Článek
Jak jsem se tedy dostal do situace, kdy mi v zásuvce číhají čtyři další nabíječky, které vlastně vůbec nepotřebuju?
Začalo to celkem nevinně. Přečetl jsem si pár článků o minimalismu, sleduju YouTube videa, kde lidé vypadají, jako by žili v hotelovém pokoji s maximálně třemi věcmi, a říkal jsem si: „To je ono, to chci taky!“ Místo hromady krámů budu mít jen to nejnutnější. A nejlépe všechno v bílé barvě, protože bílá je přece minimalistická.
No, už první krok byl výzvou. Když jsem otevřel skříň, vypadal jsem jak archeolog na vykopávkách — hromada triček s různými nápisy, co jsem si koupil během jednoho nekonečného slevového šílenství, a krabice plná věcí, které jsem koupil „pro jistotu“. Když jsem začal třídit, uvědomil jsem si, že nejsem takový minimalista, jak jsem si myslel. Můj ideál byl spíš „maximalista, co má teď chuť trošku zredukovat“.
A pak přišly nabíječky. Ty věčné zákeřné potvory, které se plíží do mého života jako nepřátelská armáda. V telefonu, tabletu, sluchátkách, powerbance, kameře… a já nemůžu zjistit, která patří kam, protože všechny vypadají jako by je vyrobili ve stejném továrním bloku. A když si konečně myslím, že mám správnou, zjistím, že je to jen ta z telefonu ex, kterou jsem omylem schoval do zásuvky.
Vždycky jsem si myslel, že když budu mít méně věcí, budu mít víc času na život. Realita? Trávím víc času hledáním, než užíváním. Třeba když chci nabít telefon a místo abych vzal jednu nabíječku, dělám výpravu do zásuvky za ledničkou, kde mám jednu zapomenutou. Protože když něco nevidím, jako by to neexistovalo, že?
Minimalismus je podle mě taky o vnitřním klidu. Ale když sedím u stolu, mám vedle sebe hromadu různých kabelů, které vypadají jako práce šíleného elektrikáře, moc klidný nejsem. Začal jsem si představovat, jak by to vypadalo, kdybych je všechny odstranil. Jak by moje kancelář byla prázdná, jako prázdná stránka čekající na to, co na ni napíšu.
Ale taky si uvědomuju, že tenhle boj s nabíječkami je něco jako životní metafora. Snažíme se držet věci pod kontrolou, ale nakonec nás ovládají drobnosti, které jsme nikdy nechtěli. Minimalismus není jen o zbavení se věcí, ale i o tom, jak se k nim vztahujeme.
Nakonec jsem tedy udělal kompromis. Nevyhodil jsem všechny nabíječky, protože pak bych byl offline a to by asi nebylo to pravé. Místo toho jsem si pořídil organizér na kabely a nabíječky, abych je měl přehledně u sebe. A taky jsem se naučil říkat „ne“ dalším elektronickým vychytávkám, které bych chtěl jen proto, že jsou „cool“.
Takže můj minimalistický experiment skončil tím, že mám pět nabíječek, ale aspoň je mám pod kontrolou. A vlastně v tom není žádná hanba. Minimálně vím, že jsem opravdový člověk, ne stroj, který si myslí, že může všechno ovládnout s třemi věcmi v batohu.
Takže pokud taky bojujete s nabíječkami, nezoufejte. Nejste v tom sami. A možná je to právě to, co z nás dělá lidi — naše neúspěchy v minimalismu i v životě. A taky možná, že pět nabíječek není tak hrozných, když si u toho můžete dát dobrou kávu a zasmát se sami sobě.
