Článek
V tu chvíli jsem měl otevřené tři účty v mínusu, zub mě bolel už třetí týden a moje rostlina v kanceláři se dobrovolně zavřela zpátky do květináče. Ale řekl jsem si: Dobře! Dneska budu pozitivní. Celý den! Co by se mohlo pokazit?
Hned po probuzení jsem si místo klasického sténání „proč jsem se vůbec narodil“ zazpíval krátké „Good Morning“ z muzikálu. Sousedi bouchali na topení – myslím, že chtěli přidat refrén. Ranní zrcadlo mě sice přivítalo s tváří člověka, který zřejmě celou noc zápasil s medvědem (a prohrál), ale řekl jsem si: „Nejsi ošklivý, jsi… výrazný.“
S tímhle odhodláním jsem se jal připravit snídani.
Chléb byl plesnivý. Ale pozor! Plesnivý chleba znamená, že mám doma dostatek zásob! Skvělá zpráva. Vajíčka byla prošlá. Fantastické! Už aspoň vím, že ten zápach v lednici nebyla moje ponožka. Začal jsem chápat, proč většina pozitivních lidí vypadá, že nikdy nejedla.
Cestou do práce jsem se rozhodl zdravit lidi. Víte, jen tak, přátelsky. V tramvaji jsem tedy mile pozdravil paní vedle sebe. Usmála se. Pak si přitiskla kabelku k sobě, vytáhla pepřák a přesedla si. To se stává, když máte přirozený šarm kriminálníka. Ale nevzdávám to. Dýchám, žiju, směju se.
V práci jsem si řekl, že dneska nebudu nadávat na e-maily. Otevřel jsem inbox, 128 nových zpráv, z toho 93 s předmětem „URGENT“. Všechny od šéfa. Některé z dneška, některé z minulého týdne. Pozitivní myšlení aktivováno: To je skvělá příležitost zlepšit si time management.
První e-mail byl „Oprava v prezentaci“, druhý „Změna opravy“, třetí „Zapomeňte na předchozí zprávu“, čtvrtý „Kde jste?“. Pátý byl jen caps lockem napsaný řev.
Přežil jsem to. Přežil jsem dopoledne. Měl jsem chuť na kafe, ale pozitivně jsem se rozhodl, že dneska zkusím bylinkový čaj. Bylinkový čaj chutnal jako louže po dešti smíchaná s nevyřčenými traumaty. Ale byl jsem pozitivní! Říkal jsem si: „Tvé tělo ti poděkuje!“ Tělo mi skutečně poděkovalo. Začalo jemně cukat v oku, pravděpodobně jako signál SOS pro okolí.
Po obědě (který jsem si neobjednal, protože „pozitivně ušetřím“ a místo toho si dal suchou housku a jablko – jablko mělo v sobě červa, což jsem objevil až po soustu) jsem se vydal na poradu. Tam jsem se rozhodl být konstruktivní a milý. Zatímco kolega navrhl, že bychom mohli snížit náklady zrušením klimatizace v létě, já jsem se usmál a řekl, že je to „zajímavý nápad“. Pak jsem si pod stolem vrazil vidličku do stehna, abych nezakřičel sprosté slovo.
Po poradě mi kolegyně oznámila, že „vypadám dnes nějak jinak“. Řekl jsem: „Díky, snažím se být pozitivní.“ Ona se usmála a řekla: „Jo, to bude ono. Vypadáš, jako bys měl horečku a trochu třeštil oči.“ Pozitivní zpětná vazba! Děkuju, Věro.
Odpoledne jsem si všiml, že mám zvláštní bolest v břiše. Takové to jemné škrábání, které postupně přechází v bolest, jako by vám někdo cpal do žaludku zmačkanou konzervu. Ale místo toho, abych si šel pro Ibalgin a zamumlal „to je v prdeli“, řekl jsem si: „Možná to jsou jen motýlci. Těší se na život!“
Motýlci se ale změnili v netopýry a netopýři ve vzteklého ježka. O dvě hodiny později jsem seděl v nemocnici.
„Stres, pane Nováku,“ řekla paní doktorka, když mě osahávala jako poličku v IKEA. „Máte žaludeční vředy. Něco vás trápí?“
Usmál jsem se a řekl: „Vůbec ne! Dneska mám pozitivní den!“
Paní doktorka si něco poznamenala do karty a povolala psychologa.
Večer jsem se vrátil domů. Na zemi leželo zvrácené mléko, pes se na mě ani nepodíval (pravděpodobně kvůli jablku s červem, které jsem mu daroval), a moje rostlina byla mrtvá. Ale já si řekl: „Zítra je nový den.“
A pak jsem si otevřel pivo, smazal všechny motivační citáty z Instagramu a sepsal závěť.
Poučení? Pozitivní myšlení je fajn. Ale možná si ho dávkujte po lžičkách. Jinak skončíte jako já – s úsměvem na rtech, hadičkou v břiše a diagnózou vředooptimismus akutní.
