Článek
Pivo jsem pil s takovou vervou, že jsem dokázal ohromit i místní barmany, kteří mě znali snad lépe než vlastní rodinu. A teď se ptáte, co mi na tom vlastně vadilo? Nic. Tehdy jsem si myslel, že to všechno zvládám, že jsem jednoduše expert na pití a že moje tělo je zvyklé na všechno. Jenže jednoho dne to přišlo – zdraví začalo zlobit, játra začala křičet a já jsem si začal všímat, že mě už nepoznávají ani v mém oblíbeném baru. Respektive, že já si ty bary ani nijak spíše nepamatuji…
Nebylo to však nějaké velké rozhodnutí, že musím přestat úplně. Pít s rozumem, pít s mírou. To bylo jediné, co mi přišlo rozumné. Tak jsem si řekl, že si svoje pití trošku omezím, ale rozhodně se nestanu abstinentem. Nejde o to, že bych měl alkohol za zlo, jen mi prostě přišlo, že bych měl ubrat. Zpočátku to byl šok. Jak jsem si přece mohl dávat jen čtrnáct piv za týden, když jsem zvyklý na mnohem víc? Ale věděl jsem, že to není o tom být největší piják v místnosti, ale o tom si zachovat kontrolu.
A tak jsem začal dodržovat nový režim. Už žádné „sedmdesát piv, dvě lahve rumu a víno“ – teď jsem to omezil na čtrnáct piv nebo čtrnáct dvoudecek vína týdně. A to už je solidní změna, ne? Teď to není o tom, že bych byl na nějaké očistné kůře, nebo že bych byl abstinent, jak tvrdí někteří experti. Jsem prostě normální člověk, který pije, ale ví, kdy je čas přestat. Když někdo řekne: „To pořád piješ!“ odpovím s klidem: „Ano, ale s mírou.“ A to je celý rozdíl.
Začal jsem si to užívat jinak. Každý doušek měl pro mě teď nový význam. Už to nebyla rutina, kdy jsem si dával jedno pivo za druhým, abych neztratil tempo. Teď se mi alkohol stal spíš příjemným doplňkem k večeru, než nutností. Nejde o to zapít smutek nebo vychlastat stres. Jde o to, si dopřát něco, co těší. Taky jsem se přestal soustředit na to, kolik toho vypiju, ale jak to zvládám. To je podle mě ten správný přístup.
Někdy se setkávám s názory, že jsem stejně alkoholik, jen v jiné fázi. Takové názory mi přijdou trochu úsměvné. Ano, piji, ale ne kvůli tomu, abych zapomněl na svět. Piji, protože mě to baví. A když odmítnu další drink, nevyvolávám tím drama. Prostě říkám: „Díky, ale dneska už mám svůj limit.“ A to je celé. Funkční a bez problémů.
Není to žádná obdivuhodná změna, prostě jsem si našel vlastní rovnováhu. Už si nepotřebuji dokazovat, že zvládnu vypít víc než kdokoliv jiný. A že se dokážu zdržet, když chci. Nezastávám názor, že alkohol je špatný, pokud se k němu přistupuje s respektem. A takhle to mám nastavené i já. Omezil jsem, ale neříkám, že jsem se zřekl. Prostě piji méně, ale s větším užitkem.
Takže pokud si někdy říkáte, že byste si měli dát pauzu nebo přestat úplně, nebojte se. Ale klidně si užívejte, jen s rozumem. Pít s mírou není jen fráze, ale způsob, jak zůstat pod kontrolou. Na zdraví.
