl roku času, tisíc kilometrů na cestách mezi ordinacemi a asi patnáct pokusů dovolat se do té správné ordinace, kde to vždycky zvedá ta nejprotivnější sestra na světě. To, že jste stále naživu, je zázrak. A co se vašeho zdravotního problému týká? Ten už dávno odezněl.
Malá rada na závěr
Pokud vás někdy přepadne neodolatelná touha jít k doktorovi specialistovi, doporučuji vám dvě věci. Za prvé, pevné nervy – bez nich to nepůjde. A za druhé, dostatek tekutin, protože to je ta nejspolehlivější rada, kterou vám kdokoliv z nich dá. A kdo ví? Možná si s trochou nadsázky za čas budete říkat, že doktory specialisty vážně není třeba brát až tak vážně. Možná. Ale kdo jiný by nám ukázal, jak vypadá svět zdravotnictví v celé své absurdní kráse?
